Vážný koncept umělce, jenž si svým malířským dílem vydobyl na zdejší výtvarné scéně respekt přirozené autority, zpřítomňují pozoruhodný manýristický obraz s dvojportrétem hudebního skladatele Stockhausena, rodinné portréty dětí i abstraktní dílo — 5 kusů umělce II. podle Holbeinova obrazu Mrtvého Krista v hrobě (1522).

Myšlenkově semknutá výstava Jana Merty (narozen 1952) v prestižní galerii na nábřeží dotváří jeden z tematických okruhů jeho loňské obsáhlé přehlídky — Ševely regionu ve Wannieck Gallery v Brně, jejíž záběr malíř vymezil „od jednotlivostí v blízkosti po obecnosti v dálce“ rozpínající se „až po rameno naší Galaxie, tedy Mléčnou dráhu“.

Při vstupu do výstavy upozorní diváka krátký text autora, že svými obrazy po svém reaguje na Stockhausenův nepřijatelný výrok, který uvedl slavný experimentátor elektronické hudby na tiskové konferenci k událostem 11. září 2001 v New Yorku.

Jak jinak se může umělec v přítomnosti vyrovnat se slovy dnes již zesnulého skladatele současné hudby, jehož díla si Merta velmi váží, a nejspíš proto jeho nadnesený výrok nehodlá považovat za pouhý duchaplný bonmot pro novináře?

Stockhausen totiž tehdy v jisté nadsázce srovnal vizuální efekt zločinu do kategorie uměleckého díla; vlastně tím nekorektně přemístil tragický význam teroristického činu, jenž se týká celé lidské společnosti, do rámce významů utvářejících společný svět, v němž se naplňují dějiny veškerého smyslu uměleckého díla.

V historii vysoké hry anebo velké Mind Games lze Mertovu výstavu zaznamenat jako jasnou smeč, jímž kontruje svůj někdejší šok; nyní malíř vrací míč přes širokou síť přítomného uměleckého kontextu a  nechává „obrazně“ proslulého skladatele dirigovat jeho neexistující Symfonii se zlověstným nacistickým titulem Cyklon B.

Nejde jen o nonsens, že v obraze můžeme spatřit génia jak bilokuje: na velkém portrétu ve stáří provádí symfonii (druh skladby, kterou nikdy jako avantgardní tvůrce nenapsal), zatímco jeho portrét z mládí objevíme v stísněném davu obětí holocaustu.

Mertova zamýšlená odpověď však nedosahuje jen na onen břeh, je výraznou připomínkou, spíš než moralitou i pro nás: svět, v němž žijeme je skladbou parciálních světů, kde se setkáváme se všemi i se svými dětmi a kde se bez garance dospělých a zodpovědných může na každém kroku otevřít zející propast.

Propast, o níž prvně promluvil v Dachau Jan Pavel II., fenomenolog a papež, při své cestě do Rakouska (1988), kdy znovu nastolil hierarchii hodnot křesťanské církve: nejprve navštívil vyhlazovací tábor, než se setkal s oficiálními představiteli státu.

Součástí Mertovy výstavy je enigmatický sakrální obraz s názvem: 5 kusů umělce II. podle Holbeinova basilejského obrazu Mrtvého Krista v hrobě (1522). Proč tu je? Je v otázce, na niž si odpovězme sami.

V době, kdy se stalo zvykem, že velká témata současnosti jsou vyhrazena vyspělým možnostem nových médií anebo humanitnímu dokumentu fotografie, tvoří Jan Merta, malíř a myslitel, realista jak abstraktní, tak i zobrazující malby, s odvahou obrazy, které jsou krásné a nesou silné poselství.

Dodejme, že současný koncept není žádný rébus, jenž by měl divák vyluštit ani návod, jak výstavu chápat. Uvádí především do souvislosti několik vizuálních myšlenek, které spolu vytvářejí tematický kontext jako živý, vícehlasý a společný diskurs, v němž můžeme nahlédnout vcelku otevřený smysl napohled odlehlých témat, která mají dnes na mysli jak tvůrci, tak i my.

Jan Merta - Stockhausenova symfonie

Galerie Zdeněk Sklenář

Smetanovo nábřeží 4, Praha 1

otevřeno. středa — sobota 13 — 18 hodin

výstava potrvá do 1. 5. 2010