Kdo má, tomu bude dáno

Ústavní soud je instituce velmi potřebná a většinou prokazuje při svých rozhodováních statečnost a nezávislost. Rozhodnutí o důchodovém systému se však vymyká svou zjevnou nespravedlností vůči celým skupinám obyvatel.

K nedávnému rozhodnutí Ústavního soudu o důchodovému systému, ve kterém dal přednost zásluhovosti před solidaritou: Patřím k lidem, kteří si ÚS váží a jeho existenci považují za zásadní a nezpochybnitelnou. Útoky politiků na jeho rozhodnutí jsou nešťastné a skrývá se za nimi pouze touha ovládnout celý veřejný prostor.

Politici mají ÚS stejně málo v oblibě, jako občanskou společnost. To říkám pouze proto, aby mne nikdo nepřiřazoval k lidem, kteří se jej pokouší oslabit nebo zničit. Ačkoli do detailů práce soudců nevidím a většinu jejich rozhodnutí neznám, jejich práce jsem si vždycky vážila. Právě oni zabránili kdysi mocenským choutkám Václava Klause a Miloše Zemana, kteří chtěli ve prospěch svých stran měnit volební systém.

Statečnost prokázali například při zrušení předčasných voleb, kdy měli proti sobě celou politickou scénu. To ovšem neznamená, že se člověk ztotožňuje nebo má ztotožnit s každým rozhodnutím.

První nesouhlas s jejich verdiktem jsem už prožila jednou v minulosti, a to tehdy, když dali za pravdu majitelům domů proti jejich nájemníkům. Pravda totiž není nikdy černobílá a celý spor o právo na zhodnocování majetku majitelů domů zjednodušený je.

Vinou naší truchlivé minulosti, kdy komunisté vzali všechno všem, se ze soukromého majetku a vlastnictví stala posvátná kráva. Nehledí se však už na to, že majetek je také součástí funkce společnosti a může také v určitých případech působit proti zájmům celku. Pak se stává rakovinným nádorem společnosti, viz rozpínavost developerů a jejich staveb, supermarketů, atd.

V listině základních práv a svobod Ústavy České republiky je také článek čl. 11 (3), kde se říká: „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých…“. Jinými slovy, vlastnictví je vždy spojeno s odpovědností. Tu však velké procento majitelů nevykazuje.

Protože jsem za časů svého fungování ve sněmovně byla proti deregulaci nájemného (mimochodem, zákon o jednostranném navyšování nájemného prosadil k velké radosti ODS dnešní sociálně-demokratický hejtman, dříve ministr Radko Martínek za podpory Jiřího Paroubka), zastavují mne na ulici lidé, kteří se ocitají v zoufalé situaci. Většinou jde o jeden a tentýž scénář, kdy jim majitelé domů zvyšují nájemné za hranici jejich schopnosti platit a současně se o dům nestarají a do domu neinvestují.

Často jsou to zahraniční společnosti, kterým jde jedině o zisk, nebo se tak perou špinavé peníze. Podotýkám však, že existují i dobří majitelé, kteří se starají o majetek i nájemníky. Jsou však zřejmě v menšině.

Proč se však sdružení majitelů domů nedistancuje od těchto případů a tak nekultivuje tuto, pro životy lidí zásadní oblast, je těžko říct. Jaký by byl asi výrok ÚS, kdyby si stěžoval každý, kdo se ze strany dnešních vlastníků, ať jednotlivců nebo firem setkal se špatným spravováním majetku podle článku 11?

V Bibli je zapsán výrok Ježíše Krista – slunce mého otce svítí na dobré i zlé – Bůh ví, že lidstvo není z jednoho kadlubu. Proto se má pozemské právo snažit zjednat rovnováhu, která je nutná, aby společnost fungovala. Proto také biblické příběhy vyprávějí, že na začátku společenství byli soudci. Teprve potom přišli panovníci, ale i oni byli svázáni s Boží vůlí.

Poslední nález ÚS opět preferuje bohatství před soudržností a solidaritou. Můžeme se jenom tázat proč? Je to proto, že sami soudci patří mezi horních deset tisíc? To by asi bylo příliš zjednodušující a laciné.

Bude to spíš proto, že i oni jsou zasaženi neoliberálním viděním světa. I oni mají na zadku skořápku komunismu, ze které se vyklubal nový režim, které se všichni snaží zbavit, a tak nevidí druhou stranu mince. I oni rozhodují podle jiného biblického výroku „kdo má, tomu bude dáno“.

V Bibli je řeč o darech duchovních, soudci rozhodují o darech materiálních. Nečetla jsem odůvodnění jejich rozhodnutí a také je třeba zdůraznit, že dva z nich se s tímto výrokem neztotožnili.

Je však jasné, že kdo pobíral vysoký plat, není odkázán pouze na důchod, ale má jiný majetek a konto. Nebudu raději zabíhat do oblasti tázání se po spravedlnosti v odměňování, kdy řídící orgány, bankéři, všichni bývalí veksláci, a ekonomičtí kapitáni průmyslu v devadesátých letech přišli k obrovským majetkům, když se za Klause „zhaslo“. Nechci v tuto chvíli ani zmiňovat náš úrokový systém, který je skrytým přerozdělováním od chudých k bohatým.

Že v této množině chudých jsou například matky, které obětovaly život i kariéru svým dětem a nemají nárok na důchod, jsou v ní lidé, kteří celý život poctivě pracovali, jenom měli smůlu, že dostávali nízké platy, patří tam invalidé a lidé nemocní. Patří tam učitelé atd. Zkrátka, ti v nižších patrech nemají nárok na nic.

Kdo však má, tomu bude přidáno. Ústavní soud dal na tento stav svým posledním rozhodnutím razítko.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

mateřství, právo Čtvrtek, 22.Dubna 2010, 11:13:59

(Bezpochyby jste chtěla říci: věnovaly život a obětovaly kariéru.)

Jsem pro to, aby co nejvíce lidí nálezy Ústavního soudu četlo. Jinak pro ně totiž pozemské právo bude namnoze stejně tajuplné jako slunce Ježíšova otce. Což takhle dát podnět Ministerstvu školství, aby i tyto texty našly cestu do hodin občanské výchovy?

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Proč někdo dva důchody - a někdo žádný? Čtvrtek, 22.Dubna 2010, 11:48:56

Také nechápu, proč některé matky, které obětovaly život péči o mnoho dětí, by neměly mít nárok na žádný důchod - a naopak mnohé ženy (i bezdětné) mohou dle zákona pobírat důchody dva?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.