Schlagenheim, jeden z nejpřesvědčivějších rockových výkřiků 21. století

Britská skupina Black Midi složená ze čtyř mladých hudebníků mistrně uniká ze zaběhnutých klišé a vrací rockové hudbě její opravdovost.

Po letech jsme zase jednou svědky malého hudebního zázraku v podobě kapely Black Midi. Čtveřice kluků (Geordie Greep – vocals, guitar, Matt Kwasniewski-Kelvin – vocals, guitar, Cameron Picton – vocals, bass, Morgan Simpson – drums), které by v Americe ještě ani nenalili, protože jim není jednadvacet, se na svých živých vystoupeních představuje v nejzajímavějším rockovém setu, jaký je možné letos slyšet, nebo ještě lépe vidět.

Hudební magazín NME je před rokem charakterizoval jako „nejlepší kapelu v Londýně, o níž nikdo nic neví“. Mezitím natočili album a z londýnského undergroundu vstoupili přímo na mezinárodní výsluní. Zvěsti o fascinujících živých vystoupení plní všechny hudební webové stránky s odvážnějším pohledem na hudbu. Živost a živelnost se jim kupodivu podařilo dostat i na debutové album Schlagenheim.

Black_midiV Americe by jim ještě ani nenalili. Repro DR

První, co vás doslova udeří, je rytmus. Geniálně nevyzpytatelné bicí Morgana Simpsona. A potom ony fascinující Greepovy spasitelské výkřiky a jasně zářící aura frontmana... Krautrock, jazzrock, postrock a lahodně bezútěšná porce abnormality. Struna mezi hudební agresí a introspekcí je vysoká a velmi napjatá. Tahle kapela je definována nezvyklou technickou zručností svých hráčů a ochotou unikat ze zaběhnutých klišé. Na co posluchač rockové muziky čeká, to deska Schlagenheim spolehlivě popře. Čistá mladická nevázanost a chuť experimentovat z ní doslova tryskají. V rozhovoru pro Pitchfork je Greep sympaticky ultimátní: „Pokud bychom snad měli pokračovat ve stejných kolejích, rozpustíme kapelu.“

Greepemův manýristický zpěv, spíš brblání, nechá pamětníky rozvinout celou síť asociací s odkazy na známé hudebníky a kapely sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých let, na nichž Black Midi staví své písně a kříží možné s nemožným. Od klasických Talking Heads Davida Byrnea k legendárním Primus (Les Claypool) až po avantgardní funk King Crimson. Až když desku doposloucháte, řeknete si, vždyť na tom vlastně vůbec nic není, prostě jenom vrátili rockové hudbě její opravdovost.

Deska byla údajně nahraná za pět dnů, tak rychle možná i proto, aby se kapela a její amébní povaha neroztekla do všech možných stylů. Schlagenheim drží pohromadě, nepochybně také díky producentovi Danu Careymu, spolupracujícímu v poslední době kupříkladu s Kate Tempest, Sophií Hunger nebo s Bat for Lushes.

Black_midi_-_schlagenheimAlbum Schlagenheim kapela údajně nahrála za pouhých pět dní. Repro DR

Black Midi se předvedou 5. října 2019 v pražském klubu Underdogs' Ballroom. Ještě pořád hrají za 350 korun, takže nepropásněte jeden z možných hudebních vrcholů letošního roku. Schlagenheim je teprve začátek, ale taky jeden z nejpřesvědčivějších rockových výkřiků 21. století. Snad tedy nezůstane jen u něj.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.