Čeští neonacisté se po delší době pokusili o otevřenou provokaci — průvod se zapálenými pochodněmi. O podobnou akci se pokusili v roce 2003 na pražském Židovském městě.

Za tehdejším pražskou provokací stál i Petr Kalinovský, který původně působil v Republikánské mládeži, mládežnické organizaci Sládkových republikánů, a současně byl i členem Národního odporu (neregistrovaného hnutí sdružujícího především aktivní neonacisty a další otevřeně rasisticky zaměřené jedince).

Mládežnické organizace krajně pravicových stran bývají často radikálnější než jejich mateřské strany. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Republikánskou mládež rozpustilo v roce 2002 Ministerstvo vnitra a na jeho troskách vznikla Dělnická strana (DS). Tu do dnešních dnů vede předseda Tomáš Vandas, bývalý činovník republikánů.

Vandasovci následně po více než deset let sloužili jako politické i optické krytí části neonacistů, když do jejich řad přešli poslední aktivní členové Národního odporu a současně strana spolupracovala i s Autonomními nacionalisty (pokus neonacistů o modernější pojetí, při němž kopíroval image a postupy radikální levice).

I DS a později DSSS (Dělnická strana sociální spravedlnosti, nástupnická strana po soudním rozpuštění DS v roce 2010) měla svou vlastní mládežnickou organizaci, nepříliš inovativně nazvanou Dělnická mládež, která i v tomto případě přitahovala otevřené neonacisty. Právě její aktivisté v loňském roce založili Národní a sociální frontu, která stála za organizací letošního brněnského prvního máje.

Vznik Národní a sociální fronty a zavrhnutí další spolupráce s upadající DSSS je návratem v kruhu. Je to pokus vrátit se do „krásných časů“ Národního odporu, kdy se nepraktikovaly žádný schovávačky, jak by se řeklo se skinheadským klasikem Lou Fanánkem Hágenem (pro nepamětníky - atmosféru z legendárního festivalu v Bzenci z roku 1991 lze nahlédnout na krátkém video sestřihu).