V jednom ohledu mají kritici českého vysokého školství pravdu. Naše vysoké školy jsou relativně uzavřené instituce, o jejichž práci a kvalitě toho obyčejný smrtelník ví pramálo. To je ovšem špatně. Jsou placeny ze státních peněz, a tak by měly svou práci daňovým poplatníkům zpřístupnit. Nejde o to, aby se otevřely požadavkům podnikatelů či politiků. Z toho by měla prospěch jen úzká finanční a politická elita. Univerzity by se měly otevřít nejširší veřejnosti. Nikoli ale masovým nabíráním studentů a snižováním kvality výuky. Tudy cesta nevede. Velice jednoduché by ale bylo dát část své práce prostě veřejně a zdarma k dispozici.

Pro začátek by stačily tři jednoduché kroky: 

1. Začít publikovat všechny seminární, bakalářské a magisterské práce studentů na webových stránkách škol, a to pod některou z licencí Creative Commons. Školy samy by se mohly rozhodnout, zda zvolit přísnou licenci, která by umožňovala využití textů jen pro nekomerční účely, nebo volnější typ, který umožňuje i komerční použití obsahu. Nestačí jen publikovat práce na webu, je třeba explicitně dovolit jejich další využívání.

2. Uvolnit nahrávky alespoň třiceti procent přednášek volně ke stažení na webu včetně sylabů a prezentací ke kurzu. Pro naplnění tohoto bodu neexistuje žádná technická bariéra, obyčejný MP3 nahrávač stojí pár korun, místa na serverech je všude dost.

3. Maximální možné množství výsledků univerzitní práce, které byly většinově financované z prostředků státu (výzkumné záměry, granty etc.) publikovat opět pod licencí Creative Commons. Takto by měly být publikovány i odborné knihy či technologické inovace. Samozřejmě pokud si výzkum zaplatí soukromá společnost, je situace jiná.  

Provedení těchto tří bodů by mělo řadu pozitivních dopadů. Vybírám jen tři za všechny:

1. Díky publikování prací studentů by si každý mohl ověřit úroveň školy a jejich pedagogů. Bylo by totiž okamžitě vidět, co jsou na škole ještě ochotni akceptovat a co už nikoli. Místo žebříčků a investic do PR by některé školy musely investovat do kvality své výuky. 

2. Pokud by byly volně k dispozici nahrávky z přednášek, měl by i člověk, který již opustil vysokou školu, možnost pracovat na svém sebevzdělávání. Nejde přece o tituly, ale o to, co víte.    

3. Publikování výstupů ze všech výzkumů financovaných státem by vytvořilo neuvěřitelnou znalostní databázi pro všechny bez ohledu na to, zda je jejich zájem podnikatelský či třeba neziskový.

Proměny vyvolané těmito reformními kroky by rychle nastartovaly selekci vysokých škol podle kvality, stejně tak by vedly k těsnější spolupráci škol s celou společností a konec konců by daly jasnou odpověď na otázku, co že to tam na těch školách vlastně děláme.

K velké změně stačí často malý krok. Na řadě světových univerzit už podobné iniciativy fungují. Příkladem může být projekt tzv. OpenCourseWare v rámci kterého školy zveřejňují záznamy svých přednášek. Pokud si přečtete, které instituce se ho účastní, zjistíte, že ty nejlepší na světě: MIT, Berkley, Yale....

Najde někdo tu odvahu u nás?