Politici to s oblibou slibují, nakonec na to ale nikdy nedojde. Mezi evergreeny volebních programů patří například přímá volba prezidenta, omezení imunity poslanců nebo zdanění náhrad. Na skutečnou změnu ale lidé čekají marně už léta — pokud tedy ještě čekají.

Přímou volbu prezidenta podporují všechny politické strany zastoupené ve Sněmovně, hovořilo se o ní po první i po druhé Klausově volbě. Přesto ani tentokrát žádná změna nenastane: ve Sněmovně sice čeká novela z dílny sociálních demokratů, která už navíc úspěšně prošla druhým kolem, jenomže třetí kolo se už nestihne.

Příští složení Sněmovny bude opět začínat na nule, a pokud to stejnou nulou skončí, upevní se tím jen zažitá tradice a nástupce Václava Klause bude v roce 2013 opět volen pouze poslanci a senátory.

Podle politologa Lukáše Jelínka je to nejpravděpodobnější možnost. „Ne všechny strany přímou volbu myslí upřímně. Chtějí především prosadit své kandidáty, a tomu pak přizpůsobují i svoji taktiku,“ uvedl Jelínek s tím, že nakonec obvykle vše skončí na neshodě ohledně mechanismu volby.

Navíc by přímá volba znamenala řadu komplikací z hlediska české ústavy: bylo by třeba upravit pravomoci prezidenta a obou komor parlamentu. Na tom by se podle Jelínka strany zřejmě neshodly.

Další trvalkou mezi politickými sliby je omezení nemravných poslaneckých výhod. „Navrhujeme na tři roky desetiprocentní snížení platu ústavních činitelů v souvislosti s tím, že navrhujeme desetiprocentní snížení objemu mezd v celé rozpočtové sféře a důsledné zdanění náhrad,“ citoval server Novinky.cz místopředsedu TOP 09 Miroslava Kalouska.

Jenomže do voleb se už nic podobného prosadit nepodaří a noví poslanci budou mít zřejmě na počátku období jiné starosti — a pak už si na své výhody zvyknou, pořídí si hypotéky a šance na jakékoliv omezování výhod se omezí maximálně na kosmetické úpravy.

Navíc se pravděpodobně rozmrazí a skokově navýší poslanecké mzdy. Ty jsou sice nyní zmrazené, ovšem pouze do konce roku 2010. Vzhledem k tomu, že jsou jejich platy odvozeny od mezd ve státní sféře, byla by nečinnost politiků odměněna skokovým zvýšením jejich příjmů.

Základní plat poslance či senátora se už nyní pohybuje kolem šedesáti tisíc, za funkce ve výborech a podvýborech — i v těch, které nevykazují žádnou činnost — si ale politici přijdou na další desítky tisíc. Nedaněné náhrady pak činí dalších zhruba třicet až čtyřicet tisíc, celkem pak vyjde jeden poslanec měsíčně na zhruba čtvrt milionu korun.

Dokonce i samotným poslancům se to občas zdá příliš, rozdělení na platy a náhrady je navíc netransparentní, ovšem sjednocení odměn do čtvrtmilionového platu by zřejmě na voliče nepůsobilo dobře.

Zatímco senátor Jaroslav Kubera (ODS) by si takový plat představit dovedl, stejně jako jeho kolega a budoucí poslanec David Vodrážka, podle kterého by výsledný plat měl být „nadprůměrný“, podle Lubomíra Zaorálka (ČSSD) by stačilo zdanit náhrady. „Budeme to podporovat po volbách jako jsme to podporovali nyní,“ citovaly Zaorálka Novinky.cz.

Před odbouráním náhrad a zavedením jednoho obřího platu ovšem varuje politolog Jelínek: „Ve své důvěře k českým zákonodárcům jsem spíše sketický. Je tu velká pravděpodobnost, že peníze, které by už nebyly účelově vázány, by poslanci spotřebovali sami. Jako asistenty by platili rodinné příslušníky a podobně,“ řekl Jelínek Deníku Referendum s tím, že nejdřív je třeba zvýšit prestiž poslanců, teprve potom jim k volnému nakládání svěřit větší částku peněz.

Zachování zmrazených platů je podle něj reálné spíše v případě, kdy vznikne silná vláda, která bude schopná si to prosadit — a uspokojit své politiky jiným způsobem. „Nějaké zásadnější omezování platů bych ale neviděl jako reálné, ledaže by na tom některá strana po volbách důrazně trvala jako na podmínce pro uzavření koaliční smlouvy,“ soudí Jelínek.

Stejně jako o platech mluví zákonodárci i o omezení imunity. „Poslanci by neměli mít imunitu, diskutoval bych o tom, zda je to nutné z hlediska vyjadřování se ve Sněmovně. Kapr si ale rybník nevypustí,“ konstatoval Vodrážka v nedělní diskuzi na Primě. Podle Pavla Kováčika (KSČM) by měla být imunita omezena jen na projevy související s výkonem mandátu.

Naopak Zaorálek se obává, že by omezení imunity mohlo vést k šikanování poslanců například ze strany firem, proti jejichž zájmům by se poslanci pokoušeli něco prosadit. Samotný Zaorálek s tím už ostatně má zkušenost v souvislosti se svými výroky na adresu uhlobarona Zdeňka Bakaly kvůli kauze bytů OKD. Zaorálek kvůli porušení smlouvy ze strany Bakalovy firmy nazval uhlobarona „gaunerem“.

Podle Jelínka je problém v tom, že není jasný výklad toho, co všechno souvisí s činností poslance. „Zúžení imunity by muselo být podrobně vymezeno,“ řekl Jelínek s tím, že zejména komunisté se často obávají přímé či nepřímé perzekuce, před kterou je imunita chrání.

Další informace:

Ceskenoviny.cz Strany vesměs slibují přímou volbu prezidenta

Novinky.cz Politici opět hovoří o omezení imunity a zdanění náhrad. Stále dokola