Bratři Sadinamovi: Dnes už nás zajímá spíš německá politika než íránská

Fatima Rahimi

Tři původem íránští bratři žijící již více než dvacet let v Německu napsali autobiografickou knihu Nežádoucí, která vzbudila velký ohlas. Po jejím uvedení v České republice s nimi hovořila Fatima Rahimi.

Sedíme u obdélníkového stolu v rušné hospodě v centru Prahy s bratry Sadinamovými. Masúd a Modžtaba jsou unavení, trpělivě však odpovídají na mé otázky. Na stole leží stará černobílá fotografie. „Byl jsem docela roztomilý kluk,“ komentuje fotku Modžtaba.

Většina uprchlíků žádné fotografie z dětství nemá. Foto archiv bratrů Sadimanových

Pamatujete si, kdy vznikla tato fotografie?

Mo: To bylo ještě v Teheránu, rok před naším útěkem z Íránu, takže bude asi z roku 1995. Musím ale uznat, že ta fotka vypadá velmi evropsky. Máme dokonce kravaty, tedy něco, co symbolizuje Západ.

Z Íránu jste tedy utekli v roce 1996 ještě za prezidenta Rafsandžáního, který byl známý svou konzervativní politikou. Proč musela vaše rodina utéct?

Mo: Maminka před islámskou revolucí v Íránu studovala univerzitu. Studentky a studenti byli tehdy velmi aktivní, zakládali různé aktivistické buňky, které se časem politizovaly. Maminka k jedné takové buňce patřila. Snažila se ukázat, jak se poslední íránský šáh chová ke svým lidem, ukázat na jeho antisociální a nelidskou politiku. Po revoluci tyto skupiny fungovaly dál a nabíraly na sebe další témata. Jedním z nejdůležitějších bylo postavení žen.

Ma: Těsně po revoluci se celospolečenská atmosféra hodně změnila a posléze vypukl íránsko-irácký konflikt. Univerzity byly po nějakou dobu zavřené. Ale když opět začaly fungovat, některé obory — především technické a ekonomické — zůstaly ženám zakázané. Ženské otázky byly součástí celého Chomejního převratu a nešlo je oddělit. Když jste chtěli zabojovat za ženská práva, museli jste ukázat na celou jeho politiku.

Mo: Maminka po revoluci pracovala ve škole jako sociální pedagožka. Viděla zblízka, jak se s dívkami zachází nejenom ve školách, ale jak se k nim chovají i samy rodiny. Zemi jsme opustili v roce 1996, kdy se v Íránu konaly parlamentní volby. Maminka byla tehdy pořád aktivní v ženských oddílech, roznášela a rozdávala letáky, které vyzývaly, aby lidé nešli k volbám.

Ma: Volby totiž podle maminky nebyly demokratické a účastí v nich lidé pouze legitimizovali režim. Íránský režim proti podobným skupinám tvrdě zasahoval. Jednoho člena skupiny chytli a odvedli do vězení. Maminka věděla, že ho budou mučit, aby z něj vytáhli další jména. Hrozilo jí tedy také, že ji zavřou. Musela si zvolit mezi kriminálem a námi. Zvolila si nás.

Jak váš odchod vypadal?

×