Texas se v posledních letech očividně stal dalším střediskem nezávislé americké hudby. Kromě již  zmíněného festivalu SXSW se zde vyrojila spousta nových kapel a také tu dva přátelé, Robert a Jim, založili hudební label. Jméno Disaro nemá znamenat ani evokovat nic — spousta posluchačů si ho ale nyní spojuje s pomalou, temnou, zastřenou hudbou, magickými symboly a duchovními vizuály.

Důvod založení byl prostý a nelišil se od jiných majitelů malých vydavatelství — usilovně pomáhat a prezentovat hudbu, kterou mají rádi a nikdo ji nevydává. Protože Robert prý poslouchá hudbu velmi intenzivně, čili má veliký přehled a zároveň poněkud zvrhlý vkus, projekty na Disaru jsou kvalitativně na podobné vysoké úrovni — spojuje je ale mnohem více.

Uplatňují se zde názvy jako Bílý kruh, Černý trojúhelník nebo nevyslovitelné znaky, čarodějnice, kříže, oheň, les... Eklektická směs různých démonických a nábožensko-okultních atributů, pomalé beaty a temná elektronika.

Robert se jako duchovní otec labelu stará o hledání nových kapel, propagaci, vydávání desek a také fotografuje. Vizuály tvoří jeho spolužák ze školy Jim neboli Owleyes — výtvarník a hudebník, jehož psychedelické barevné koláže, které on sám nazývá alchymistickými transmutacemi, mají základ v meditaci a nadpřirozenu. V publikaci uměleckého kolektivu ONAGAIN//OFFAGAIN je spolu se členem nejznámější kapely labelu Disaro Johnem Hollandem ze Salem.

John Holland a Heather Marlattová byli od střední školy v Michiganu nejlepší přátelé. John si v pubertě vydělával prostitucí, aby si vydělal peníze na drogy, zejména heroin a kokain, které míchal na „speedball" a které s Heather brali. Když se přestěhovali do Chicaga, kde si John sliboval od prostituce lepší výdělky, seznámil se s o několik let starším Jackem Donoghuem. Jack mu řekl, že se můžou přátelit, pouze pokud se přestane bavit se všemi dosavadními kamarády. John řekl „OK", ale přece jen ho seznámil s Heather, později spolu začali žít a namísto drog a sexu tvořit hudbu.

Název Salem odkazuje k čarodějnickým procesům a jejich zpomalené hudbě (a potažmo spoustě podobné hudby na Disaru) podobající se chopped ´n´ screwed, darkwave či juke začali zmatení posluchači říkat witch house. Všem členům je teprve kolem dvaceti let, přesto se loni na internetu díky sdílení dostali do širokého povědomí fascinovaných davů.

Jejich podmanivost a popularita ale kromě bouřlivé minulosti spočívá možná v tom, že s touto temnou, střídmě melodickou hudbou plnou shoegazeově rozostřených hlasů, které jako by patřily pohřbeným špatným zážitkům a rušivým zvukům působícím lehkou nevolnost, se v současnosti ztotožňuje mnoho (nejen) mladých lidí.

Ze skladeb se noří drogovým oparem zahalené halucinace, které mění noční město na nehostinný les, čpí z nich izolace, samota, zmatení; navíc slovům není rozumět, takže si každý může dosadit takový text, jaký cítí. Dnes již Salem vydávají svá EP a obskurní mixtapes na jiných, větších labelech, ale například na Disaru vydané CD FuCKT je Robert stále náležitě hrdý.

Dalším podobně laděným projektem, který je s labelem Disaro úzce spjatý, je hudebník tvořící pod jménem oOoOO. Letos mu zde vyšlo CD v limitovaném počtu sta kusů (je už samozřejmě vyprodané). Také bazíruje na jednoduchých, pomalých beatech, syntezátorových podkladech a rozmlžených vokálech. V jeho hudbě jsou ale i jednotlivé nástroje, které používá, více zřetelné; inspirací mu je i Afrika a divné filmy.

Nedávno vydal v Disaru vinylový split s White Ring — nováčkem v labelu. Tato dvojice ale funguje už pět let, nevydali zatím nic. I přes nevinný název jsou podobně temní, nebojí se ale agresivnějších či tanečních bicích, ani jim nedělá problém lehké vokály občas vyměnit za hysterický křik.

Dalšími projekty kolem tohoto vydavatelství jsou ty s nevyslovitelnými názvy jako gr†llgr†ll nebo ///▲▲▲\\\. Prvně jmenovaní jsou DJ Yung Noca a DJ hvad, na své Myspace stránce se jim kýčovitě třpytí jako profilový gif diamant ve tvaru srdce a na pozadí mají pestrobarevné květiny. Kontrastně k tomu je jejich hudba jen jakousi úzkostlivou ozvěnou, používají táhlé zvuky, vokální drony i noise.

Hudebně se na tomto labelu více vymyká enfant terrible Disara — Colin de Chardin McKay neboli Whatfunnybirdsdiveintowater. Jeho lo-fi hudba zní, jako byste opravdu vy nebo on požili psychedelickou drogu a zavřeli ho v kamrlíku plném hudebních nástrojů. Násobí svůj záměrně falešný vokál připomínající indiánské zpěvy kolem ohně nebo garážové kapely, do toho zní dunivé obřadní bicí nebo tleskání, podivné organické zvuky a skřeky a to, jestli to myslí vážně, se nikdy nedovíte. Na jednu stranu je vše dětsky nedokonalé a chaotické, na druhou je z něj cítit vtip a jakási zvrhlá radost.

Přestože většina projektů, která na Disaru debutuje, se dříve nebo později uchýlí k někomu většímu, pro Roberta to není důvod k zahořknutí. „Tak by to podle mě mělo být. Disaro není major label. Mám citlivé ucho na dobrou hudbu, takže když velká nezávislá vydavatelství neví, kde brát, můžou nahlédnout do dění na malých labelech, které mají lepší hudbu." Skromné podmínky dávají dvojici Robert a Jim volnost ve výběru, přístupu k hudebníkovi a možnost vydávat cokoliv. Zatím se jim povedlo sdružit a poukázat na nové a neokoukané projekty, o kterých ještě hodně uslyšíme. Aktuálně vydaným počinem je CD od projektu Modern Witch. Tenhle název Disaro a scénu kolem vystihuje perfektně.

You Tube Salem - Legend

You Tube gr†llgr†ll - if u cAn dR3Am - pRinc3ss3s