Demonstrovat dál a všechno vydržet

Demonstrace proti Babišovi v premiérském křesle mají smysl, ačkoli po tomto občanském hnutí nelze vyžadovat politickou odpovědnost za další vývoj v zemi.

Ačkoli od pražské nedělní demonstrace „Milion chvilek pro demokracii“ už nějaký čas uplynul, k jejímu spravedlivějšímu hodnocení se ještě nějaký čas budeme dobírat. Mnohé postřehy a komentáře jsou totiž pomýlené – z obou stran.

Například komentátor Lidových novin Martin Zvěřina začíná 26. 6. 2019 svůj komentář slovy: „Radost nad počtem demonstrujících leckomu poněkud zakalila úsudek. Předseda nejsilnější opoziční strany Petr Fiala vydává účastníky letenské demonstrace (více než 250 tisíc lidí) za většinu občanů, které se nelíbí vláda. Připomeneme panu profesorovi, že jen ANO získalo ve volbách milion a půl hlasů, a tedy i většina voličů by byla poněkud hysterická hyperbola.“ O odstavec dále Zvěřina píše: „Mediální elity jsou v naprosté většině přívrženci demonstrantů a referování podle toho vypadá. Odpůrci demonstrací jako by neexistovali.“

Photo_2019-06-24_11-00-33I kdyby tam hrála dechovka, i kdyby bylo vedro, pro účastníky mají demonstrace smysl. Foto Filip Smelík

Příklad dvojího – různého – posunu, manipulace. V prvním případě má Fiala demonstraci v souladu se zájmy ODS za „protivládní“, ačkoli v takové síle se shromažďuje pouze proti Babišovi, a nikoli celé vládě. To pak ovšem přihrává samotnému Babišovi, který může vyslovit: „Část lidí se nikdy nesmíří s demokratickým výsledkem voleb.“ Čímž se letenská demonstrace dostává do polohy spíše revolučního hnutí a nabízí se mylná paralela s listopadem 89, s politickým převratem.

Organizátoři jsou pak i svými příznivci tázáni: A co chcete dělat dál? Co bude dál, podaří-li se vám snad vládu shodit? Na což ve skutečnosti žádná odpověď není, protože i nyní má podle statistických průzkumů Hnutí ANO téměř třicet procent voličských preferencí. Organizátoři Milionů chvilek pro demokracii nemohou brát na sebe odpovědnost za nějakou příští vládu, která může být i horší té nynější.

Asi je chyba, když Benjamin Roll, místopředseda Milionu chvilek, připouští možnost, aby se „nashromážděné síly chopily opoziční strany, sjednotily se a porazily ANO ve volbách. Poněkud to připomíná svého času Unii svobody, která jako „čistá“ chtěla tehdy porazit „špinavou“ Klausovu ODS.

V této věci se odpůrci Milionu chvilek totiž mohou i shodovat s jejími skeptickými příznivci, že takové hnutí bude zas jen hnutím bez závazného politického programu, na němž se ani neshodne. Vyžadování politické odpovědnosti za další vývoj v zemi, vkládání nadějí do nové občanské síly je past, která ve skutečnosti má (nebo může) tuto občanskou sílu oslabit.

Podobně ochromující účinek může mít i celkem objektivní kritika průběhu demonstrací, zejména té poslední letenské. To docela případně vystihl ve stejném vydání LN Tomáš Baldýnský. „Tomáš Klus, proboha? … Těch pár hudebních čísel? Proč říkají všichni totéž, to už jsme slyšeli.“ Také to Není nutno Uhlíře a Svěráka… Baldýnský končí: „Já jsem tam byl, protože jsem chtěl. Přestože mi bylo vedro, přestože mi nevyhovoval line-up, přestože pán vedle mě vykřikoval moc nahlas… A protože tam chtěli, tam byli i všichni kolem mě. A ti kolem nich.“

Baldýnský se blíží k podstatě: I kdyby tam hrála dechovka, a i kdyby organizátoři ani nevěděli, jak a co bude zítra, smyslem a společným jmenovatelem demonstrace je vlastně pouhých několik bodů, několik vesměs stále opakovaných požadavků:

  1. trestně stíhaný premiér nemá být premiérem, vlasti to neprospívá;
  2. premiér, jenž nemůže vyloučit ani dokázat, že není ve střetu zájmů politických a ekonomických, nemá být premiérem;
  3. premiér, jenž obdrží od evropských auditorů zprávu o možném střetu svých zájmů se zájmy politickými ve věci evropských dotací, nemůže za náš stát v Evropské unii důvěryhodně jednat a objektivně o svém poslání a práci této instituce referovat; neměl by být premiérem;
  4. bývalý spolupracovník StB, jenž tuto svou minulost popírá, lže, neměl by být premiérem;
Zvěřina: „Odpůrci demonstrací jako by neexistovali.“ – My o nich málo víme. Nikde totiž nedemonstrují proti „našim“ demonstracím. Ostatně nevíme ani, kolik příznivců mají demonstrace „naše“, tedy proti Babišovi. Možná je jich dosti i mezi voliči ANO a doma si tiše demonstrují s námi.

Babiš: „Nikdy neodstoupím. Proč bych měl odstupovat? Nic nezákonného jsem neudělal, vyhrál jsem šestery volby. Od rána do večera pracuju pro občany této země, vláda je úspěšná, má výsledky, na rozdíl od těch, kteří mě kritizují. Bojuju za zájmy Česka…“

A to je podle mého ten pátý a nejzávažnější důvod, proč náš premiér nemá být premiérem: On ten svůj střet zájmů považuje za zájem náš. Za zájem úspěšných, což my nejsme. Takový premiér být premiérem ani nesmí.

A kvůli tomu musíme demonstrovat a vydržet i to, že na tribunu se bude drát opravdu leckdo – důkaz stále svobodných poměrů. Musíme tam po prázdninách jít a všechno vydržet, jak Baldýnský napsal: „…přestože na zemi vedle mě smrdělo psí hovno.“ A uvidíme, ono to nakonec půjde.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.