Asi nejsem sám, komu se už z těch pohádek točí šiška. Televize nám jich opět servírovaly plné hrsti. Hemžilo se to draky, čarodějnicemi, ale zejména čerty. V šíroširém světě se ukájejí leda nad Santa Clausem nebo Dědou Mrázem, zato u nás dáváme tradičně průchod malebnému a naivnímu folklóru.

Příjemným odlehčením byla štědrovečerní pohádka ČT Princezna a půl království, v níž se to obešlo bez nadpřirozených sil. Režisér Karel Janák si vystačil s humorem a detailní stylizací postav — například obsazením mistra etikety Marka Ebena do role mistra etikety.

Vybočila i pohádka Čertí brko, kterou režisér Marek Najbrt natočil s pomocí České televize pro kina a která byla divákům nabídnuta na první svátek vánoční. Děti — kdo taky nejvíce hltá o Vánocích pohádky — z ní musely mít hlavu jako škopek. Autoři (scénáristé a režisér) do ní totiž přenesli svoji legendární Kancelář Blaník, včetně výrazné role pro Marka Daniela.

Dílko pojednávalo o městě, v němž se tupí lidé nechají koupit za buřta. To pak mají hochštapleři s funkcí i mazaní podvodníci pré. Nebýt statečného živnostníka-hostinského, jeho dcery a čertů sice bez nadpřirozených schopností, zato s občas pomatenou, občas jasnou hlavou, dobro by nad zlem nezvítězilo.

Zatímco z pohádky Romana Vávry Čert ví proč si pamatujeme temné peklo, které ponouká smrtelníky ke zlu, aby mělo z čeho žít, to Najbrtovo se pouze stará o spravedlivé trestání nepravostí. Sám Lucifer říká: Jsme jen úřad. A podle toho to v něm vypadá. Podstatné je však vysvětlení, že peklo je zapotřebí: bez něj bychom nepoznali dobro a nepanoval by pořádek.

V první půlce mě Čertí brko provokovalo absencí dramaturga. Jeho úkolem je zabránit, aby divák třikrát za sebou v prvních dvaceti minutách neslyšel, že je něco „na prd“. Nevadí mi ten vulgarismus, ostatně celá pohádka byla prodchnuta moderní mluvou bez servítků. Ale vložit různým postavám třikrát za sebou do úst stejný obrat je majstrštyk na úrovni stařečka, který jde v Trháku (filmu Zdeňka Podskalského, Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka) v průvodu na svém vlastním pohřbu.

Sotva si člověk zvykne na ten ledabylý přístup k řemeslu, musí luštit jinotaje. Kdy které gesto připomíná Babiše, kdy která postava jeho koaličního partnera, ve kterého čerta je přetaven starý dobrák Kalousek. Už jen EET scházela — bylo s podivem, že ji vrchnost hostinskému shůry nenařídila.

Nejsem nijak útlocitný a politickou satiru zbožňuji. Na vštěpování hodnot dětem bych přesto šel citlivěji, bez povrchních aktualizací. Úplně stačí moudro ze Zemanovy Pyšné princezny. I v ponurém roce 1952 v ní (z úst moudré chůvy na adresu krále podléhajícího zlým rádcům) zaznělo: „Kdo zlu neodporuje, sám se jím proviňuje.“

↗

„Kdo zlu neodporuje, sám se jím proviňuje.“ Repro DR

Už proto se radujme, že jsou svátky za námi a plujeme opět v ledové realitě, na níž by pasovaly čerstvé díly povedeného lobbisty Blaníka. Hlavně však dbejme, aby byly pohádky uschované v almaře do příštích Vánoc. Od politiků není radno poslouchat pohádky, nýbrž žádat krystalickou pravdu. V popisu toho, jak vypadá země, i toho, co pro ni v příštím roce udělají.

Hodily by se nejen kejkle vyplývající z blížících se krajských a senátních voleb. Je nejvyšší čas pročistit vzduch kolem toxického premiéra a slyšet politické recepty jeho i opozice na řešení neduhů, které nás skutečně sužují. Například bytové krize. Prvním světýlkem v černočerném tunelu jsou novoroční slova předsedy Sněmovny Radka Vondráčka (ANO) o potřebě dialogu s občanskou společností.