Černý Petr – Antonín Staněk

Ministr Antonín Staněk se zdiskreditoval natolik, že ať udělá cokoliv, budou jeho kroky v rámci kultury apriorně vnímány jako nedůvěryhodné a politicky motivované.

Antonín Staněk sám dost dobře neví, proč se stal ministrem kultury. V rozhovoru pro Deník N trochu udiveně odpovídá, že Jana Hamáčka zřejmě oslovily jeho olomoucké výsledky. „Jako primátor jsem měl na starosti odbor dopravy. Nejdůležitější projekt, který jsem připravil, bylo prodloužení tramvajové trati.“

Tato odpověď mimoděk poskytuje několik důležitých informací. Jednak, že „odbornost“ nominanta na post ministra kultury nehraje pro Jana Hamáčka žádnou roli a že kultura je pro něj zřejmě něco tak zbytečného a okrajového, že ji může řídit kdokoliv. A jednak, že Antonín Staněk chápe funkci ve vládě jako výsluhu či odměnu za svou práci a za služby, které poskytl těm, kdo ho do ministerského křesla nominovali. Není pak divu, že ji využil také jako kapitál, který lze zobchodovat s těmi, kteří ho v ní mohou udržet.

Ministr kultury bude dál vykonávat různé úkony, které se od jeho funkce očekávají, ale ztracenou důvěru kulturní obce už zpět nezíská. Foto FB AS

K tomu, aby člověk pochopil, že tím nejdůležitějším není za současné situace předseda vlády Andrej Babiš, natož stranický šéf Jan Hamáček, není třeba nijak bystrý mozek. Zato je třeba silný žaludek na to, aby se do takového „obchodování“ s funkcí ministr kultury pustil s komunisty a Milošem Zemanem.

Komunisté po volbách zjistili, že atmosféra ve společnosti ještě není taková, aby svou podporu vládě mohli vyměnit za významné posty ve státní správě. Pochopili však také, že v jejich pozici je mnohem výhodnější shromažďovat kapitál symbolický. Proto prosadili zdanění církevních restitucí a proto také využili ministra kultury, aby pokřtil pamflet Miroslava Grebeníčka pojednávající o ďábelské roli církve v našich dějinách.

Toto symbolické gesto, stejně jako ministrova podpora režimního komunistického básníka Karla Sýse na prezidentskou medaili za zásluhy, se přitom zcela cynicky obrací proti polistopadové kultuře a proti hodnotám, o něž se opírá nejen ona, ale zatím ještě i náš stát. Fakt, že kulturní sféra proti tomu nijak výrazněji neprotestovala, svědčí bohužel o tom, že do značné míry už okorala také ona.

Politické obchodování ministra kultury ale přináší i destrukci faktickou. To když podporu a vděk Miloše Zemana „směnil“ za odvolání Jiřího Fajta z čela Národní Galerie. Nešlo přitom o nic jiného než ryze osobní vendetu, která stála i za odvoláním ředitele Muzea umění města Olomouce Michala Soukupa, a Antonín Staněk ji vykonal prostě proto, že to udělat chtěl a že to udělat mohl.

Důsledky pro obě instituce, potažmo pro kulturu jako takovou, jsou v tomto pojetí politiky obchodu zcela irelevantní. Neboť v něm neexistuje odpovědnost za to, nad čím má jako ministr moc, ale odpovědnost k tomu, kdo má moc nad ním.

Ještě horší však je, že současný systém takovéto svévolné jednání umožňuje. Důvody k odvolání obou šéfů kulturních institucí a trestní oznámení, které na ně ministr podal, jasně ukazují především jednu věc: stávající systém řízení je do té míry přebyrokratizovaný, že nelze dostát všem pravidlům, nařízením, směrnicím a zákonům současně.

Jinak řečeno, každý, kdo o něčem rozhodne, se v téže chvíli stává vydíratelný a kdykoliv ze své pozice odvolatelný. Takový byrokratický systém dává pak politikům obrovskou moc, aniž by je ale činil nějak více odpovědnými.

Nastalá situace má pochopitelně výrazný destruktivní potenciál především do budoucna. Jen těžko si lze totiž představit, že se nyní na vedoucí posty v kulturních institucích budou hlásit výrazné osobnosti s výsledky ve svém oboru a že budou ochotny dát svou reputaci všanc, bude-li jim permanentně hrozit odvolání a kriminalizace.

Tím hůře, bude-li mít jejich osud v rukou člověk, který se nebude rozpakovat to udělat, pokud se znelíbí jemu, komunistům, nebo Zemanovi. A tím spíše ne, že možnost něco prosadit je na takové pozici omezená, odpovědnost naopak vysoká a společenské renomé a platy mizivé.

Proti krokům ministra Staňka se razantně postavila velká část kulturní veřejnosti, jednotliví umělci i instituce, a to včetně těch, které ministerstvo přímo řídí. Taková situace je v polistopadové historii unikátní a je výsledkem hluboké frustrace, která v kulturní obci ve vztahu ke „svému“ ministerstvu dlouhodobě panuje.

Naopak vcelku očekávatelně se za něj postavilo grémium ČSSD.
To samo o sobě pochopitelně neznamená, že by s jeho způsobem vedení resortu souhlasilo a podporovalo ji. Odráží to pouze skutečnost, že ČSSD nemá sílu hrát na jiném hřišti než na tom, které ji vykolíkoval Miloš Zeman, komunisté, Andrej Babiš a především její vlastní mocenské a vládní ambice.

Pro KSČM je vstřícný – a vděčný – ministr kultury nepochybně velkou výhodou. Svou účastí na jejich akcích může rozmnožovat jejich symbolický kapitál a přispívat ke kulturní a společenské rehabilitaci.

Nemenší zájem na jeho setrvání bude mít Miloš Zeman. Staňkův konec, jako důsledek odvolání Jiřího Fajta (a tím pádem i jeho možný návrat zpět do funkce), by v jeho optice boje a msty představovalo osobní prohru a sociální demokracii, potažmo Andreji Babišovi by to jistě dokázal vrátit.

Pro Babiše je tak setrvání Antonína Staňka do jisté míry také výhodné. Může jej s komunisty i Zemanem vyměnit za podporu svou a své vlády a fakt, že jde o nominanta ČSSD, jej mediálně zbavuje odpovědnosti. Navíc může koaličního rivala nechat vykoupat v protestech kulturní obce a tím naředit rozhořčení veřejnosti namířené proti „jeho“ ministryni Benešové.

Černý Petr Antonín Staněk zůstává sociální demokracii. Jako ministr se zdiskreditoval natolik, že ať udělá cokoliv, budou jeho kroky v rámci kultury apriorně vnímány jako nedůvěryhodné a politicky motivované. Po vyjádření grémia ČSSD je potom pravděpodobné, že se protesty kulturní obce rozšíří na celou stranu.

Nejen z tohoto důvodu je tedy pravděpodobné, že Antonín Staněk ve své funkci nakonec dlouho nezůstane. Neoblíbenost ministra kultury by dlouhodobě škodila nejen sociální demokracii, ale časem i Andreji Babišovi. A přímo úměrně tomu bude nakonec klesat i jeho symbolická cena pro komunisty.

A jestliže se mu nakonec podaří obsadit místo šéfa Národní galerie a Jiří Fajt bude definitivě ze hry, nebude už na něm tolik trvat ani Miloš Zeman. Antonín Staněk potom bude moci dobrovolně rezignovat, aniž by to znamenalo přiznání viny pro něj, ztrátu „prestiže“ pro Jana Hamáčka a pokoření pro Miloše Zemana.

Tato cynická kalkulace má však ještě druhou stranu rovnice a tou je autentické pobouření kulturní sféry ve vztahu k ministrovi. Nyní bude velmi záležet na tom, jak dlouho nashromážděná protestní energie vydrží a jak silný a společensky viditelný tlak budou umělci schopní vyvinout.

Jan Hamáček totiž nechal otevřená zadní vrátka, a jestliže principiální postoj umělců vydrží, není reálné, aby se Antonínu Staňkovi do konce května podařilo zorganizovat transparentní výběrové řízení na obsazení obou institucí, natož uklidnit situaci. Pokud do té doby Antonín Staněk sám nerezignuje, mohl by to být způsob, jak bez ztráty cti navrhnout jeho odvolání.

Tím však sociální demokracie vyřeší pouze jeden problém. Ten druhý, neméně podstatný zůstává: kdo na jeho místo. To, že ČSSD nominovala Antonína Staňka, bylo důkazem, že strana je personálně i ideově natolik vyčerpaná, že žádné skutečné experty na kulturu nemá, a tudíž ani představu, co tento resort potřebuje a jak ho spravovat.

Pro spravedlnost budiž řečeno, že o ministerstvo kultury nijak neusilovala, a zejména že by těžko hledala někoho zvenčí, kdo má v kultuře renomé a zbytky svědomí, a byl ochoten jít za ni do vlády s Andrejem Babišem. Tento problém se však nyní ještě zvětší a ČSSD bude muset opět lovit ve vlastních řadách.

Pokud nenajde nějakou novou tvář v regionu, která by byla v problémech kultury dostatečně zorientovaná, může padnout volba třeba na Romana Onderku, který bude i pro kulturní sféru, díky svému poměrně razantnímu postoji vůči Antonínu Staňkovi, nejspíš přijatelným.

Situaci to však nevyřeší. Antonín Staněk není omylem systému, ale jeho produktem. Je důsledkem toho, že kultura je v naší zemi třicet let decimována demokratickou politikou, kterou v listopadu 1989 sama pomáhala nastolit.

Za tu dobu jsme si zvykli na to, že ministři kultury pro kulturu nic dělají. Umělci si naopak bez reptání nechali vnutit roli společenských příživníků, kteří s nataženou rukou přešlapují u státní kasy, aby si za peníze všech mohli realizovat své soukromé libůstky.

Nyní jsme tedy pouze postoupili do další fáze, kdy stát začíná kulturu aktivně devastovat a kriminalizovat. Má k tomu velmi účinné nástroje v podobě enormně přebujelého byrokratického systému, současně však i v mnohaleté lhostejnosti, odevzdanosti a naivity naší kulturní obce. Jestliže je všem jasné, že umělecká tvorba je činností individuální, bylo by dobré konečně pochopit i to, že podmínky k ní si lze utvářet pouze společně.

A co si myslíte vy? Diskuse (15 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Rezignace - nerezignace Čtvrtek, 16.Května 2019, 10:20:40

Hamáček ohlásil, že Staněk podává rezignaci, všichni z toho měli radost, ale Staněk řekl cosi jako, že to nechá na prezidentovi. Prezident ho bude chtít ve funkci nechat, protože Staněk ochotně splnil roli užitečného idiota, takže černý petr zůstává v ruce Hamáčkovi, který chtěl minimalizovat škody před volbami a ty naopak ještě vyrostou, když všichni uvidí, že Hamáček se není schopen zbavit ani toho nejhoršího ministra, protože to poslouží Zemanově cynické hře o maximalizaci vlastní osobní moci. Je to trest za bezmyšlenkovité jmenování ministra kultury jen na základě potřeby vnitrostranické podpory bez ohledu na kulturu a její roli v naší populisty zkoušené republice.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Čtvrtek, 16.Května 2019, 13:09:11

" .............. Nastalá situace má pochopitelně výrazný destruktivní potenciál především do budoucna. Jen těžko si lze totiž představit, že se nyní na vedoucí posty v kulturních institucích budou hlásit výrazné osobnosti s výsledky ve svém oboru a že budou ochotny dát svou reputaci všanc, bude-li jim permanentně hrozit odvolání a kriminalizace.

Tím hůře, bude-li mít jejich osud v rukou člověk, který se nebude rozpakovat to udělat, pokud se znelíbí jemu, komunistům, nebo Zemanovi. A tím spíše ne, že možnost něco prosadit je na takové pozici omezená, odpovědnost naopak vysoká a společenské renomé a platy mizivé. ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,"

A tak ono to s těmi platy a prestiží nebude tak zlé, bych řekl.
Obzvlášť po inovaci, kterou pan Fajt předvedl, kdy pro instituci, která ho zaměstnává a kterou vedl za solidní manažerský plat, ve svém "volném čase" pracoval bokem za 100.000,- měsíčně.

Tím nijak nezpochybňuji jeho odbornou způsobilost, ani v článku popsané neplechy...
Jen bych nepřeháněl.

P.S. A doufám, že to jmenování Onderky, stejně nevzdělaného jako Staněk, je jen vtip.

Martin Profant - Praha 7

Aleši Morbicerovi Čtvrtek, 16.Května 2019, 15:04:18

Staněk není zase tak nevzdělaný, jen neměl nikdy nic společného s resortem kultury. Soudě podle té šarády se Sýsem je bezpáteřný, ale v tomto ohledu vzdělání vskutku nepomůže.

Máte pravdu, Fajtova smlouva byla přinejmenším špinavá ... ale to bohužel Staněk pokryl naprosto hloupým způsobem jeho odvolání.

Martin Profant - Praha 7

Martinovi Šimsovi Čtvrtek, 16.Května 2019, 15:11:29

Hamáček si tam Staňka posadil, tak ať si to také vylíže. Naříkat nad tím, že si ČSSD vytáhla Černého Petra, když napřed odmítla všechny jiné karty, mi přijde trochu pošetilé.

A Zeman by byl při maximalizaci své moci mnohem omezenější, kdyby mu ČSSD pokažde nepodržela. Přece jen, je to vždy a zase Hamáček&spol., kteří okázale zmarňujíce předchůdci nahromaděný kredit ČSSD pomáhají udržení toho smutného diumvirátu.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

ústavní zvyklosti Sobota, 18.Května 2019, 17:21:36

Jak se nám ty ústavní zvyklosti mění před očima, aniž by se změnil jediný zákon ,,,,,,,,,,,,,,

V tomto článku:

https://www.info.cz/nazory/peripetie-okolo-stanka-hamacek-se-musi-dohodnout-se-zemanem-jinak-ministr-zustane-41677.html

poměrně renomovaný politolog, sociolog a publicista Vratislav Dostál rozvíjí teorii, že by měl předseda ČSSD Hamáček odvolání ministra kultury Staňka "předjednat" s prezidentem Zemanem, protože se mu může lehce stát, že ho neodvolá a (pokolikáte už) pěkně "podusí" sociální demokracii.
A nejen Dostál.

Článek 68 (5) české ústavy přitom zcela jasně říká: "V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů."

Víc "ostatní případ" než je odvolání ministra Staňka už neexistuje.

A ještě před pár lety by nikoho ani v nejdivočejším snu nenapadlo, aby předseda menší koaliční strany odvolání člena vlády "předjednával" (za zády předsedy vlády???) s prezidentem republiky. Naopak by všichni považovali za zcela jasné, že o tom bude Hamáček jednat s ministerským předsedou, protože to je vyloženě záležitost vlády a koaliční dohody, a jejich rozhodnutí prezident když tak jen formálně dle Ústavy posvětí.

Ale časy se evidentně mění a už nejde jen o mocenské ústupky Babiše Zemanovi směňované za skálopevnou podporu........... že prezident nemusí jmenovat nebo odvolat členy vlády se začíná brát za samozřejmost. Ústava neústava.

-----------------------------------------
Při psaní tohoto příspěvku jsem poslouchal hudbu Pascala Dusapina

spotify:album:13agtu4Iibw8M2OhtghJU4

Martin Profant - Praha 7

Aleši Morbicerovi Neděle, 19.Května 2019, 10:59:18

Striktně vzato a s ohledem na ústavní zvyklosti je první, z kým to musí Hamáček projedna,t premiér Andrej Babiš. Protože kdyby Staňka odmítl Babiš navrhnout Zemanovi k odvolání, bylo by to jeho respektuhodné premiérské právo (a jeho riziko, že ČSSD odstoupí od koaliční smlouvy -- nevysoké, věpř se od plného koryta neodvalí).

Neřekl bych, že se začíná brát jako samozřejmost, že prezident nemusí jmenovat nebo odvolávat členy vlády na základě rozhodnutí Sněmovny a premiéra -- stalo se samozřejmostí, že to neučiní lidé jako Miloš Zeman (a před ním v menší míře Václav Klaus). Asi nám kvůli takovým stvořením nezbude, než změnit ústavu.

Mimochodem, věc je ještě složitější, pokud jsem Staňka slyšel, on chce sám podat rezignaci. Kdyby na ni trval, prezident by ji musel přijmout anebo by se muselo jednat jakoby ji přijal -- ústava je v tomto případě docela jasná, Staněk nemůže být nucen k práci, kterou odmítl. Tudíž, pokud prezident odmítne a Staněk odmítnutí přijme, klesne tento nominant ČSSD zase o kus níž z hlediska důvěryhodnosti a ČSSD s ním.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Neděle, 19.Května 2019, 12:41:10

Ne ne, ústavu měnit netřeba, ani kvůli Klausovi nebo Zemanovi.

Jiří Leschtina zde připomíná:
https://www.irozhlas.cz/komentare/antonin-stanek-ministr-kultury-demise-milos-zeman-prezident-komentar-leschtina_1905190629_gak

že už Václav Klaus premiéru Nečasovi rok blokoval odvolání pamětihodného ministra Dobeše. Prý díky tomu, že ústava prezidentovi neukládá termín, do kdy musí premiérovi vyhovět.

To ale samozřejmě není pravda. Existují nepsané ústavní zvyklosti, které jsou mírou politické kultury. V našem případě jednoznačně platí, že prezident by měl ministra odvolat "při nejbližší vhodné příležitosti". S přihlédnutím k tomu, že má prezident nějaký naplánovaný program, to reálně nemůže být dýl než měsíc.
V druhém plánu tahle ústavní zvyklost zajišťuje, že ústava není zaplevelená hromadami časových termínů a nemá tisíc stran a deset tisíc článků...

To že byl Nečas bačkora, krerá se Klause bála a neodvážila se ho pohnat k Ústavnímu soudu, a to, že je Babiš Zemanovi zavázán a Hamáček se ho taky bojí, na tom nic nemění.

Je to jak říkáte - pokud ministr sám rezignuje nebo pokud ho chce předseda Hamáček odvolat, měl by to projednat s ministerským předsedou Babišem a po dohodě to předložit prezidentu, který by to v řádu týdnů měl potvrdit a ministra odvolat.
Žádné "předjednávání" ani handrkování se o tom, že by snad prezident ministra odvolat nemusel --- to nemá oporu v ústavě a je to svévole. Nic víc.

Nicméně pokud tuto svévoli začneme všeobecně považovat za normu, normou se stane...

---------------------------------
Při psaní tohoto příspěvku jsem poslouchal moderní klavírní hudbu Camdena Reevese.

spotify:album:2SASiHCJGbXRSJvaFFKl4h

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Neděle, 19.Května 2019, 13:01:4

P.S. Mimochodem to Staňkovo prohlášení pro MF Dnes:

„Je skutečně věcí prezidenta, jak se k rezignaci postaví. Povinností člena vlády je vládnout. Takže si neumím představit, že bych měl balit kufry a nechat ministerstvo bez řízení.“

je skutečně kuriózní.
(nehledě na právní svéráz tohoto názoru)

Celé to působí dojmem "předjednání" se Staňkem a že Miloš Zeman chce definitivně skrze tuto loutku stvrdit to, co načal Klaus a on přiživil nejmenováním Pocheho (ne že bych to nevítal): že prezident bude rozhodovat o jmenováních a odvoláváních ministrů a ministerský předseda bude odsouzen do role žadoníka a tanečníka mezi vejci...

Moc, moc, a ještě více moci, to Miloši Zemanovi nikdy nebylo cizí...

Martin Profant - Praha 7

Aleší Morbicerovi Neděle, 19.Května 2019, 16:15:30

Problém je v tom, že nepsaná ústava zavazuje jen ty, kdo jsou ji ochotni respektovat. Jenomže v tomto případě se potvrdila smutná pravdu, kterou kdysi vyjádřil Pascal: "Zákony si dáváme kvůli zlovolníkům."

Prostě bylo by dobré, kdybychom mohli věřit, že po Zemanovi už nepřijde nikdy prezident, který bude "tvořivě interpretovat ústavu". Prozíravější ovšem bude, pokud svěříme jmenování členů vlády předsedovi Senátu -- nikoliv proto, že by se jím nemohl stát zlovolník nebo dobytek, ale protože ho může Senát volat k odpovědnosti -- a jmenování profesoru a rektorů ministrovi školství. U několika dalších prezidentských pravomoci stačí dodat "neprodleně, nejvýše však do dvou měsíců".

A co se týče Staňka -- on je sice omyvatelný, ale pochybuji, že by se o Zemanem nepřijatou rezignaci dokázal opírat déla jak do vánoc.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 20.Května 2019, 09:19:59

Sám víte pane Profante, že to jsou spíše takové sny, než něco, co by šlo realizovat.

Prezident získal přímou volbou neuvěřitelně silný mandát a své pravomoci bude do budoucna spíše posilovat, rozhodně ale o žádné nepříjde...

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pro pana Morbicera: Pondělí, 20.Května 2019, 09:36:56

Kdyby Babiš seznal, že očesání prezidentských pravomocí by mu mohlo být prospěšné, síla na změnu by tu byla. Jen pochybuju, že by bylo na pořadu posílení kompetencí senátu.

Martin Profant - Praha 7

Aleši Morbicerovi Pondělí, 20.Května 2019, 15:02:40

Proč by měl prezident získat přímou volbou nějaký silný mandát? Zeman získal silný vliv v důsledku krize politických stran, nikoli tím, kolik lidí ho volilo. Samozřejmě, mohlo by dojít k vývoji, kdy bude role prezidenta posilovat, pak ovšem bude nutné změnit celou ústavu.
A neřekl bych, že se jedná o sny. Jedná se o možný politický program jak pro starou pravici, tak pro Piráty a pro případnou novou sociálnědemokratickou stranu. Ano, je to výhled na deset let, protože napřed musí ta sebranka, která ČSSD ovládla, definitivně zkrachovat, ale to je zjevně otázka času.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 20.Května 2019, 17:13:44

Myslím, že sílu mandátu -- přímá/zástupná volba, počet voličů -- podceňujete, pane Profante.

Až začne náš přímo volený prezident přicházet o pravomoci, pošlu vám láhev dobrého tokajského...

Martin Profant - Praha 7

Pondělí, 20.Května 2019, 17:42:42

Není to nepřímá propagace Orbánova řezimu, to tokajské? :-)

Jinak se spíše obávám, že přeceňuji revitalizační schopnost politických stran. Živí jsou jen Piráti (a ty podle všech dosavadních zkušenosti čeká krize růstu), ODS je sice růžolící a v neustálém pohybu, ale to oboje bývají také přiznaky delíria, ČSSD je politická zombie, ANO není politická strana a zbytek ani nestojí za zmíňku.

Pavel Kolařík - informatik

Pondělí, 20.Května 2019, 19:03:7

Myslím, že přímo volený prezident ztratí brzy více než jenom pravomoce.
A ano, samozřejmě, nejedna láhev tokajského bude otevřena.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.