↗

Spotřeba energie na vytápění budov neklesá. A to i přes to, že rapidně přibývá zateplených domů s těsnými okny. Nedaří se splnit ani jeden ze dvou protichůdných požadavků — dostatečný přívod čerstvého vzduchu a zároveň udržení tepla uvnitř vytápěného prostoru. Foto FB Patrioti Skuteč a okolí

Současná pandemická krize zvýraznila jeden velký problém týkající se života v budovách, totiž větrání. Drtivá většina našich domovů, pracovišť a všech dalších vnitřních prostorů, kde z různých důvodů pobýváme, je větraná nedostatečně. Současně se nedaří řešit další zásadní problém. Spotřeba energie na vytápění budov neklesá. A to i přes to, že rapidně přibývá zateplených domů s těsnými okny. Nedaří se splnit ani jeden ze dvou protichůdných požadavků — dostatečný přívod čerstvého vzduchu a zároveň udržení tepla uvnitř vytápěného prostoru.

Problém má už více než dvě desítky let známé řešení: řízené větrání s rekuperací tepla. Nicméně, toto řešení se stále používá velmi zřídka.

Proč zmínka o koronavirové krizi? Díky výzkumům šíření virové nákazy v uzavřených prostorech víme, že viry se šíří jednak kapénkami, a jednak aerosolem. Kapénkovému přenosu zabráníme poměrně snadno, rouškami a vzájemnými rozestupy. Kapénky zbrzděné mechanickou zábranou relativně rychle klesají k zemi a viry v nich obsažené hynou.

Mnohem horší je to však s aerosolem. Ten si můžeme zjednodušeně představit jako cigaretový kouř, který během pár minut zamoří celou místnost. Nepomůžou proti němu ani rozestupy a většinou ani roušky. Ty fungují jen za předpokladu dokonalého utěsnění a dostatečně filtrujícího materiálu. Takové roušky však svým nositelům ztěžují dýchání natolik, že více hodin v nich vydrží opravdu málokdo. Tomu, aby lidé ve vnitřních prostorech nosili roušky nedbale, „na volno“, nebo dokonce vůbec, proto nelze nijak zabránit. Právě přesun aktivit do vnitřních a kvůli chladnému počasí také špatně větraných prostorů, je podle mě jednou z hlavních příčin současného nekontrolovaného šíření nemoci.

Jediná možnost, jak dostat nebezpečný aerosol z místnosti ven, je vyvětrat jej. To znamená při trvalé obsazenosti místnosti také trvale větrat. Tím ale zcela ztratí smysl vytápění. Z vnitřního prostředí uděláme fakticky venkovní prostředí. Právě větrání je tím limitujícím faktorem, který omezuje účinnost každého zateplení. Přestože v chladném období roku se snažíme větrání instinktivně omezovat, bez čerstvého vzduchu se neobejdeme.

Jenže každé otevření okna znamená vypustit teplo takříkajíc pánubohu do oken. I kdybychom měli v oknech trojskla a na fasádě dvacet osm centimetrů polystyrenu (maximum dle požární normy). Fyzikální zákony zkrátka nelze obejít.

Požadavek na dostatečné větrání je snad důležitější než požadavek na úspory tepla. Zatímco tepelné úspory poznáme na své peněžence, vydýchaný vzduch se poměrně rychle projeví na našem zdraví. Únava, ospalost a duševní vyčerpání jsou prvními varovnými příznaky. Nicméně, rezignovat na tepelnou úspornost také není možné. Máme tu klimatickou změnu, která nás staví před zásadní celospolečenskou výzvu snížit spotřebu energie maximálně, co to jde.

Právě spotřeba energie v budovách představuje 40 % spotřeby vůbec. To dvojnásobně převyšuje spotřebu energie na veškerou dopravu (včetně proklínané dopravy automobilové a letecké i provozu záoceánských lodí). Ke spotřebě budov za provozu je třeba přidat dalších 20 % na stavební činnost, a to ještě bez započítání průmyslové výroby stavebních materiálů a zařízení.

Zkrátka, snižovat spotřebu energie na vytápění musíme. Úspory na složenkách za energie jsou jen příjemným bonusem. Děláme to totiž především pro planetu, ze sebezáchovných pohnutek. Stejně tak nemůžeme slevit z požadavků na větrání. Pokud nás k větrání nedonutí vleklé a zdánlivě záhadné zdravotní potíže, donutí nás k tomu koronavirus nebo jiný zabijácký patogen. Vzhledem k tomu, že ochrana zdraví, zvláště v pandemické situaci, je věc veřejná, i řešení problému musí být veřejně podporované.

Největším problémem jsou veřejné budovy a pracoviště, kde se lidé chtě nechtě zdržovat musí, a jejichž provoz nelze přerušit ani při lockdownu. Dvě třetiny pracujících lidí nemohou odejít na home office. I ti, kteří mají možnost vykonávat práci z domu, musí občas chodit nakupovat, jít k lékaři nebo si něco zařídit na úřadě. Vyhnout se vysokému riziku nákazy ve vnitřních prostorech tudíž pro drtivou většinu lidí není možné.

Jak tedy toho, aby byl vzduch zároveň z místnosti odváděn, přitom se trvale přiváděl čerstvý vzduch a současně se zde udržela většina drahého tepla získaného z neekologických fosilních zdrojů, dosáhnout? Řešením je řízené větrání s rekuperací.

Vyplatí se

Řízeným větráním s rekuperací by v první řadě měly být vybaveny právě ty budovy, jejichž provoz nelze přerušit a v nichž se stále zdržují spousty lidí. Jde o tovární haly, obchody, dílny, zdravotnická zařízení a objekty nezbytné veřejné správy. V ideálním případě přitom budou dotace sloužící na zateplování soukromých domů přesměrovány na kompenzace soukromým vlastníkům pracovišť za nařízenou instalaci větracího a rekuperačního systému.

Další vlna by se měla týkat zbylých veřejných budov. A to převážně za účelem snížení celospolečenské energetické náročnosti. Jedině tak značné investice do zateplování a výměny oken začnou dávat smysl. Vynálezem zateplení staveb jsme se totiž dostali do bodu, ze kterého není návratu. Zateplení začne mít smysl teprve tehdy, když můžeme zpětně získávat teplo z odvětrávaného vzduchu, a značnou část energetické spotřeby také pokryjeme z obnovitelných zdrojů.

Ovšem rekuperace tepla má svůj význam i u starších, nezateplených budov. Její vliv na úsporu tepla je zde sice menší, ovšem také nezanedbatelný. Proto má větší smysl poskytovat dotace na rekuperační systémy a obnovitelné zdroje, případně stavební materiály s nízkou uhlíkovou stopou než na samotné zateplování.

Řízené větrání s rekuperací má samozřejmě svoje provozní nároky. Plní svoji funkci jen za předpokladu pravidelného čištění rozvodů vzduchu včetně dezinfekce. U značné části veřejných budov nebude velký problém, protože již mají vzduchotechniku, která je pravidelně odborně čištěna. V tom případě také stačí na přívod a odvod vzduchu osadit jednotku s tepelným výměníkem umožňující zpětné získávání tepla. Stávající rozvody je pak nutné upravit tak, aby se nemohly samy stát zdrojem kontaminace.

Menší problém nastává v obytných domech. Tam si málokdo může na čištění rozvodů zvát specializovanou firmu a domácnosti si většinou musí zajišťovat údržbu samy. Tento problém do velké míry řeší lokální rekuperační jednotky pro každou obytnou místnost zvlášť. U nich jsou požadavky na údržbu minimální, jde o občasnou výměnu filtrů, jsou však méně účinné než centralizovaný systém se vzduchotechnickými rozvody.

Šance jsou ale také pro starší budovy, kde by provedení rozvodů bylo příliš nákladné anebo i neproveditelné. Nicméně, výkon domácích rekuperačních jednotek je omezený — z důvodu komfortu bydlení a malého objemu vzduchu v místnostech bytu. Odtah se také většinou navrhuje jediný, a to na záchodě, popřípadě v koupelně. Ten přes záměrně netěsné dveře neustále odtahuje vzduch z celého bytu. Z toho důvodu nemůže rekuperační větrání v bytech plnit protiepidemickou funkci. Výkon odtahu je pro to nedostatečný. Nicméně má to význam pro snižování energetické náročnosti na vytápění. Proto má smysl požadovat rekuperaci ve veškeré veřejné bytové výstavbě.

Lze samozřejmě namítnout, že roztáčím spirálu rostoucí spotřeby, která je poháněna zvyšující se náročností na technologie. Copak by nebylo lepší namísto snahy o zadržení tepla šetřit energií na vytápění raději tím, že budeme méně topit? Jistě, můžeme si zvyknout na nižší teploty, více se doma oblékat a otužovat se. Jistě se to dá označit za zdravý způsob života, ovšem zdravý jen pro někoho. Tvrdím, že v populaci by tím vznikl rozpor mezi dostatečně zdravými a silnými jedinci, kteří tuto askezi (a podle mého názoru krok zpět) zvládnou, a mezi těmi, kdo třeba ze zdravotních důvodů nemohou.

Mým dalším argumentem je technické hledisko. Velká část zvláště novějších budov je projektována na vnitřní teplotu kolem 20 °C. To předpokládá, že konstrukce budovy bude možné ochránit před kondenzací vlhkosti a růstem plísní. Menší vnitřní teplota než návrhová vede až k neobyvatelnému prostředí. U některých starších budov, u nichž je velmi těžké zdroj vnitřní vlhkosti odstranit, je také přetápění spolu se silným větráním jediný způsob, jak zajistit, aby v nich kondenzující vzdušná vlhkost nenapáchala škody.

A především, rekuperace je nutné řešení problému, který vyvstal spolu s moderním stavebnictvím a celospolečenským požadavkem na snižování úniků tepla. Zateplená a utěsněná budova bez řízeného větrání je jako rádio bez ovladače hlasitosti. Sice plní svoji elementární funkci, nicméně vzniká zde překážka její reálné použitelnosti.

Neoteplují, ale ochlazují

Rekuperace má také jeden nezanedbatelný celospolečenský bonus. Tím, že odcházející vzduch předává část svého tepla přiváděnému vzduchu, odchází do volného prostoru vzduch ochlazený. Tím je zmírněn vliv domů na vznik tepelného ostrova v zastavěné oblasti. Pokud rekuperaci obsahuje většina budov, projeví se to na klimatu v celé oblasti, včetně eliminace efektu odhánění srážek a nadměrného odpařování vzdušné vlhkosti. Vzniknou také příhodnější podmínky pro růst zeleně.

Ještě je tu ale argument, že další vyžadovaný technický systém zdraží už tak velmi drahé bydlení, a ještě více rozevře nůžky mezi privilegovanou vrstvou schopnou vlastnit nemovitosti a těmi ostatními. Zákony vyžadující stále náročnější stavby nejvíce dopadají na sociálně znevýhodněné vrstvy, které jsou díky tomu odsouzeny k životu v nevyhovujícím bydlení. K tomu je nutné říct, že příčinou tohoto jevu jen technická náročnost, ale také systémově podporované bydlení ve vlastních nemovitostech. Je třeba, aby většina bytového fondu byla veřejná a za všeobecně dostupné nájmy. Vyšší standard bytů lze přitom požadovat za kompenzace, které zvýhodní například družstevní bydlení nebo skupinovou výstavbu rodinných domů.

Z výše uvedených důvodů vidím jako prvořadé, aby společnost při své plně žádoucí snaze o snížení energetické náročnosti domů změnila svoje současné priority. Namísto zateplování musí být podporován základní technický předpoklad energetické úspornosti: totiž větrání s rekuperací tepla. Situace je o to naléhavější, že tento technický systém lze použít i pro boj s pandemickými hrozbami, se kterými bude v nejbližší budoucnosti zcela jistě nutné počítat. Prvořadá by měla být instalace rekuperačních systémů ve veřejných budovách a na pracovištích s velkým počtem zaměstnanců. V případě bytové výstavby je nanejvýš žádoucí instalaci větrání s rekuperací rovněž podporovat, a to v zájmu skutečného snížení energetické náročnosti domácností.