Jak může kauza Babiše mladšího pomoci v prosazení potřebných sociálních zákonů

Lidé s duševním onemocněním i jejich blízcí potřebují pomoc státu, aby mohli důstojně bydlet a mít prostředky na péči. Nezbytnými kroky k tomu jsou navýšení výdajů na sociální služby, zákon o sociálním bydlení a reforma psychiatrické péče.

Před nedávnou dobou jsem si přečetl Babišův status o tom, jak je rád, že se mu Protopopov postaral o syna. Premiér možná ani nevěděl, jak moc vystihl podstatu problému zdejší péče o lidi s duševním nebo i fyzickým onemocněním.

Homeless_pic_0Mnoho lidí s duševním onemocněním nemá prostředky na bydlení a tráví život na ulici a bez odborné péče. Foto Chris, Flickr.com

Jsem si vědom, že se premiér a jeho PR tým snaží „spinovat“ debatu pryč od trestněprávní roviny možného dotačního podvodu kolem Čapího hnízda. Rozhodně nechci, aby to působilo tak, že se teď máme bavit o psychiatrii a zapomenout, že je zde trestní řízení ohledně Čapího hnízda, možné podezření na únos či jiné omezování osobní svobody. To je však spíše věcí policie a státního zastupitelství. Má-li aktuální kauza posloužit i něčemu užitečnému, přečtěme si nejprve úryvky z premiérova facebookového statusu:

„Některá onemocnění potřebují soustavnou péči.

Můj syn měl to štěstí, že i přes velmi vážnou duševní nemoc měl kamaráda, který se o něj staral jako o bratra. Kéž by všichni nemocní měli někoho takto hodného a oddaného, kdo jim věnuje svůj čas, pozornost a péči.

Děkuju manželům Protopopovým, že nám naprosto nad rámec všeho běžného pomohli a že Petr Protopopov věnoval dva a půl roku svého života mému synovi. Dal mu přátelství, svůj čas, naslouchal mu, pomáhal mu.

Kéž by každý z lidí, kteří trpí touto příšernou nemocí měl někoho takového.“


Milý pane premiére. Že jste našel pro svého syna řidiče, aby mu dělal kamaráda, je super. Bez ironie. I když to mohl být i člověk, co se věnuje duševním onemocněním odborně, ale je rozhodně skvělé, že s ním byl aspoň někdo (abych byl korektní, pokud je někdo manželem jedné z předních českých psychiatriček, asi něco pochytil). A víte, proč s ním mohl být? Protože jste mu za to platil desítky tisíc měsíčně. Sám to řekl v rozhovoru:

„Zabralo mi to hodně času, ale pan Babiš mě platil slušně. Že by to ale bylo přes sto tisíc, tak to ne.“

Tak by jednal každý rodič. Pokud by mohl. A v tom je celý ten háček. Normální rodiny si nemohou nic takového dovolit. Starat se na plný úvazek o někoho, kdo to potřebuje, vyjde na moc peněz. Vy píšete: „Kéž by měl každý takového kamaráda“. Pojďte s tím tedy něco udělat. K tomu, aby se každému, kdo má nějaké fyzické či psychické postižení, a jeho blízkým žilo alespoň přijatelně, potřebujeme následující:

Reformu psychiatrické péče, aby maximum lidí mohlo žít s pomocí odborné pomoci doma, ne v ústavech. Vyjde to daleko levněji a je to pro všechny daleko lepší. Bezpochyby mi potvrdíte, že jste rád, že Váš syn je doma s matkou, že není v ústavu. Udělejte reformu, jinak se nikam nepohneme. Mimochodem, paní Protopovová je dle mých informací v této oblasti velmi aktivní, rozumí tomu a žádoucí reformu prosazuje.

Navyšte výdaje na sociální služby o zhruba 10 miliard, aby se o lidi s jakýmkoliv druhem onemocnění měl kdo postarat. Jen v Brně na tyto služby chybí ročně 660 milionů. Jsou to peníze na osobní asistenci, pečovatelskou službu, odlehčovací služby, služby pro osoby s poruchou autistického spektra a podobně.

Pomoc potřebují jak ti, kteří duševním onemocněním trpí, tak jejich rodinní příslušníci, kteří se o ně starají a potřebují si odpočinout – tak jako řidič Protopopov, který se chtěl také chvíli věnovat svojí rodině.

„A protože už na tom byl zase psychicky lépe, tak jsem si řekl dobře, potřebuju se chvíli věnovat i vlastní rodině, tak jsem ho nechal na Krymu pod dohledem té slečny a odletěl do Česka.“

Vy si to můžete všechno dovolit platit ze svého, my obyčejní lidé ne. Ale vaše vláda disponuje celým státním rozpočtem. Zařiďte to. Nic lepšího s těmi penězi nevymyslíte než je dostat k těm, kteří potřebují péči.

A co je naprosto zásadní, připravte a schvalte dobrý zákon o sociálním bydlení. Je to alfa a omega všeho výše řečeného. Váš syn asi nedokáže pracovat osm hodin denně a jeho matka, která se o něj stará, taky ne. Takoví lidé nemají na normální nájem, stejně jako mnoho starých lidí, chudé rodiny, lidé bez domova (obrovská část bezdomovců trpí přesně tou nemocí jako váš syn, tato neléčená nemoc zapříčinila, že skončili na ulici). Potřebujeme zákon, který jim zaručí, že budou moci bydlet. Myslí si to jak odbory, Charita, Armáda spásy, Platforma pro sociální bydlení i další. Váš syn má štěstí a žije v bytě. Mnoho jiných ho nemá a tráví svůj bludný život bez odborné pomoci na ulici.

Pokud myslíte vážně svoje slova, že chcete, aby každý trpící člověk měl někoho, kdo se o něj postará, zařiďte to. Máte na to se svou vládou veškeré potřebné kompetence. Zákon o sociálním bydlení vám klidně s kolegy z Platformy pro sociální bydlení napíšeme a pošleme.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.