Na začátku tohoto týdne se na mojí Alma mater, Fakultě sociálních studií v Brně (FSS), konala diskuze nad kompetencemi studentské komory akademického senátu. Emoce vyvolala podpora pražské okupační stávce za klima, která se odehrála před třemi týdny. Debatu by bylo možné odbýt mávnutím ruky, její význam je ale ve skutečnosti mnohem hlubší. V jejím jádru se totiž schovává principiální otázka: jaká je role univerzity v současné době?

Disputaci svolala studentská komora akademického senátu. Ten vyjádřil podporu okupační stávce za klima, což vyvolalo rozjitřenou diskusi na sociálních sítích. Ta vyústila až v sepsání otevřeného dopisu odsuzujícího postup senátorů a senátorek. V reakci vznikl oponentní dopis, který se snažil vyvracet argumenty toho předchozího, a ke kterému jsem jako student připojil svůj podpis i já. Oba dopisy jsou veřejně dostupné.

Debata nebyla ideálně moderovaná a vyústila v přehnané reakce z obou názorových stran. Na argumenty, které padají v podobné živé přestřelce, má však smysl reagovat i zpětně:

Podle kritiků postupu akademického senátu je podpora okupační stávky „nemístnou ideologizací a politizací univerzity“, která by prý měla principiálně zůstat nepolitická. Studentský senát prý podpořil nelegální stávku, která navíc údajně nepodporuje věcnou diskuzi o tématu. A mandát senátorů a senátorek jako volených zástupců studentů by podle tohoto názoru neměl dovolovat chovat se jinak, než povolují stanovy. Senát je vlastně jen interním administrativně kontrolním orgánem vůči managementu fakulty coby veřejné instituce, a jako takový se má přísně držet zákonem vymezených kompetencí, neboť „státní moc lze uplatňovat jen prostředky a v mezích stanovených zákonem“, jak se píše v Listině základních práv a svobod.