Jestliže se o Toledu říká, že je „městem tří náboženství", pak Ávila, ležící na cestě z Madridu na západ do Salamanky, na první pohled patří náboženství jedinému. Katolicismu. Na své si přijde zejména milovník strohého románského slohu a vzdušné gotiky - snad žádné jiné španělské město nezdobí tolik středověkých kostelů na tak malém prostoru.

Pravdou je, že dnešní Ávila je plodem Reconquisty - tedy procesu znovudobývání muslimy ovládnutého území křesťanskými panovníky ze severu. Římská Abila sice ve starověku prosperovala, vlivem staletí střetů mezi mocnostmi se ale proměnila v zemi nikoho. V nárazníkový pás, který nestál ani jedné straně za osídlení. Teprve v 11. století se dostala Ávila pevně do křesťanských rukou a Raymund Burgundský ji nechal obehnat majestátními hradbami, jež dodnes budí obdiv.

Návštěvník by se však neměl nechat majestátní dominancí jediného náboženství oklamat. Také v Ávile zanechali jinověrci své stopy, ač se je podařilo zamést lépe než v mnoha jiných španělských městech. Také Ávila měla svoji židovskou čtvrť, judería, a svoje synagogy. Jejich přítomnost před pár lety znovu připomnělo nalezení desítek židovských náhrobků.

Zvlášť velkou roli pak v Ávile hráli židovští konvertité ke křesťanství a jejich potomci. Oni „noví křesťané", které španělská koruna trestala za jejich původ nařízeními o „čistotě krve", jež je vylučovala ze státních úřadů, ze studia na univerzitách nebo vstupování do církevních řádů. Jejich stopy přitom nalezneme doslova na každém kroku. Kdo se kochá nádherou románského chrámu San Vicente, místa posledního spočinutí tří mučedníků z dob Diokleciánova pronásledování, může snadno přehlédnout nápis: „V tomto náhrobku leží pohřben žid, jenž se vlivem zázraku božího stal křesťanem a založil tento kostel“.

V následujících letech odsoudila inkvizice pod Torquemadovým vedením na dva tisíce lidí, nejčastěji konvertitů a jejich potomků, kteří se měli dopustit tajného praktikování židovské víry. Sám první generální inkvizitor dožil v klidu v dominikánském klášteře svatého Tomáše opět v Ávile, jenž pomáhal založit, ačkoli jeho ostatky nakonec klidu nedošly. V průběhu staletí zmizely, podle některých tvrzení během napoleonských válek, kdy měly být vykopány a spáleny na stejném místě, kde byli ve městě upalováni odsouzení inkvizici.