Pakistán volí. Mezi dvěma konzervativci může rozhodnout progresivní strana

Dnešní volby v Pákistánu provází násilí a obvinění armády z pokusu zmanipulovat jejich výsledek. Největší šance na vítězství má kriketový hráč a oblíbenec islamistů Imran Chán, nebo bratr uvězněného premiéra Šebház Šaríf.

(frk)

25.07.2018 14:27

Twitter_bbhuttozardari

Progresivní Bilavál Bhutto, syn zavražděné premiérky Benazír, může sehrát klíčovou roli v povolebních vyjednáváních. Foto Twitter @BBhuttoZardari

Pákistán rozhoduje o své nejbližší budoucnosti. Více než sto milionů oprávněných voličů v nestabilní jaderné mocnosti dnes může volit své zástupce, kteří v následujících týdnech rozhodnou o osobě příštího premiéra.

Průběh voleb poznamenaly zásahy armády, mediální cenzura a v neposlední řadě brutální násilí. Bombové útoky na dvě předvolební shromáždění si 13. července vyžádaly 154 mrtvých, další bomba v samotný den voleb zabila nejméně jednatřicet lidí a objevují se také útoky na jednotlivé kandidáty, ba i přestřelky mezi jejich příznivci.

Co trápí Pákistán
Právě otázka bezpečnosti a aktivit ozbrojených skupin patří mezi největší problémy dnešního Pákistánu. V zemi působí pákistánská odnož Tálibánu, zodpovědná za útok na školu z roku 2014, při kterém zemřelo přes sto dětí, buňka tzv. Islámského státu a nepřeberné množství dalších džihádistických a separatistických organizací.

Cílem jejich útoků jsou nejčastěji bezpečnostní složky a příslušníci diskriminovaných náboženských menšin, četné bombové a sebevražedné útoky si ale v posledních letech vyžádaly tisíce dalších obětí. Volební kampani přesto výrazně dominovala jiná témata, především systémová korupce, s níž bývají spojovány velké tradiční strany.

Právě kvůli obviněním z korupce byl loni odstraněn z funkce a letos na deset let odsouzen premiér Naváz Šaríf. Spolu s ním ve vězení skončila jeho vlastní dcera a řada funkcionářů současné vládní strany i opozice, tisíce z nich čelí policejnímu vyšetřování.
Pákistánci jsou také nespokojeni s hospodářskou situací. Stabilní ekonomický růst poháněný masivními čínskými investicemi se neprojevil ve významném nárůstu životní úrovně. Navíc panují obavy, že by kvůli vysoké míře zadlužení mohla být pákistánská vláda znovu nucena požádat o záchranný balíček od Mezinárodního měnového fondu (MMF), což by znamenalo škrty a propouštění.

Nejméně třetina Pákistánců dnes žije pod hranicí chudoby a centrální vláda není schopná poskytovat základní služby, od vzdělání (skoro polovina obyvatel neumí číst a psát a většina nemá dokončené ani středoškolské vzdělání), až po pravidelné dodávky elektřiny a pitné vody.

Kdo zvítězí
O premiérský post vážně soupeří tři straničtí lídři. Největší šanci mezi nimi má kdysi veleúspěšný kriketový hráč Imran Chán, strůjce porážky Anglie na mistrovství světa v roce 1992. Chán vstoupil do politiky už v roce 1996, když založil Pákistánské hnutí za spravedlnost (PTI), do parlamentu se však poprvé probojoval teprve před pěti lety. Ve stejných volbách PTI ovládla pohraniční provincii Chajbar Paštúnchwá.

Ve svých často velmi emotivních veřejných vystoupeních se Imran Chán zaměřuje na vykořenění korupce a rozbití dominance dvou tradičních stran, které se u moci dlouhá léta střídaly. Zároveň apeluje na konzervativní islámské hodnoty, což mu vysloužilo podporu významných – a často extrémistických – kleriků.

V dobách kriketové slávy byl Chán paradoxně známý svým rozmařilým životním stylem, po ukončení kariéry nicméně prodělal druhou konverzi, začal se intenzivně věnovat charitě a projevy náboženského zápalu jsou běžnou součástí jeho předvolebních shromáždění. Snad i kvůli své minulosti je Chán velmi oblíbený mezi mladými voliči, jeho vůbec největší výhodou ale může být to, že je považován za kandidáta favorizovaného mocnou armádou, kterou na rozdíl od některých oponentů odmítá kritizovat.

Naopak velmi napjaté vztahy s armádou má druhý nejpravděpodobnější kandidát do premiérského křesla, Šehbáz Šaríf. Šebház převzal vedení rovněž konzervativní Pákistánské muslimské ligy (PMLN) po odsouzení jeho bratra Naváze, který v zemi vládl od roku 2013. Základnou moci PMLN je skvělá politická organizace v největším regionu Pandžáb. Opírá se mimo jiné o léta masivních investic do infrastruktury, často financovaných čínskými půjčkami. V čele pandžábské regionální vlády byl posledních deset let právě Šebház Šaríf, který má pověst schopného administrátora.

Jelikož Chánova PTI ani Šarífova PMLN s největší pravděpodobností nezíská potřebnou většinu v parlamentu, do rozhodující pozice se nakonec může dostat Bilavál Bhutto z Pákistánské lidové strany (PPP). Devětadvacetiletý Bhutto je synem zavražděné premiérky Bénazír Bhúttové a jako jediný z významných kandidátů reprezentuje progresivní politické pozice včetně důrazu na rovnost mezi pohlavími a na ochranu životního prostředí.

Na rozdíl od svých oponentů zdůrazňuje nutnost ochrany často napadaných náboženských menšin. Neváhal se například zúčastnit oslav hinduistického svátku, což z něj dělá oblíbený cíl extrémistů.

Jaká je role armády
Mocná pákistánská armáda nevstoupila do letošních voleb otevřeně, řadou občanských organizací, novinářů a většinou politických stran je ale obviňována z rozsáhlých manipulací. Podezření budí už rozmístění více než 370 tisíci vojáků, třikrát více než před pěti lety, kteří by měli zajišťovat bezpečnost hlasování, zároveň však mohou vstupovat přímo do volebních místností.

Jako tlak armády interpretuje vládní PMLN i odsouzení premiéra Naváze Šarífa a vlnu přeběhlíků z této strany k Chánovi, jehož prý vedení vojska preferuje do čela státu. Členové PLM-N a PPP si před volbami opakovaně stěžovali na výhružky a tlak na změnu stranické příslušnosti, k Chánovi kritická média pak čelí nejtvrdší cenzuře za poslední léta. Významný pákistánský novinář a spisovatel Ahmed Rašíd proto označil letošní volby za „nejšpinavější a nejvíce zmanipulované“ v demokratické historii.

Armáda v Pákistánu v minulosti neváhala zasahovat do politiky ani přímo a třikrát úspěšně svrhla civilní vládu. V roce 1977 například vojenská junta odstranila a následně i popravila premiéra Zulfikára Bhutta, dědečka výše zmíněného Bilavála, a naposledy v roce 1999 se armáda zbavila Naváze Šarífa, který byl poprvé zvolen předsedou vlády už roku 1997. Vrchní velitel armády, generál Parvíz Mušaraf, tehdy držel celých devět let prakticky neomezenou moc.

Zahraniční politika nedozná změn
Zahraniční politika patří mezi oblasti, kde si armáda udržuje největší vliv, žádné významné změny se proto v souvislosti s volbami neočekávají. Dá se předpokládat pokračující napětí se sousední Indií, s níž Pákistán vedl celkem čtyři války především o rozdělenou oblast Kašmíru.

Spekuluje se, že jedním ze skutečných důvodů, proč byl premiér Naváz Šaríf uvězněn, byly pokusy o diplomatické sblížení s tradičním rivalem. Nic se nejspíš nezmění ani na stále bližších vztazích s Čínou a naopak na rozvolňujícím se svazku mezi Pákistánem a Spojenými státy.

USA v minulosti opakovaně a ostře kritizovaly Pákistán a jmenovitě pákistánskou armádu a tajné služby za podporu džihádistických skupin včetně afghánského Tálibánu. S odkazem na to zastavila Trumpova vláda dlouholetou vojenskou pomoc ve výši zhruba dvou miliard dolarů ročně.

Pákistánská strana zase Američanům vyčítala četné neautorizované útoky bezpilotními letouny na jejím území z Afghánistánu. Z kandidátů je vůbec nejhlasitějším oponentem USA Imran Chán, který v reakci na ukončení vojenské pomoci volal po okamžitém vypovězení všech amerických diplomatů i zpravodajců a po uzavření pákistánského vzdušného prostoru pro americká letadla směřující do Afghánistánu.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.