Malo to byť hotové už včera!

Poleblog

Slovenský Prešov zažil v polovině prosince výbuch plynu, jež usmrtil sedm lidí a zničil polovinu paneláku. Autor pracující ve stavebnictví pro Poleblog popsal, jak spoluzaviňují podobné nehody současné poměry v oboru.

Nedávno na Slovensku verejnosťou zalomcoval výbuch plynu. Udial sa v prešovskej bytovke, v ktorej zahynulo minimálne sedem nevinných obyvateľov. Tragédia ukázala nesmiernu solidaritu ľudí, ale aj nečakané riziká v spleti zdanlivo nevinných stavebných prác. Obvinení nateraz zostávajú traja stavební robotníci, ktorí vykonávali zemné práce pre uloženie nízkonapäťových káblov. Prerazili pritom plynové potrubie.

Unikajúci zemný plyn, nakoľko je ľahší ako vzduch, si razil cestu cez pórovitú pôdu, či možnú blízku šachtu až do bytovky č.7. V jej útrobách stúpal k horným poschodiam, kde sa hromadil, až prekročil kritickú hranicu koncentrácie a stačila len iskra. Hrôzostrašné fotografie zdemolovaného domu ako vo vojnových záberoch konfliktov na Blízkom východe ukazujú silu explózie. Okoloidúcim, obyvateľom domu, ale aj robotníkom, ako svedkom výbuchu, sa prisnil zlý sen, z ktorého sa už nie je možné zobudiť.

Únik plynu a následný výbuch nastali pravdepodobne kombináciou podcenenia rizika a zanedbania povinností. Zdá sa, že opäť zlyhal tzv. ľudský faktor.

Ještě hořící dům v době po evakuaci jeho obyvatel. Foto Jozef Kotulič, WmC

Predchádzanie takýmto udalostiam rieši slovenská legislatíva. Zákony, vyhlášky, normy, nariadenia, smernice, predpisy určujú ako organizovať prácu bezpečne. Firmy sú povinné vytvárať preventívne opatrenia voči nebezpečenstvám, posúdenia rizík a podobne. K tomu patria pravidelné školenia pracovníkov a overovanie ich vedomostí. Musia byť zabezpečené overené pracovné postupy a používanie certifikovaných zariadení. Legislatívne slušne podchytené, ale čo hovorí prax? V nekonečnej spleti subdodávateľov, naháňania termínov, a fluktuácie pracovníkov môže dôjsť k podobným príbehom ako je nasledujúci:

Marek, Jano a Ondrej, pracovníci subdodávateľskej firmy pre ďalšieho subdodávateľa generálneho dodávateľa sa už tešia na piatok. Posledné dni naháňajú termíny, veď sú tu Vianoce a je potrebné uzavrieť zákazky. Predsa očakávajú nejaké odmeny! Navyše od januára do marca je v stavebníctve práce málo. Sú živnostníci a potrebujú z niečoho žiť aj v zime. Majster (team leader) ich naháňa, pretože pondelok prídu montážnici ťahať káble a už včera mali byť zemné práce dokončené. Musia to dnes isto stihnúť, a, tak či onak, v pondelok majú ďalšiu prácu v inom meste. Rozložia zariadenia na mikrotunelovanie a odštartujú pretlak, čo je jednoduchá technológia na prevŕtanie zeminy pod spevnenými plochami ako chodníky a cesty. Jej benefity sú jasné — dodávateľ zemných prác sa vyhne prácnemu výkopu a drahým spätným úpravám. Jediné riziko spočíva v tom, že zariadenie môže poškodiť podzemnú sieť potrubí a káblov, ak nevie, kde sa presne nachádzajú. Chlapi dostali pokyny čo robiť, avšak ubehol už týždeň, keď im majster ukázal, kde sa podzemné siete nachádzajú. „Ide plyn tu, alebo tu?“ pýta sa jeden druhého. „Hm, ja si to už presne nepamätám, asi tu. A už poďme robiť, nechceme tu predsa trčať zase do večera.“ Stavbyvedúci chlapcom samozrejme mal poskytnúť projekt, podľa ktorého sa dá orientovať. Lenže projektant ešte projekt nemá hotový, stavbyvedúci má dovolenku a majstrovi sa nedá dovolať, riadi ešte niekoľko ďalších stavieb. „Pretlaky robíme už roky, vždy sme to nejak dali,“ pomysleli si chlapci a pustili sa do práce…

Podobne ako v tomto príbehu sa možno zomleli aj udalosti osudového piatku.

Výsledkom sú ale mŕtvi ľudia. Keď nejde o život, nejde o nič, vravieva sa.

Spomínaní nešťastníci boli obvinení z prečinu všeobecného ohrozenia, pretože dostatočne rýchlo neinformovali bezpečnostné zložky o nebezpečenstve a podcenili situáciu. Ako by aj mohli, keď si zrejme neboli vedomí obrovského nebezpečenstva. Množstvo predpisov, podpisov, školení, porád sú pre nich príťažou a nutným zlom.

Preteky ku dnu malých subdodávateľských firiem pre veľkých dodávateľov a investorov prerastajú naprieč stavebníctvom. V tomto prostredí sa stávajú predpisy len nutnou formalitou, školenia a smernice zdrapom papiera, no a bezpečné pracovné postupy brzdou pre efektívnejšiu prácu. Ak sa do toho pridá preťaženosť a nespôsobilosť zamestnancov, tragických nehôd a nekvalitných stavieb bude pribúdať.

Autor pracuje v stavebníctve a neželá si uviesť svoje meno.

Texty vycházející v rámci víkendové rubriky Dopis ze Slovenska jsou přebírány z webu Poleblog.sk, partnerského média DR na Slovensku.

    Diskuse
    PT
    December 21, 2019 v 9.55
    Tak takhke přesně (ne)funguje
    neoliberalismus aneb honba za maximalizací osobního zisku za každou cenu.
    VP
    December 21, 2019 v 17.27
    Úplně cítím s těmi pracovníky. Klidně bych mohl být před léty na jejich místě, i když na jiném místě. Bezpečáci se zabezpečují spoustou předpisů, ale nakonec vše zůstane na těch, kdo mají v ruce krumpáč nebo páky rypadla.
    JK
    December 21, 2019 v 17.52
    Ukázkový příklad platnosti Murphyho prvního zákona a zákona padajícího exkrementu.

    Před 11 lety spadl ve Studénce rozestavěný most na projíždějící rychlík, s podobně tragickými následky. Ani po 11 letech nebyli určeni viníci.
    HZ
    V případě toho neštěstí ve Studénce je aspoň vysoká pravděpodobnost, že na tom místě už most nespadne.:-/
    To se lidem v brněnské teplárně, kde v roce 1975 výbuch uhelného prachu a následný požár připravil o život 18 lidí, nepoštěstilo. Proběhlo vyšetřování a soud, sliby se slibovaly, ale zoufalá bezpečnostní situace v provozu, kde byla většina zařízení v havarijním stavu, se nevylepšila. Tři roky po první tragédii to bouchlo znova, tentokrát zahynulo 8 lidí.
    Myslím, že se o tom tenkrát nikde nepsalo.
    JK
    December 21, 2019 v 19.36
    Heleně Zemanové
    To se už ale na Špitálkách budovala plynová kotelna a v r. 1978 šlo o výbuch plynu. Tenkrát přijel do Brna Korčák (=normalizační předseda české vlády) a od kecpultu hřímal, že v Brně se z komínů kouřilo, kouří a kouřit bude... Ale jeden rozdíl oproti dnešním poměrům tenkrát přece jen byl: Hledání viníků netrvalo 11 let a neskončilo potrestáním nevinných.

    Oblíbeným místem požárů na přelomu 40. a 50. let byly i brněnské textilky, taky se do nich od dob císařpána moc neinvestovalo; v Mosilaně hořelo dvakrát (1948, 1953) a v Bytexu (tehdy Moravan) v r. 1950.

    A poněkud hororovu příchuť měla propadlá vozovka na Pekařské u Sv. Anny v r. 1976; tu ženskou, co se pod ní propadl chodník, nikdy nenašli... Podobně se v centru Brna propadla vozovka i na Orlí, tam naštěstí bez újmy na zdravi a životech. Nicméně že by se aspoň zhruba vědělo, v jakém stavu je brněnské podzemí, to nemůže zodpovědně říct nikdo. A v tomto případě lze hledat viníky těžko, podzemí našich gotických měst (nejen Brna, viz Znojmo, Jihlava, Tábor, Plzeň...) se budovala stovky let a zmapovaná jsou jen částečně.

    Pokud jde o tu Studénku, tak při dnešním způsobu zadávání a provádění veřejných prací bych si vsadil na to, že ještě za mého života spadnou jiné mosty někde jinde...
    HZ
    December 21, 2019 v 20.04
    Já jsem slyšela, pane Kalousi,
    že když došlo v teplárně k tomu druhému výbuchu, byl to opět prach, a to ve staré mlýnici. Přechod na plyn se tenkrát snad teprve připravoval.
    Nejsem z Brna, mám tam jen známé. Otec jednoho z nich tam pracoval. Vzpomínky nemusí být přesné. Těžko se to ověřuje. V novinách to nebylo, do archivu kvůli tomu nepůjdu. Data a počty obětí mám z článku, vydaného k čtyřicátému výročí té události.
    Byli ti, co byli tak promptně odsouzeni, opravdu vinni? A pokud ano, byli to jediní viníci? To už se asi nedozvíme.
    JP
    December 22, 2019 v 13.53
    S tím určením konkrétních viníků je to ale někdy opravdu velice zapeklité. Před lety se k zemi zřítil celý městský archiv v německém Kolíně - protože pod ním hloubili tunel pro metro. O život přišli dva lidé, tisíce historických archiválií byly pohřbeny v suti a bahně. A trvalo celých devět let, než jeden znalec určil, v čem byla chyba - ve špatně provedeném stavebním výkonu, kdy se v opěrné stěně vytvořila díra.

    Mimochodem, k té nešťastné ženě z Brna, co zmizela v propadlé kanalizaci: někdy tuším v devadesátých létech se ve městě Mnichově propadl do země celý autobus, i s cestujícími. A zase: hloubilo se metro, pod konečnou autobusů...