zcela zjevně _je_ zásahem do osobní svobody. Udivuje mě, že by to takový vědec jako pan Hořejší nechápal. Takový zásah je akceptovatelný ve veřejném zájmu, ale musí být dostatečně zdůvodněn, a právně ošetřen.

Za klíčovou otázku (a dobrý důvod k odmítání očkování) lze považovat otázku odpovědnosti - žádná vakcína není úplně bezpečná, a trvalé následky nelze vyloučit.

Od letoška má ČR konečně zákon o odpovědnosti státu v případě takových následků u povinného očkování. Jde o zcela logickou věc (pro srovnání, Německo ho má od roku 2001í), ale dlouho panovalo v tomto směru ticho po pěšině. Prostě pokud vám v důsledku alergické reakce na povinnou injekci ochrnula noha, a nikomu se neprokázalo žádné zanedbání péče (přičemž žaloba byla samozřejmě na pacientovi, jakož i důkazní břemeno), tak smůla - přinesli jste oběť za vyšší dobro, a to vám muselo stačit. Super. Osobně si myslím, že komu to připadalo do roku 2020 v pořádku, a doporučoval všem očkování, tak je vůl.

Je zvláštní, že teď když je tu konečně rozumný zákon, tak očkování proti největší pandemii za skoro sto let povinné nebude - a tudíž jej každý podstoupí de facto na vlastní riziko - ačkoliv na proočkovanosti podle vědců velmi záleží.

I kdyby nové vakcíny byly tak bezpečné jako ty už odzkoušené, tak je tu pořád ta šance jedna ku milionu na trvalé následky (tolik má tuším podle WHO vakcína proti spalničkám), a kdyby se nechali naočkovat všichni, pořád to může být v celé zemi klidně deset dvacet lidí. Co by jim asi pan Hořejší vzkázal?

Paradox "antiočkovací svobody" v dnešním "Právu" velice dobře vystihl Jan Keller.

Na jedné straně podnikatelé (například provozovatelé sjezdovek) útočí na vládu že jim protikoronavirovými opatřeními omezuje jejich kšeft; ale na straně druhé ti samí ultraliberálové odpírají (morální) povinnost nechat se očkovat.

A tímto se zároveň loučím z diskusí na Deníku Referendum. Můj účet na DR je - ať už z jakýchkoli důvodů - nepřístupný, takže nemám možnost si prodloužit předplatné, a tím tedy pro mě končí i možnost aktivně se zúčastnit zdejších diskusí. Které se tak jako tak už prakticky nekonají.

Potěšil jste mě, pane Poláčku, že nejsem sám, komu se nedaří dostat k nastavení účtu. Myslel jsem, že by to mohlo souviset s nějakým doplňkem mého prohlážeče, s blokováním reklam nebo s užíváním Toru, ale když se to týká i vás, asi půjde o jednu z dosud nevychytaných much krásného nového webu Deníku Referendum.

Myslím, že mého přístupu do diskusí se to nedotkne, protože mám zřízený trvalý příkaz, a tak mi stačí, aby si redakční systém nebo nějaký člověk v redakci všiml, že přišla moje platba.

Z diskusí jsem tu nicméně už od spuštění nového webu vcelku odpadl, a nevím úplně jistě proč. 2. června se mě na to e-mailem ptala Veronika Staňková , myslím, že jsem jí odpověděl, že by v tom mohlo hrát roli, že už mi nechodí e-mailová upozornění na nové diskusní příspěvky a že nový web zobrazuje pouze stupně vítězů nejčtenějších článků, nikoliv nejdiskutovanějších. Ale třeba jde u mně především o stále rostoucí celkovou mravní ochablost, lenost a ospalost, přestávám na Deníku Referendum diskutovat především prostě proto, že za prvé přestávám dělat cokoliv a za druhé DR přestávám i číst.

Ze skvělých nových vlastností nového webu by v tom, že nový DR čtu méně než starý, mohlo hrát roli rozbití chronologického přehledu článků: Na titulní stránce lze najít několik tematických skupin a články vyzdvihované redakcí, mezi nimi s trochou obtíží i několik málo nejnovějších, a tím možnosti podívat se zpátky v čase, co se tu psalo od mé poslední návštěvy, pokud jsem DR pár dní nesledoval, končí. Datum vydání článku je uvedeno pouze uvnitř něj, v pravém sloupci pod jménem autora a zařazením do rubriky. Zatímco aspoň jméno autora je zároveň i součástí hlavičky, která se zobrazuje v přehledu na titulní straně, datum v této hlavičce chybí, a tak nelze z titulní strany zjistit, jak starý který z inzerovaných článků je.

Možná bych o tom měl napsat redakci, stejně jako o tom, jak mě popouzí „vtipná‟ reklama s řečmi o exkluzivním obsahu, která na mě vyskakuje a znepříjemňuje mi čtení článků, i když jsem přihlášen k účtu platícího diskutéra. Při své rostoucí morální ochablosti jsem na to ale příliš líný.

Zkuste na e-mail kancelar@denikreferendum.cz napsat o svých problémech s přístupem k nastavení účtu (jestli tenhle můj komentář čtete, když na něj nedostanete žádné upozornění, a poté, co jste se tu rozloučil, už možná nemáte důvod ke článku se vracet a hledat, zda není v diskusi pod ním něco nového), třeba vám Veronika Staňková nebo někdo jiný odpoví co s tím nebo zařídí opravu webu.

Opravdu chtěl Jan Randák napsat, že odpor k povinnému očkování se rozmohl na konci 19. století? Nejde spíše o století 20., tedy roky 1900 a něco, s tím odporem k očkování tak možná 1980–1999 (a dále století 21.)?

Očkování proti covidu-19 nemá, pane Hájku, zatím smysl nikomu vnucovat, protože zatím nemáme vakcínu, která by prokazatelně bránila šíření infekce. Není tudíž důvod neponechat každému jednotlivci svobodnou volbu, zda si přeje být před těžkým průběhem nemoci chráněn vakcínou, nebo ne; tedy až na to, že léčba odpírače očkování může být výrazně dražší než to očkování, které odmítl, ovšem otázka zda a jak penalizovat lidi, kteří si svévolně poškozují zdraví třeba cigaretami nebo alkoholem, nechutná jim zdravě jíst nebo jsou líní sportovat, není dosud uspokojivě vyřešena a zatím v ní dáváme přednost svobodě jednotlivce před optimalizací nákladů na zdravotní péči. Teprve až se přesvědčíme, že některá z vakcín vyvolává dostatečně silnou imunitní odezvu, aby se očkovaný člověk vůbec nenakazil, virus se v něm nemnožil a on infekci neroznášel, budou moci očkovaní přestat nosit roušky a bude možné uvažovat o povinném očkování pro všechny kromě jedinců s nějakou kontraindikací, abychom takovým očkováním získali kolektivní imunitu, která ochrání i ty neočkované. Přitom ovšem stále zůstává k povinnému očkování alternativa v tom, že pro neočkované budou stále platit povinnost nosit roušky a další omezení, která zatím musíme dodržovat všichni plošně. Navíc i tato omezení by bylo nutné po odmítačích očkování vyžadovat jen tak dlouho, dokud nebudou očkováni všichni, kteří to neodmítají, kdyby očkování mělo stoprocentní účinnost a kdyby zároveň nebylo těch, kteří mají nějaké kontraindikace a dát se očkovat nemohou: kdyby očkování bylo stoprocentně účinné a stoprocentně bezpečné, takže všichni očkovaní by byli spolehlivě chráněni a každý by se mohl nechat očkovat, protože žádné kontraindikace by neexistovaly, ohrožovali by odmítači očkování (a roušek) jenom sebe navzájem.

vaše pocity mě vůbec neudivují. Neviním vás z lenosti. Je to přirozená psychická únava, za níž je pohled na úpadek webu, kde se dřív v diskusi potkávali slušní lidé, i když různých názorů.

Škoda.

SPOLEČNÉ HODNOTY JSOU ZÁKLADEM :-)

Já bych ty naše společné cíle s dovolením klidně sám sepsal, pane Randáku, aby už konečně byla respektována ta námi všemi sdílená vize (tu všemi sdílenou vizi bych taky s dovolením formuloval) a aby nebyly pořád paradoxně popírány ty naše společné hodnoty nás všech tady dohromady. A teď nemluvím pouze o koronavirové krizi, ale o všech našich společných hodnotách, které bych taky s dovolením raději dal dohromady sám, abychom se pak zbytečně zase nehádali...

Někdo prostě ty naše společné hodnoty dohromady dát musí, tak snad nebudete nikdo proti, abych se toho iniciativně chopil...

Dostal jsem e-mail od Jana Randáka, že 19. století v jeho článku není překlep, skutečně již na konci 19. století lidé podepisovali petice proti zavádění povinného očkování a tehdejší odpor proti očkování se v lecčems podobal tomu současnému. Jak říká král Šalamoun, nic nového pod sluncem.

Naneštěstí autor článku, pokud není zároveň diskutérem ani redaktorem Deníku Referendum, nemá možnost do diskuse pod svým článkem vstoupit. Nevím, jak technicky obtížné by bylo zřídit pro autory přístup do diskusí pod jejich články ani kolik autorů by takovou možnost využilo, ale možná by to bylo šikovné vylepšení.