Poslední pokus o záchranu TOP 09
Lukáš JelínekTOP 09 za deset let existence nesmírně zestárla a ztratila svůj někdejší jas. Pospíšil se bez velké parády poroučí z nejvyšších míst, u Kalouska se zase začíná projevovat zemanovsko-klausovský syndrom (ne)odcházejícího předsedy.
Jeden by nevěřil, jak rychle politické strany stárnou. TOP 09 je sice teprve desetiletá, ale na svém víkendovém sněmu působila nezvykle šedivě, unaveně a partajnicky. Odpovídala tomu i stručná, nevzrušená programová diskuse a volby funkcionářů s překvapivým vyústěním.
Především bylo zajímavé, jak se strana rychle snaží zapomenout na Jiřího Pospíšila. Poté, co se z předních pozic předloni stáhli otcové zakladatelé Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg, se jí bývalý ministr spravedlnosti a místopředseda ODS hodil. Pospíšil je zkušený politik a jeho popularita rovněž nebyla k zahození. Neprojevil se ale coby zvlášť průbojný lídr a schopný organizátor. Ucházející výsledky v senátních a evropských volbách by TOP 09 udělala i bez něj. Jeho hlavní zásluha je stabilizace dříve rozhádané pražské buňky a slušný zisk v klání o magistrát.
Pospíšil ale tušil, že mu přestává kvést pšenka. Stále častěji byl Kalouskovým terčem a občas si přisadil i Schwarzenberg. A když si o předsednické křeslo řekl Tomáš Czernin, Pospíšil raději podpořil svoji dosavadní první místopředsedkyni Markétu Pekarovou Adamovou.