Je na místě se ptát
Matěj StropnickýJiří Dienstbier byl zásluhou DR od spojení s rozvědkou očištěn. Tím ale věc nesmí skončit. Rozhlas musí pojmenovat dva problémy: nepoctivost redaktora Hrbáčka a neprofesionalitu šéfredaktora ČRo 1 Součka. A vyvodit ze závěrů závěry.
Shrnovat, co je již známé, není obsáhle třeba. Pondělní reportáž Jana Hrbáčka na Radiožurnálu obvinila Jiřího Dienstbiera ze spolupráce s vojenskou rozvědkou minulého režimu s tím, že spis už neexistuje. V úterý náš kolega Patrik Eichler spis nejen našel, ale navíc jím doložil, že spolupráce nebyla žádná. Rozhlas v reakci na to obojí uznal. Tečka.
No tak to ještě není tečka. Je totiž na místě si položit několik otázek.
První otázka zní: věděl Jan Hrbáček z Radiožurnálu o tom, že Dienstbierův spis není skartovaný? Fakta svědčí o tom, že věděl, protože Patrik Eichler v úterý ráno zjistil, že je spis Hrbáčkem objednán a leží v badatelně.
Před odvysíláním reportáže se zřejmě v rozhlasové redakci vedla diskuse o tom, zda lze bez zvláštního důkazu Dienstbiera označit za spolupracovníka rozvědky jen na základě jeho jména uvedeného v evidenci Zpravodajské služby Generálního štábu. Následuje tedy dotaz: sdělil Jan Hrbáček na této hypotetické poradě svým nadřízeným, že byl svazek skartován, nebo že se mu jej nepodařilo najít? Fakta svědčí o tom, že vedení přesvědčil o skartaci, neboť tak se věc následně objevila v jeho reportáži. Záznam o skartaci však neexistuje.