Mursího smrt vypovídá o autoritářském směřování současného Egypta

Jeden z nejznámějších představitelů Muslimského bratrstva a dosud jediný demokraticky zvolený prezident Egypta Muhammad Mursí zemřel po šestiletém věznění režimem svého nástupce. Jaký je současný Egypt a jeho vláda?

V pondělí 17. června zemřel při soudním řízení Muhammed Mursí, první a poslední demokraticky zvolený egyptský prezident a jediný civilista v tomto úřadě od doby získání nezávislosti. Jeho tragický příběh do značné míry opisuje politickou proměnu v Egyptě od prvních nadějí, které před více než osmi lety zažehlo revoluční hnutí, až po současné utužování pořádků nynější hlavou státu, Abd al-Fattáh as-Sísím.

Mursí jako kandidát populárního opozičního islamistického hnutí Muslimské bratrstvo získal nejvyšší exekutivní funkci v červenci 2012 poté, co vyhrál historicky první demokratické prezidentské volby. Ty následovaly rezignaci Husního Mubáraka, který se postu vzdal v únoru 2011 pod tlakem demonstrací. Prezidentem ale Mursí zůstal jen rok, než ho po dalších protestech nespokojených občanů na začátku července 2013 sesadila vlivná armáda.

A35869219bf45387989bac13f83363ffPo svém předchůdci zdědil stagnující ekonomiku zatíženou korupcí, po revoluci zase velká očekávání obyvatel. Repro DR

Během krátké doby v prezidentském úřadě Mursí zosobnil nedostatky, které byly vyčítány celému Bratrstvu a pro které hnutí nakonec přišlo o možnost určovat směřování země. Patří sem tvrdohlavost, nedostatek politického citu a pragmatismu a podcenění nutnosti debatovat v transformačním období s oponenty a vytvářet široké koalice napříč politickým spektrem.

Muslimské bratrstvo a Mursí jako prezident naproti tomu spoléhali na to, že jim silný mandát, který získali od voličů, poskytl dostatečnou legitimitu k jednostranným rozhodnutím. Tím nakonec odradili už tak k partnerství skeptickou neislamistickou opozici a liberální část revolucionářů i širší společnost.

Za Mursího konec samozřejmě nemohla jen jeho politická nezkušenost a množství přešlapů. Je třeba ho vnímat v kontextu komplikované egyptské tranzice. Té dominovala armáda s vlastními politickými a ekonomickými zájmy. Ostatní složky státu včetně byrokracie, o kterou se Mursího kabinet k prosazení svých politik potřeboval opřít, si přitom k hnutí uchovaly značnou nedůvěru. Po svém předchůdci navíc Mursí zdědil stagnující ekonomiku zatíženou korupcí, zatímco revoluce mu přichystala velká očekávání obyvatel. Jenže většinový způsob vládnutí neumožňuje sdílet nejen moc, ale i odpovědnost.

Od vojenského převratu do začátku tohoto týdne Mursí strávil šest let ve vězení. Většinu času prožil v izolaci od ostatních vězňů i okolního světa, bez přístupu k novinám nebo televiznímu zpravodajství. Rodina ho za tu dobu mohla krátce navštívit pouze třikrát. Jako diabetikovi mu nebyla poskytnutá adekvátní zdravotní péče ani léky. Podle Sarah Leah Whitson, ředitelky oddělení Blízkého východu a severní Afriky lidskoprávní organizace Human Rights Watch, byla jeho smrt kvůli těžkým podmínkám předvídatelná.

K podobným závěrům minulý rok dospěla vyšetřovací komise složená z členů britského parlamentu. O situaci v současném Egyptě vypovídá i to, že předrevoluční prezident a autoritář Mubárak byl před dvěma lety propuštěn z jistě pohodlnější vojenské nemocnice a zbaven veškerých obvinění.

Mursího kauza zároveň odhaluje systematičtější problém – nelidské a nespravedlivé zacházení s vězni. Egyptské i mezinárodní organizace dlouhodobě upozorňují na nedostatečný přístup vězněných k lékařské péči a právníkům nebo na praktiky mučení, které se netýkají jen stoupenců teď už zakázaného Muslimského bratrstva.

Kritika současné vlády ale nedopadá jen na podmínky vězňů. Zatímco původním terčem represe a perzekuce bylo po převratu právě Bratrstvo, jehož šťastnější členové našli útočiště v jiných zemích, režim se postupně obrátil i proti někdejším spojencům, neislamistické opozici a prodemokratickým aktivistům a proti novinářům.

O Sísího snaze zbavit se veškerých oponentů svědčí i alarmující počty zatčených (podle Human Rights Watch jejich počet mezi rokem 2013 a 2015 stoupl o více než šedesát tisíc) a zmizelých osob, civilistů souzených před vojenskými tribunály nebo hromadně odsouzených k smrti. V otázce svobody tisku se Egypt nachází vespod celosvětového žebříčku – letos zabral 163. pořadí mezi 180 zeměmi, což ukazuje na značný propad.

Sísí si navíc v nedávném referendu nechal posvětit ústavní změnu, která mu nejen dovolí kandidovat na další dva prodloužené mandáty, ale také bez kontroly dalších institucí jmenovat soudce. Při téměř úplné absenci mezinárodní kritiky mu tak nic nebude bránit pokračovat v nedemokratických praktikách a porušování lidských práv až do roku 2034.

Rozdíl mezi vládou zesnulého Mursího a současného prezidenta Sísího lze vysledovat i podle toho, do jaké míry si šlo z obou mužů dělat legraci. Básim Júsif, egyptský komik, kterého si po roce 2011 diváci oblíbili pro jeho nekompromisní satirickou show nazvanou jednoduše „Pořad“ (el-Birnámik), si nebral servítky ani u jednoho.

Když seděl v prezidentském úřadě Mursí, neměl to Júsif rozhodně jednoduché. Čelil obvinění z urážky prezidenta a islámu a byl dokonce krátce zadržen. Ale až po armádním puči musel přestat vysílat a kvůli obavám z perzekuce na podzim 2014 utéct nejprve do Dubaje a potom do Spojených států. Egypt dnes rozhodně není místem, kde lze kritizovat hlavu státu, natož se jí smát.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.