Nejlepší vědomí a svědomí komunistické mlátičky

Daniela Ostrá

Daniela Vašátková se stala na sociální síti terčem nevkusných urážek komunistického poslance Zdeňka Ondráčka. Aby si poslanci nezvykali, že si můžou dělat z občanů fackovací panáky, nesmíme si to nechat líbit.

Zdeněk Ondráček patří mezi nejviditelnější představitele KSČM. Proslul svou minulostí příslušníka Pohotovostních pluků, který za pomoci svého věrného obušku pomáhal v roce 1989 potlačovat protirežimní demonstrace.

To by mělo samo o sobě by v ideální demokratické společnosti člověka vyloučit z možnosti vykonávat ústavní funkce. Jenže Ondráček jde dál — pravidelně sdílí lživé zprávy, kritizuje naše členství v mezinárodních organizacích, nekriticky přebírá postoje Ruské federace a čas od času udělá nějakou trapnou mezinárodní ostudu. Jako například, když si vyrazil na prapodivnou cestu do nikým neuznané Doněcké republiky, kterou pak označil za „soukromou“, ačkoli si ji současně nechal ověnčit všemi oficialitami a červeným kobercem.

Je zbytečné psát, jak jsou jeho nahnědlé postoje v rozporu s širším emancipačním jádrem komunistické tradice — Ondráček už prostě není „komunista“ ani podle té vznosné teorie. Část společnosti na to dnes ale slyší — i jim by ale mělo vadit nabubřelé a povýšené chování politika placeného z jejich peněz. Kdyby tu ještě fungovala nějaká logika, mělo by je to zajímat víc než nějací uprchlíci.

„Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí,“ zní slib, který skládá každý poslanec a poslankyně na začátku svého mandátu. Sama jsem nedávno na vlastní kůži zakusila, jak k tomu slibu přistupuje poslanec Ondráček…

Zdeněk Ondráček patří mezi nejviditelnější představitele KSČM. Proslul svou minulostí příslušníka Pohotovostních pluků, který v roce 1989 obuškem potlačoval protirežimní demonstrace. Archiv redakce

Ondráčkovo „svědomí“ mu zřejmě radí urážet občany za vyjádření jejich kritického názoru. Šlo přitom o nevinnou věc. Ondráček poněkolikáté vyzýval k odchodu ze zlé EU, která — konkrétně tedy Soudní dvůr EU — zamítla české žaloby proti směrnici omezující držení zbraní. S vědomím Ondráčkovy veřejně známé zručnosti v zacházení s obuškem jsem mu v dobré víře napsala, že my přeci žádné kvéry nepotřebujeme, neboť si vystačíme s obušky. Jeho reakce byla — včetně chyb — následující:

„Vy si možná vystačíte s vibrátorem, ale tady nejde o sebeuspokojení, ale bezpečnost. Když něčemu nerozumíte tak tu ze sebe nedělejte krávu.“

Na mé zděšení spojené s úrovní chování poslance Parlamentu České republiky a výzvou k omluvě reagoval posléze takto:

„Můžete si jít stěžovat, což jste vlastně už udělala. Jestli se vám moje diskuze nelíbí tak nemusíte mě příspěvky komentovat ani sem vstupovat. Nazdar.“

Ani bych nečekala, že někomu, jako je Zdeněk Ondráček, budou hodnoty jako slušná diskuze či kritický názor zrovna blízké. V roce 1989 otiskl Mladý svět jeho tehdejší vyjádření k listopadovým demonstracím: „Pokud jsem ohrožen, mohu podle zákona použít obušek. Je-li dav agresivní, velí se ‚Za použití obušků vpřed‘, ale vůči ženám se obušky nepoužívají. Celkem jsem jej proti ženě použil dvakrát, to když jsem byl ohrožen. Ta dívka na mě plivla a dala mi facku.“

Po přečtení těch řádů je mi jasné, že urážlivá a oplzlá reakce je v Ondráčkově podání vlastně ještě docela med. Pár let nazpátek bych patrně bývala dopadla hůř. Stejně mi to ale nedá. Pokud dovolíme politikům chovat se k nám se zvůlí a povýšeností, nedokážeme jim nastavit potřebné hranice — a bůhví, kde se jejich opovrhování lidmi může zastavit.

Po mně osobně jeho nevkusné urážky v zásadě sklouznou, mám privilegium sociálního kapitálu a politikou už lecjak ošlehané sebevědomí. A vím, jak se poměrně snadno můžu domáhat nějaké formy nápravy. Řada lidí ale takové možnosti nemá, a urážlivé chování poslanců a jiných mocných činitelů pak musí v tichosti skousnout. Ze strachu. A z apatie, že je nikdo beztak nevyslechne.

Řešením však nemohou být pouze volby jednou za čtyři roky. Zapotřebí je jakási „permanentním bdělost“ občanské společnosti. Demonstrace, stávky, petice i jiné formy sebevědomého vyjádření názoru. Jinak lidem s obuškem místo mozku umožníme, aby se nechali platit z našich daní a přitom si z nás zároveň dělali fackovací panáky.

    Diskuse
    JJ
    December 5, 2019 v 8.21
    Možnost reakce?
    Co v tomto konkrétním případě navrhujete? Je vůbec možné takové chování nějak postihnout?
    HZ
    December 5, 2019 v 9.25
    Pane Jagoši,
    obávám se, že kromě našeho opovržení tomu člověku nic nehrozí. V příštích volbách může ztratit poslanecký mandát, ale víc než na jeho otřesných osobních nekvalitách to bude záležet na celkovém počtu hlasů pro KSČM, protože ta ho jistě bude nominovat znovu. Ti, co o nominaci v té straně rozhodují, totiž vědí, že Ondráčkův postoj, vyjádřený v citované reakci, bude mnoha voličům imponovat.
    Sama jsem zaznamenala výroky podobné úrovně, když jsem na jedné diskusní platformě vstoupila do debaty o zamítnutí námitek ČR proti směrnici EU o zákazu některých zbraní u Evropského soudního dvora.

    JP
    December 5, 2019 v 14.05
    "Lidé s obuškem místo mozku" - to je opravdu velice výstižná charakteristika.

    Shodou okolností zrovna v minulých dnech televize vysílala film podle Orwellova románu "1984". V těch až apokalyptických obrazech světa totalitní moci bylo možno takovéto typy "obušek místo mozku" spatřovat na každém kroku.
    JN
    December 6, 2019 v 8.01
    V diskusích na DR se lidé někdy také stávají terčem nevkusných urážek,
    při kterých se dokonce náhle přechází i k tykání. Asi jsou tady také lidé s obuškem místo mozku (na akademickém vzdělání přitom až tak nezáleží).
    JP
    December 6, 2019 v 11.20
    Problém je v tom, pane Nusharte, že zrovna Vy sám do mnohých témat daleko spíše "mlátíte obuškem", nežli abyste přitom používal svůj mozek. (Alespoň jeho lepší části.)

    Pak není možno příliš se divit tomu (i když máte pravdu že to působí dojmem nevkusným), že právě akademicky vzdělaný člověk dospěje k názoru, že jste se sám připravil o veškeré nároky na alespoň formální projevy úcty.
    JN
    December 6, 2019 v 11.47
    Domníváte se, pane Poláčku,
    že slušně vyslovený odlišný názor může člověka připravit o veškeré nároky na formální projev úcty?
    HZ
    December 6, 2019 v 13.07
    Aniž bych chtěla krmit trolla,
    mohu s klidným svědomím prohlásit, že pan Poláček /a ani nikdo další/ se podle mne nedomnívá, že slušně vyslovený odlišný názor může člověka připravit o veškeré nároky na formální projev úcty.
    Takže ta Vaše věta "Aniž bych chtěla krmit trolla" je, paní Zemanová, formální projev úcty?
    HZ
    December 6, 2019 v 16.27
    Pokud si někdo sám od sebe
    přizná, že je troll, pak je to důvod k projevení úcty. Třeba i neformální. Podmíněné.
    Uvidíme.
    JN
    December 6, 2019 v 17.01
    Paní Zemanová,
    nehrajme si na schovávanou. Takový styl komunikace není uctivý ani formálně.

    Jestliže je z kontextu diskuse snadné poznat, že tou větou máte na mysli mne, neznamená to, že Vaše vyjádření akceptuji, a už vůbec to nezakládá důvod k nějakým podmíněným projevům úcty. Naopak - podmiňovat slušné chování k protistraně akceptací lži je manipulace.


    JH
    December 6, 2019 v 20.04
    Narážka na obušky
    pochopitelně panu K.M. Ondráčkovi šlápla na pomyslné kuří oko, takže na celé záležitosti nevidím vůbec nic překvapivého. Dalo by se vlastně říci, že byl paní Vašátkovou vyprovokován, a zareagoval s hrubostí sobě vlastní.
    JP
    December 7, 2019 v 12.13
    Slušně vyslovený názor
    Pane Nusharte, ono je totiž možno slušným způsobem vyslovit i velice neslušný názor. A právě tohle je Váš zásadní problém.

    Vy totiž zcela pravidelně vyslovujete - a s neústupnou zatvrzelostí obhajujete a prosazujete - názory, které se většině lidí (kteří sami sebe považují za slušné) jeví být krajně neslušnými. A to sice natolik neslušnými, že se jim jevíte být osobou natolik neslušnou, že si nezasloužíte aby s Vámi bylo jednáno i po ryze formální stránce slušně.

    Já sám sice chci věřit, že své - namnoze extremistické - názory zastáváte a vyslovujete spíše z nevědomosti, nežli ze zlé vůle; nicméně jsou okamžiky, kdy je krajně obtížné u této důvěry ve Vaši dobrou vůli setrvat. A tak na straně druhé není možno se příliš divit, že někteří méně trpěliví účastníci těchto diskusí dojdou k názoru opačnému. Tedy že je to z Vaší strany nikoli pouze nevědomost, nikoli pouze neschopnost uvědomit (či připustit si) určité základní souvislosti, nýbrž že je to opravdu Vaše zlá vůle.

    Opravdu dost dobře nevím, co bych pro Vás v daném ohledu mohl udělat. Vy si samozřejmě myslíte, že pravda je na Vaší straně; a dost možná se dokonce cítíte být osamělým bojovníkem za pravdu, uprostřed nic nechápajícího prostředí a okolí. Ale bohužel - přinejmenším ve zdejší komunitě se jevíte být extrémistou, se značně "ujetými" názory. Které mnohdy skutečně překračují hranice snesitelnosti.

    Takže jak řečeno, tady je jen sotva možné Vám udělit nějakou radu. Snad byste se s panem Profantem mohli domluvit na tom, že si pro příště budete onikat. Tím byste se mohli osvobodit z toho - dozajista nedůstojného - tykání; a zároveň by byla mezi vámi zachována dostatečná distance, kterou si asi oba nepřejete zkrátit na obvyklý rozměr.

    Anebo byste si spolu příště mohli dopisovat anglicky; tam se to tykání celkem ztratí.

    Anebo byste se mohli navzájem zcela ignorovat; jako to už já činím vůči určitým zdejším účastníkům.
    JN
    December 7, 2019 v 13.30
    Bez jakékoliv ironie Vám, pane Poláčku, děkuji za cenné rady, respektive pohled z odlišné perspektivy.
    Myslím, že se tím právě dotýkáme tématu článku paní Hájkové "Ode zdi ke zdi – přemítání s Václavem Bělohradským", tedy toho "liberalistického marginalismu", jehož účel Bělohradský spatřuje v umožnění společného "žití na doslech druhým", žití v nějaké pospolitosti, přestože každý v té pospolitosti může mít odlišné názory.

    Moc možností podle mě nemáme. Buď můžeme "žít na doslech" - každý se svými vlastními názory, nebo můžeme žít za dráty, přes které nikdo s odlišným názorem nemůže, a správný názor pro všechny pak stanoví nejvyšší autorita.

    MP
    December 7, 2019 v 13.35
    Reakce Z. Ondráčka na komentář paní Vašátkové byla zcela očekávatelná a překvapuje snad jen svoji relativní slušností.

    Člověk má sice morální povinnost diskutovat trpělivě s každým, kdo se diskutovat poctivě snaží. Ale tato povinnost má své meze, je hloupé umožňovat darebákovi, aby lacině získával hýkavý souhlas své tlupy -- nepoužívám facebook a tak se nepodívám, s jakým nadšeně bylo přijato odvážné chlapáctví, se kterým Ondráček tu ... (redaktorku DR) utřel, ale pokud to nadšení nebylo značné, slibuje, že koupím jako omluvu panu poslanci k vánocům cukrářský pendrek (a pokud se už neprodávají, upeču ho).

    Nemá smysl hulvátům dělat reklamu, nejvýše se sluší soustavně a důsledně vysvětlovat těm naším přátelům, kteří ještě pořád podléhají představě, že bez KSČM a ČSSD by nebyla v parlamentu žádná levicová strana, to, co se zdráhají přijmout nikoli z intelektuálních, ale srdečních důvodů:
    Žádná levicová strana v našem parlamentu není, nejblíže k tomu mají Piráti a ti levicovou stranou být nechtějí. Máme v parlamentu jen dvě strany, které budou i v příštích volbách nominovat lidi bez svědomí jako je Ondráček, Dolejš, Foldyna a Staněk.
    JN
    December 8, 2019 v 6.41
    "Je zbytečné psát, jak jsou jeho nahnědlé postoje v rozporu s širším emancipačním jádrem komunistické tradice," napsala autorka článku.
    V diskusi byla připomenuta nutnost vysvětlovat rozdíl mezi intelektuální a emoční ("srdeční") představou.

    Připomeňme tedy, že Ondráčkovy ("nahnědlé") postoje jsou pořád stejné (dnes - stejně jako před třiceti lety), jen dnešní mladí už nemají možnost zakusit Ondráčkovo "emancipační jádro" komunistické tradice na vlastní kůži. Kdyby tu možnost měli, asi by neměli zase ty iluze o komunismu.
    MP
    December 8, 2019 v 11.08
    Pavlovi Krupičkovi
    Takže chcete říct, že mu ten pendrek jako omluvu péct nemusím :-)

    Znával jsem jednoho demagogicky obratného politika, který poučoval své spolustraníky slovy: "Zjednodušuj vole!" Miloš Zeman se jmenoval.
    Ono není těžké oslovit to nízké v lidech -- nepotřebujete silný mozek, jen silný žaludek a tlustou kůži --, s tím výrokem o vibrátoru jistě uspějete v hospodě U hrocha (abych předešel nedorozumění, tam má většina štamgastů nadprůměrný příjem a vzdělání) a ačkoli nemám rád interpretační klišé, bude to nejspíš proto, že většinu osazenstva potěší představovat si v navozené situaci ženu, kterou vzhledem ke svému věku považují realisticky za nedostupnou.
    Voliči se špatně hledají jen tehdy, pokud je berete vážně a zatěžujete je diskusí o tom, jak řešit problémy, které politika řešit může.
    JK
    December 8, 2019 v 11.51
    Martinu Profantovi
    "Voliči se špatně hledají jen tehdy, pokud je berete vážně a zatěžujete je diskusí o tom, jak řešit problémy, které politika řešit může."
    Jestli tuhle Vaši ironii někdo vezme vážně, tak si ji přeloží tak, že posíláte demokracii na smetiště dějin...
    A kde je vůbec psáno, že smyslem politiky je nebo má být hledat voliče snadno? Ten, kdo předkládáním pseudoproblémů a hraním na emoce voliče snadno nachází, snadno je taky ztrácí...
    MP
    December 8, 2019 v 13.54
    Jindřichu Kalousovi
    Netvrdil jsem, „že smyslem politiky je...hledat voliče snadno“. Reagoval jsem na výrok pana Krupičky:

    "Ondráček má ale na facebooku 8000 fanoušků a jeho posty lajkuje v průměru cca 200 lidí (což mi přijde i na poslance dost), takže svého voliče si asi stále dokáže najít. Na rozdíl od paní Vašátkové, ..."

    Kumšt politika, a to pane nemám ze sebe, to jsem kdysi přečetl u Demosthéna (O věnci), je umět rozpoznat, co je dobré pro obec a umět o tom přesvědčit občany. Tvrdá, těžká práce jako vrtání dubových fošen (ručním vrtákem) -- to taky nemám ze sebe, to jsem si zase přečetl u Maxe Webera.

    Prostě dělat dobře demokratickou politiku je dřina a pokušení místo toho podstrčit snadnou a z hlediska koryta spolehlivější demagogickou politiku je značné.
    December 8, 2019 v 21.22
    Pro pana Krupičku - Slušní jsou zlí a neslušní jsou dobří
    On to může být docela dobrý důvod k tomu, aby se člověk o slušnost ani nesnažil (ti slušní to přece jenom předstírají, že?) Lepší je být neslušný a dobrý.
    Ježíš kritizoval farizeje, kteří měli "rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách", zatímco opovrhovaných hříšníků, nevěstek a celníků se zastával.
    Jenže, pokud by na těch předních místech na hostinách a na předních sedadlech v synagógách seděli hříšníci, nevěstky a celníci, zatímco farizeové by žili v opovržení, Ježíš by byl nucen zastávat se farizeů.
    JK
    December 8, 2019 v 22.25
    Samozřejmě: V tomto případě se jmenovaný zachoval jako hovado a měl by nést důsledky. Avšak mnohem nebezpečnější jsou pokrytci, kteří za slušnou fasádou skrývají všechno možné. Tomu, kdo se v politice nejvíc ohání svou slušností, se obvykle dá nejmíň věřit. V tomto konkrétním případě je aspoň rovnou jasné, o koho jde. Jestliže takové typy jako je jmenovaný mají přesto dostatek voličů k tomu, aby se dostaly do politiky, asi je po nich poptávka a asi to má nějaké příčiny. A ve veřejném zájmu by jistě bylo snažit se ty příčiny zjistit a odstranit. Jenže spousta lidí, kteří jinak sami sebe jistě považují za slušné, neumí vymyslet nic lepšího než odstranit lid; přesněji řečeno, navrhovat nějaká omezení volebního práva směrovaná právě proti té části lidu, které takové typy v politice více než vyhovují. Kovaní demokrati, po jejichž návratu ke vládě tak úpěnlivě volají chvilkaři, si v době svého působení u vládních koryt sami zavinili, že volbou takových hovad jim lid do jejich politiky hází vidle. Lid totiž jiný nástroj k ovlivnění politiky než tento druh vidlí k dispozici nemá.
    JN
    December 9, 2019 v 6.29
    "Co abych tě drahá oběsil"
    To máte, pane Krupičko, jako když někdo taky polichotí lidem a pak je taky se slovy "co abychom vám tu zavedli spravedlivou společnost" skutečně oběsí.

    Člověk se pak nemůže divit, že někteří lidé prostě o lichotky a o "spravedlivou" společnost nestojí.
    MP
    December 9, 2019 v 10.31
    JIndřichu Kalousovi
    a) Ta volební opatření, která by vyřadila onu "kovaným demokratům" nevyhovující část lidu z účasti na volbách nikdo nenavrhuje a vyskytují se jen v cirkulujících mailových řetězcích.

    Pokud vím, chvilkaři si osvojili požadavek, který původně vznášeli Piráti, tedy odstranění promajoritních dopadů současného volebního systému. A pak svého času takové ty strany, co se pokoušejí kompenzovat svoji zapšklost barevným čírem na hlavě prezidentského kandidáta a rozjuchaným mladistvým poslancem, který děla událost z toho, že dostal na tancovačce pár facek, navrhovaly pasivní volební právo od šestnácti let.
    Oboje jsou to inkluzivní, nikoli exkluzivní změny politického systému.

    b) K těm příčinám: Rozlišoval bych mezi volební podporou Babiše a Zemana na jedné straně a Ondráčka na druhé. V tom později jmenovaném případu si vystačíme se starým Brechtem: „Každý národ má svých deset procent idiotů.“, v tom prvém je to podstatně složitější, úspěch těch dvou zjevů je opravdu symptomem rozpadu politického spektra, korupčního rozvratu státu, brutálních poruch sociální integrace a dopadů globalizace.
    Jediné spolehlivé odstranění příčin by bylo vytvoření [světového] socialismu a protože to není v dohledu, nezbývá než těžká a stále znovu začínající práce na vždy nedostatečném zmírňování dopadů těchto příčin do provozu politiky.
    JN
    December 9, 2019 v 12.24
    "... Jediné spolehlivé odstranění příčin by bylo vytvoření [světového] socialismu..."
    To už se, myslím, zkoušelo. V jednu chvíli to dokonce vypadalo dost nadějně - značná část světa už byla socialistická, ale pak se to zase celé nějak zhatilo.

    JK
    December 9, 2019 v 12.55
    Martinu Profantovi
    "...vyskytují se jen v cirkulujících mailových řetězcích."
    Jenže ty řetězce mají stejně masový dopad na veřejné mínění jako kdysi seriózní novináři nebo jiní uznávaní opinion makeři.

    Mimochodem, na facebooku je skoro půl miliardy účtů falešných... Jaký je asi jejich dopad na veřejné mínění?

    „Každý národ má svých deset procent idiotů.“
    Připomenutím tohoto citátu v daném kontextu dost riskujete. Jestliže je v národě zároveň deset procent populace postiženo exekucemi, určitě se najde někdo, kdo Vám otříská o hlavu, že máte na mysli stejnou množinu lidí.
    JN
    December 9, 2019 v 14.31
    Pane Kalousi, liberální obyvatelé Evropy (mezi které se řadí také pan Profant), říkají toto:
    "My, liberální obyvatelé Evropy,
    a) nepovažujeme vyslovení žádného přesvědčení za trestné -- může se jím stát jen tehdy, pokud účinně podněcuje nenávist vůči skupině obyvatel, do které je člověk zařazen nezávisle na své vůli."

    K deseti procentům idiotů se pochopitelně nikdo o své vůli neřadí, je to taková výjimka z pravidla - když potřebujete někoho nenávidět, můžete ho do této skupiny obyvatel sám zařadit (i proti jeho vůli).
    MP
    December 9, 2019 v 15.04
    JIndřichu Kalousovi
    Ty řetězce mají, obávám se, z hlediska eroze tvorby veřejné vůle mnohem ničivější dopad než veřejná media. I když selektivně zaměřený na jednu skupinu.
    Ale pokud vím -- řetězové maily s kapitálkami v předmětu mažu bez čtení a jsem odkázán jen na analytické studie -- mluví se v nich o omezení volebního práva jen jak o údajném zlovolném záměru Pirátů, kteří podle nich chtějí sebrat seniorům řidičáky a volební právo a pak jako o skandálů, že volební práva mají cigáni a osoby práce se štítící.

    To, že se vyskytnou tací, kteří ten citát Berta Brechta nepoznají, jako Nushart, je riziko podnikání. Ale ta možná dezinterpretace ve vztahu k lidem v exekuci mě nenapadla, mimo jiné proto, že si ta procenta vybavuji jen o nejpostiženějších krajích, ústecký nějakých 15%, moravskoslezský přes 13%, a to, že republikový průměr je kousek pod deset jsem si našel až teď díky Vám.
    JN
    December 9, 2019 v 16.20
    "Vyskytnou se tací, kteří citát nepoznají"
    Není možné nepoznat něco, co je tak mluvčím přímo označeno.

    Jen bych ještě navrhl k úvaze, zda v dnešní době je vůbec vhodné mluvit o "národu". Z hlediska prevence nacionalismu by možná mnohem lépe - než ono zastaralé "každý národ má svých deset procent idiotů" - mohlo znít třeba "naše společná planeta má svých deset procent idiotů". Zkusme se tedy podívat do nějakých přehledných tabulek, který národ by asi početně mohl těm deseti procentům obyvatel zeměkoule zhruba odpovídat. Češi to nebudou, to je jasné :-)
    PK
    December 9, 2019 v 17.38
    Tak jenom kdyby někdo nevěděl
    Protesty pokračují zítra v 18 hodin na Václavském náměstí. To je na Praze 1.
    JN
    December 9, 2019 v 20.02
    Pane Krupičko,
    Wolkera nečtu, akorát si ještě ze školy pamatuju, že "poštovní schránka (na rohu ulice) není kdejaká lecjaká věc a že do ní lidé házejí smutná i veselá psaníčka".

    Ale co se týče těch snů, já bych s nimi takhle drsně nezáchazel - nezvedal bych je jeřábem (ty moje jsou letuschopné) a hlavně bych ty přerostlé sny nezabíjel. Nesmíte si je vykrmit jako čuníka, musí prostě zůstat letuschopné, protože jinak Vám nezbyde, než snít (s Petrem Skoumalem ) o tom, že kdyby prase mělo křídla jako pták, vyletěl byste si na praseti do oblak a viděl byste Itálii, viděl byste svět, nad Rakouskem byste slyšel zvonce a z výšky byste zas pak koukal na Japonce a pak byste se zase vrátil zpět.

    Říkám, podle mě pořád lepší proletět se na praseti, pane Krupičko, než aby mi Wolker zvedal ty metrákový a tunový sny do oblak na jeřábu.
    December 9, 2019 v 20.51
    Co já se o těch verších napřemýšlela. Má vůbec smysl tesat sny do skály?
    Čtete i jiné Wolkerovy básně, pane Krupičko? Třeba "Pán Bůh jedenkrát přišel ke mně..."
    December 10, 2019 v 8.25
    I já jsem vždycky Wolkerovy básně cítila, nejen o nich přemýšlela. Otázkou je, nakolik je to, co my lidé cítíme z nějakého textu, identické. Nakolik rozumíme básníkovi a nakolik si do toho promítáme sami sebe, svůj vlastní život.
    JN
    December 11, 2019 v 8.25
    Pane Krupičko, mám možnost sledovat poezii zahnívajího kapitalismu
    přímo na té subatomární úrovni, kde už je možné prakticky všechno a bez jakékoliv nadsázky (nebo ironie) tedy mohu říci, že mi to nostalgicky připomíná zážitky z vojny za komunistů. Kdyby zde byl Hašek, musel by napsat Švejka, kdyby zde byl Havel, musel by napsat absurdní drama. Myslím, že to jsou neklamné známky rozkladu stávajícího systému (podobně, jako v době vzniku Haškova Švejka a Havlových absurdních dramat; prostě nechápu, jak za těchto poměrů může rakokousko-uherská armáda vítězit na všech frontách a firma skvěle prosperovat). Jsem proto pevně přesvědčen o nadcházejícím vítězství zas nějakého spravedlivého řádu.
    JN
    Před kterým už nebude kam emigrovat.
    + Další komentáře