Archeologie paměti Petra Zlamala v Nové síni

Věra Jirousová

Příznivci současné malby mají v Praze první šanci seznámit se s dvaceti obrazy ze současného malířského díla tohoto výrazného tvůrce a koloristy ze severní Moravy, který není v Praze příliš znám.

Petr Zlamal (narozen 1949 ve Šternberku) pochází z malířské rodiny uznávaného malíře Wilhelma Zlamala, který v něm probudil trvalý zájem o malbu, jíž se autor věnuje více než čtyřicet let.

V letech 1968—1974 studoval v ateliéru profesora Arnošta Paderlíka na pražské AVU společně s malíři Václavem Bláhou a Michaelem Rittsteinem. Po absolvování výtvarného studia se umělec vrátil do svého domovského města.

Vystavený soubor jeho velkých i menších abstraktních obrazů se zlomky reality autor namaloval v ateliéru svého domu s kouskem zahrady v letech 2006—2010; jeho témata mapují intimní citový rozměr životních situací i jejich obecnější přesahy.

Od devadesátých let malíř spolupracuje s okruhem Unie výtvarných umělců Olomoucka a se svou ženou, architektkou Blankou Zlamalovou, se po léta podílí na činnosti městské galerie ve Šternberku i na přehlídkách řady mezinárodních výtvarných sympozií, které se probíhaly v letech 1992—2005 v barokním areálu místního augustiniánského kláštera.

O své expresivní abstraktní malbě se zlomky reality Pet Zlamal říká: „Obraz je pro mě vyslancem srdce a projevem životních sil." V jeho nových obrazech se projevuje spolehlivý instinkt pro inovace abstraktní formy. Objevíme v nich „malé věci, které potěší“, i reflexi osudových vztahů, vznikající z jednotnosti umělcovy soukromé i veřejné tváře.

Dílo Petra Zlamala podstatně profiluje i jeho malířský rukopis, utvářený invenční technikou malby. Zasypává povrch svých obrazů vrstvami pigmentů, které v tvůrčím procesu postupně odkrývá jako archeolog. Znovu a znovu je překrývá zářivými pigmenty barev, než považuje obraz za formálně dotvořený.

Malířské dílo Petra Zlamala, známé dosud převážně v Olomouci a Brně, evokuje myšlenku work in progress; všechny prožité situace se v něm stávají „tělem obrazu“, které umožňuje sdílet podněty utvářející přirozený kontext spolubytí.

Pokusíme-li se číst jednotlivé obrazy, prolomíme se dovnitř do skutečnosti malířské materie, ztělesňující pozornost pro každodenní obyčejné i sváteční věci.

Prostřednictvím „malých věci, které potěší“, můžeme sdílet radost z bezprostřední malby. Lze v nich ale také objevit nepoznané stránky toho všeho, co člověk vnímá jako rezonující vizuální vlny sítě nahodilých souvislostí, které často ukazují povahu doby, v níž žijeme, přesněji než některé formální záměry.

Náměty krajiny i zátiší se dotýkají důvěrně známých věcí a proměn dění, jejichž sled postupuje od osobních událostí prolnutých do blízké krajiny a překračuje od příběhů na obzoru města až k horizontu přítomného světa.

Životní i profesní zkušenost tohoto malíře ukazuje, že dosáhl prozření k reálnému stavu věcí, zachoval si přitom úctu ke kontinuitě malířské profese i odvahu k invenčnímu přístupu.

Z jeho expresivních i lyrických malířských záznamů se rozeznívá to, co sám nazývá duší motivu; hlasy naléhavých emocí, vyjádřené spontánní skladbou malířských gest, zhuštěných tvarů a zářivých barev, které skrze malířskou materii zpřítomňují vizuální věty rozhovoru.

Petr Zlamal / Archeologie paměti

Nová síň, Voršilská 3, Praha 1 

otevřeno denně mimo pondělí 11 — 18 hodin

Výstava potrvá do 2. května 2010