Maláčová to může zkusit jinak

Svět se točí dál. Ať už politici makají, nebo propadají letnímu nicnedělání. Ve volbách leckdy stačí výsledky práce pouze marketingově kamuflovat, ale skutečné zlepšení života lze očekávat jen od těch, co snahu nepředstírají.

Dvě významné schůze byly tento týden odpískány. Výkonný výbor ANO se měl zabývat nominací na první místo kandidátní listiny pro komunální volby. Nakonec se spolehl na korespondenční hlasování. Pražská organizace si původně v primárkách vybrala Patrika Nachera. Je správně pravicový, jak se v našem hlavním městě sluší a patří. Především se však do paměti lidí zapsal hájením zájmů klientů bank. Kvalitu jeho výkonů posoudit nedokážu, ale na politický start měl zaděláno slušně.

Na Babišův pokyn však dostal přednost Petr Stuchlík, v jehož investičním portfoliu nalezneme i rychlé půjčování drahých peněz. Zatímco Nacher připomíná politického aktivistu, Stuchlík je byznysmem politikou nepolíbený. Takové má Babiš rád. A jeho Pražané ve své většině ve finále vzali šéfův názor za svůj. Bez větších diskusí. Na Babiše je každá schůze krátká.

Sociální demokraté zase zrušili zasedání předsednictva, na němž se měla řešit nominace na ministra zahraničí. Na rychlém jednání trvali straníci z Prahy, Ústecka, Plzeňska... Dostalo by se snad i na přípravu podzimních komunálních a senátních voleb, které mohou být pro ČSSD osudové. Nic však z toho. Prý dorazil příliš vysoký počet omluvenek. Takto má vypadat rehabilitace sociální demokracie a usilovný zápas o voličské hlasy? Nebo si tolik členů předsednictva myslí, že nyní to už je jen na členech vlády, do níž oranžoví vstoupili, aby se vyhnuli „suché skývě opozice“?

Jan Hamáček mohl rezignovat na pověření vést Černínský palác a do čela resortu šlo opět navrhnout Miroslava Pocheho. Nebo se mohlo říct, že tato cesta je slepá, a ukázat na jiného adepta. Místo toho se bude dál týdny či měsíce přešlapovat. Případně může být Hamáček dvojministrem až do konce volebního období. To by ale ČSSD neměla při hlasování ve Strakovce pět rukou, nýbrž jen čtyři. Také Babiše jde podle koaliční smlouvy přimět k eventuálnímu odstoupení pouze demisí pěti ministrů, jimiž Lidový dům teď nedisponuje...

A je ještě hůř. Veřejnost nepokyvuje hlavami nad výkony vlády, ale směje se tomu, jak jsou ve vlastní šťávě dušeni jeden ministr za druhým. Stačí si otevřít jejich bakalářské a diplomové práce. Nejdřív Taťána Malá (ANO), o týden později Petr Krčál (ČSSD). To je opravdu nenapadlo, že tato vláda bude prolustrována skrznaskrz a žádný škraloup se neutají?

Jana_malacova_180717-163941_hafJana Maláčová reprezentuje novou politickou generaci, definovanou nejen věkem. Foto Česká televize

Přitom Krčál mohl být solidním ministrem, kdyby včas vyložil karty na stůl. Resort práce a sociálních věcí zná a může se pochlubit zkušenostmi z praxe. Ale pozdě bycha honiti. Místo něj Hamáček vybral Janu Maláčovou. Na rozdíl od Krčála, jenž je z Vysočiny, nevede žádnou krajskou organizaci ČSSD a není silnou stranickou hráčkou. I kdyby chtěla v interním referendu hlasovat pro uzavření koalice s ANO, její postoj by měl za směrodatný málokdo.

Však též v prvních mediálních ohlasech střídání zaznělo, že není politička, ale „jen“ úřednice. Babiš si zase pochvaluje, že už i ČSSD nabízí místo politiků experty. A Jan Gruber zde ve středu napsal, že jedna dobrá ministryně dojem z otřesné vlády nespraví.

O tom posledním teď debatu rozvíjet nehodlám. Zajímavá je jiná věc. Jana Maláčová reprezentuje novou politickou generaci, která není definována jen věkem. Vezměme si například vzdělání. Pokud si je zasloužilí straníci typu Krčála dodatečně shánějí, kde se dá, ale samozřejmě výhradně v česko-slovenském prostoru, Maláčová patří k těm, kteří nejprve hltají teoretické vědomosti a pak se teprv otrkávají v praxi.

U ní po politologii ve Frankfurtu nad Mohanem přišla na řadu politická ekonomie na London School Of Economics. Až potom nastoupila do služeb českého státu. Zvučnou stopu za sebou nechala na Úřadu vlády, kde se zabývala evropskou agendou, a následně přešla na ministerstvo práce a sociálních věcí věnovat se rodinné politice.

Nemá ve zvyku šustit papírem. Spíš do každodenní rutiny převedla zápal pro věc, který se dá též označit za politický aktivismus. Nemluvě o tom, že sama je matkou malého syna a ví, jak to v životě chodí. V ČSSD navíc pomáhala založit Oranžový klub, artikulující zájmy žen 21. století. Patří ke generaci odborně zdatných mladých členů a sympatizantů sociální demokracie, které vytáhl nahoru Bohuslav Sobotka. To by vysvětlovalo, proč se na sociálních sítích nad jménem Maláčové ušklíbají příslušníci konzervativně levicového proudu.

Bez ohledu na to, jaká Babišova druhá vláda bude, totiž může Maláčová předvést styl a tempo politiky nechávající dosavadní metody a výkony daleko za sebou. Jistě, může to dopadnout i jinak: propadne rutině a dávnověká bestie ji spolkne. Ale za pokus etablovat daty a analýzami podložený aktivistický rozměr politiky její vládní angažmá stojí. Nebo snad nehledáme cestu ven z nedůvěry občanů ve volené zástupce, kteří když mohou, tak se ulejí, aby nemuseli rozplétat uzly, na nichž mají vlastní podíl?

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.