Deník Referendum Domov

Prezident Zeman mohl svým vánočním poselstvím překvapit málokoho. Zato všichni jsme napjatí, co si na Nový rok připraví předseda Senátu Jaroslav Kubera, doprovázený předsedou Sněmovny Radkem Vondráčkem. V Kuberově případě jde o originálního politika každým coulem. Proto trochu mrzí, že jeho nedávné zvolení do druhé nejvyšší ústavní funkce zastínily jiné události, navázané zejména na premiéra Babiše.

Chlapík, který od roku 1994 až do letoška řídil padesátitisícové Teplice, mne provází politikou už skoro čtvrtstoletí. Bylo to někdy v půlce devadesátých let, kdy jsme se potkali na sněmu Občanského hnutí v Blansku. Coby mladého studentíka mne tento delegát s prořízlými ústy fascinoval. Nepatřil ke skupině morálních vůdců, disidentů, intelektuálů. Byl to praktik ze severních Čech, který mluvil spatra, poutavě a bojovně.

Jenže Občanské hnutí byl podnik v úpadku. Lidé jako Kubera to poznali jako první a utekli. V jeho životopise ani na Wikipedii se již o této politické etapě nic nedozvíte. Obratem vstoupil do ODS a v roce 2000 za ni zasedl do Senátu. Chvíli zvažoval i kandidaturu na prezidenta republiky, rozmluvila mu to však prý manželka, jež preferuje život v ústraní.

Kubera se stal politickou stálicí zastávající dvě vlivné funkce. Nedávno ale agrofertské Lidové noviny na první straně připomněly, že toho Kubera stíhá ještě víc. Poté, co v listopadu opustil primátorský post a stal se šéfem Senátu, dál zůstává předsedou finančního výboru zastupitelstva, díky čemuž drží prst na hospodaření města. Je prý také místopředsedou dozorčí rady Severočeské vodárenské společnosti. Přes dva roky je též krajským zastupitelem.

U druhého nejvyššího ústavního činitele zajímavý souběh. Lidovky to rovnou nazvaly mnohoobročnictvím. Že by šlo o bu-bu-bu, aby nevybočoval z řady, dál bruslil v jedné choreografii s Babišem i Zemanem a nepokoušel se o samostatný přístup?

Přinejmenším jednu věc mají s Milošem Zemanem společnou. Rádi kouří. Všude. Repro DR

Doposud si Kubera dopřával dvě výsady. Jednak nebýt jedním z mnoha lovců prezidenta a premiéra. Zemana ctí jako neotřelou osobnost. Umí si s ním i notovat, například ve vztahu k Izraeli. Prezident jej zase výslovně doporučil do křesla předsedy Senátu.

U Babiše ctí Kubera presumpci neviny, podobně jako u senátora a hejtmana Jiřího Čunka. Párkrát jej pochválil i za politické výkony. ANO na oplátku nestavělo Kuberovi protikandidáta v senátním obvodu a po komunálních volbách se upekla radniční koalice.

Klidně se ale může stát, že s novou funkcí zesílí Kuberovo již tak dost vysoké sebevědomí a nic svým kolegům nedaruje. Se Zemanem se dá přinejmenším čekat konflikt nad Ruskem a nad Čínou (Kubera druhdy v Senátu prosadil usnesení distancující se od pokorného dopisu čtyř nejvyšších ústavních činitelů do Pekingu), s Babišem zase nad štědrými vládními výdaji.

Druhou Kuberovou výsadou bylo ztělesňovat tolik opěvovanou „politickou nekorektnost“. Vždy kouřil, kde chtěl, i v televizních vstupech z teplické cukrárny. Sám říká, že je živ jen z cigaret a kávy. Navykl si též pronášet četné kontroverzní výroky – na adresu žen, samoživitelek, ekologů, různých menšin, spolků, politických soupeřů... Občas byl i vtipný, častěji však bonmoty působily trapně.

Minulý čas užívám schválně. Po zvolení předsedou Senátu Kubera slíbil, že se ukázní, a docela to dodržuje. Někteří jeho kolegové rovnou tvrdí, že se stává nudným patronem.

To ale může být stav pouze přechodný. Sám nyní musí předvést, kudy vykročí dál: být provinciálním politikem budícím u mnohých odpor jako Zeman a Babiš, nebo se pokusit o roli státníka, na nějž bude nejsilnější česká konzervativní strana pyšná? Či ještě lapidárněji: řezník, nebo diplomat?

Jasno má přinejmenším ve vztahu k parlamentu. Zdůrazňuje roli senátorů. Mluví o nich coby o profesionálních hasičích, o kterých toho moc nevíme, dokud sedí na své základně. Jakmile ale začne hořet, jsou žádaní. Stojí o vyrovnaný vztah Senátu se Sněmovnou.

Připomíná, že sice státní rozpočet přes horní komoru nejde, ovšem daňové zákony ano. V rozhovoru pro MF Dnes 22. 11. zase zdůraznil, že Senát potřebuje víc času na projednávání zákonů doručených ze Sněmovny – třicet dnů nestačí, nutných je aspoň šedesát. Možná se mu nakonec leccos podaří prosadit, snad i vyobchodovat.

Víc by mohlo napovědět televizní vystoupení na Nový rok a několik oficiálních schůzek špiček České republiky začátkem ledna. Ve volbě předsedy Senátu byl Jaroslav Kubera outsider – a překvapil, jakkoliv to bylo dáno nesehraností ostatních klubů. I teď může překvapit. Zdá se, že si to dobře uvědomuje.