Pokud by se náklady na volby přepočítaly na jeden hlas, byly by květnové doplňovací volby do senátu na Zlínsku zřejmě bezkonkurenčně na špici. Ať už to počítáme z hlediska výdajů na kampaň jednotlivých kandidátů, ale i ze strany státu, měst a obcí, které volby zajišťovaly organizačně. Účast voličů v prvním kole byla necelých šestnáct procent, ve druhém dokonce jen něco přes deset procent.

Slušovický mýtus

Někdejší předseda JZD Slušovice Čuba byl senátorem od října 2014, kdy se utkal s tehdejší sociálnědemokratickou senátorkou Alenou Gajdůškovou. František Čuba - tedy spíše jeho tým - ji tehdy převálcoval díky tomu, že v lidech oživil naději na návrat prosperity spojené v tomto regionu s proslulým slušovickým agrokombinátem.

Nutno podotknout, že šlo ze strany Zemanovců od začátku o čirý populismus a každému racionálně uvažujícímu člověku bylo zřejmé, že pan Čuba nebude schopný práci senátora adekvátně zastávat vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu. To ostatně ukázal už ve funkci krajského radního, kterou vykonával od roku 2012.

Ale zpět k letošním volbám… Začnu stručnou charakteristikou volebního okrsku číslo 78. Říká se mu Zlín nebo Zlínsko, ale to není tak docela přesné. Zahrnuje totiž jen střed, sever a jihovýchodní cíp bývalého okresu Zlín. Kromě toho také jižní část okresu Vsetín.

Nejlépe lze tento útvar nazvat jako jižní Valašsko. Kromě samého Zlína zahrnuje dalších šestapadesát obcí a menších měst. Hlas krajského města je ale vzhledem k jeho lidnatosti rozhodující.

Mohutná kampaň

Do klání o senátorský post se přihlásilo devět kandidátů. Vyjmenujeme si je podle volebních čísel, které jim byly přiděleny. Jedničku měl Karel Nedbálek kandidující za Českou suverenitu. U něj stojí za zmínku snad jen to, že byl kandidátem s největším počtem titulů (JUDr., Ing., PhD., MBA) a nejmenším počtem hlasů (1,49 procenta).

Dvojku měl chirurg Radim Jünger, nestraník nominovaný sociálními demokraty. Trojka byl novinář, redaktor Práva Aleš Fuksa, který vzešel z primárek u Pirátů. Čtverku měl vítěz voleb Tomáš Goláň nominovaný hnutím Senátor 21. Pětku měl přidělenu Lubomír Nečas, sportovní lékař, bývalý krajský radní a stávající předseda Strany práv občanů.

Šestka patřila Michaele Blahové, krajské radní a dlouholeté pracovnici Charity, která kandidovala za lidovce. Ta nakonec stanula v závěrečném boji proti Tomáši Goláňovi.

Šťastná sedmička nepomohla kandidátovi hnutí ANO, zlínskému neurochirurgovi Michalu Filipovi. Čtvrtým lékařem mezi kandidáty do senátu byl s číslem 8 zlínský primátor Miroslav Adámek ze STAN. S devítkou šel do voleb komunistický zastupitel Zlína Radomír Rafaja.

Vzhledem k tomu, že šlo o volby doplňovací se zkráceným mandátem pouze do podzimu 2020, bylo poněkud překvapivé, jak intenzivní kampaň se strhla. Už od jejího startu bylo nejvíce vidět Tomáše Goláně. Oblepil region billboardy, jeho tvář se dívala dokonce z automatů na jízdenky MHD.

Tomáš Goláň byl mimořádně aktivní také na sociálních sítích i v kontaktní kampani. V té ovšem vynikal také pirát Aleš Fuksa, který poctivě objel všech 57 obcí okrsku, nebo lidovkyně Michaela Blahová, která rovněž svědomitě objížděla všemožné akce.

Favorit voleb neuspěl

Nyní se dostávám do fáze, kdy je třeba přiznat barvu… Se třemi z výše uvedených kandidátů autora tohoto textu pojí přátelské vazby. Je to Aleš Fuksa, Tomáš Goláň a Miroslav Adámek. A jelikož jsem neuvolněným radním Zlína, tak je ten třetí jako primátor města zároveň můj šéf.

Tito tři pro mne také byli od počátku jedinými přijatelnými kandidáty. Nejenom z důvodu osobních vazeb, ale také jako výrazné a zajímavé osobnosti.

Má osobní podpora patřila Miroslavu Adámkovi. Ten byl zpočátku považován za jasného favorita, jednoznačně tomu nasvědčovaly i kurzy sázkových kanceláří. Je to slušný chlap s velkým rozhledem a ochotou naslouchat druhým, proto je ve Zlíně oblíbený a během dvou volebních období jej nepostihly žádné zásadní kauzy.

Jako by se STAN nechal ukolébat kouzlem jeho osobnosti, kampaň nebyla výrazná a mimo standardní oficiální akce Miroslav Adámek příliš nevyrážel mezi lidi. Nakonec získal 16 procent hlasů, což stačilo na třetí místo. Ve Zlíně byl s 19 procenty druhý za Tomášem Goláněm.

Neúspěšný byl i kandidát Pirátské strany Aleš Fuksa s devíti procenty hlasů. Redaktora Práva můžete znát například díky jeho nasazení při rozkrývání kauzy Metanol v roce 2012, dokonce se v drobné roličce překupníka mihnul i ve stejnojmenném filmu České televize.

Mnozí jeho kolegové mu zapojení do voleb zazlívají s odkazem na novinářskou etiku a principy objektivnosti. Úsměvné je, že nejvíce kritičtí byli ti, kteří patří do velké rodiny politicko-ekonomické chobotnice Andreje Babiše.

Aleš Fuksa díky své profesi zná region velice dobře a kampaň pojal opravdu poctivě, a jak už bylo řečeno, objel všechna města i vesnice volebního obvodu. S místními debatoval o jejich problémech především v místních pohostinských zařízeních.

Byl lidový, a přitom vůči ostatním kandidátům slušný a férový. Prezentoval se sloganem „Hlídací pes do senátu“, což odkazovalo jednak k jeho profesi, ale také k lásce ke psům.

Mimo primátora Zlína se mezi kandidáty objevili tři další, kteří mají před svým jménem titul MUDr. Předseda Strany práv občanů Lubomír Nečas je mezi nimi jediný se zkušenostmi z politiky. Čtyři roky působil jako krajský radní a jeho kolegové z medicínské branže do něj vkládali naději, že během této doby něco udělá s průšvihy v krajském zdravotnictví. Marně. Neudělal vůbec nic.

Naštěstí mu nepomohlo ani to, že jej do senátních voleb spolu se Zemanovci vyslala Strana přímé demokracie Tomio Okamury. Nečas dostal čtyři procenta.

Ani silná značka ANO nedotlačila do senátorského křesla neurochirurga Michala Filipa. Získal třináct procent hlasů. Jeho kolega, chirurg Radim Jünger, zastupující ČSSD vybojoval sedm a půl procenta. Oba jsou sice ve Zlíně vcelku známí lékaři, v politice se ale nikdy neangažovali.

Kdysi tak populární kouzlo lékařů jako vějičky na voliče možná přestává zabírat. „Vyléčili jsme vaše nemoci a teď vyléčíme i tuto obec/kraj/stát,“ říkávalo se. Že by voliči prozřeli a uvědomili si, že skvělý lékař nemusí být stejně skvělým politikem?

Z těch, kdo nepostoupili do druhého kola, nám zbývá kandidát KSČM Radomír Rafaja. Podle průzkumů patří voliči KSČM k těm nejvíce ukázněným. Tentokrát ale zůstali povětšinou doma. Třiasedmdesátiletý zlínský zastupitel získal pět procent.

Velké finále

Zbývají nám jména těch, kteří postoupili do finále. Michaela Blahová byla mezi samými muži jedinou ženou. Možná i to jí přineslo hodně hlasů. Krajská radní pro sociální oblast je ženou bez škraloupů a kontroverzí, ženou vstřícnou, ochotnou naslouchat a chápavou. Ke cti je jí mnohaletá práce v sociální oblasti a charitativní aktivity. Ideální profil kandidátky KDU-ČSL.

Do kampaně šla s nasazením. Lidovci pořádali mnoho setkání s lidmi, hodně aktivní byli i na sociálních sítích. Některé aspekty kampaně ovšem byly diskutabilní. Slibovat při senátních volbách městskou dopravu ve Zlíně a Otrokovicích pro děti a seniory zdarma, to zavání populismem. Zvláště když Otrokovice vůbec nepatří do obvodu číslo 78…

Voliči lidovců patří vedle těch komunistických k nejvíce loajálním. To ukázali i nyní. Michaela Blahová první kolo vyhrála se čtyřiadvaceti procenty hlasů.

Spolu s ní postoupil s devatenácti procenty překvapivě Tomáš Goláň. Jak už jsme si řekli, jeho kampaň byla opravdu masivní a určitě nijak levná. Ale zafungovala. Před měsícem a půl jej znali jen zasvěcení, nyní je senátorem.

Tomáš Goláň je daňový poradce, který bojuje za podnikatele likvidované protiprávně finanční správou. Jelikož je u správních soudů obvykle úspěšný, stal se postrachem finančních úřadů. Ostře se vymezuje také proti Andreji Babišovi a obecně vůči komunistům a bývalým agentům Státní bezpečnosti ve veřejné správě. I proti ruskému vlivu v České republice.

Nutno ovšem říci, že v předvolební kampani o tom tolik nemluvil. Více zdůrazňoval třeba význam změn ve vzdělávacím systému, pochází totiž z učitelské rodiny.

Je evidentní, že právě Tomáši Goláňovi se podařilo mobilizovat nejvíce protestních hlasů liberálně laděných voličů. Některé z nich snad ještě Aleši Fuksovi od Pirátů. Potěšitelné je, že extremisté z SPD zůstali stranou, a zdá se, že i hnutí ANO ztrácí svůj punc protestního hlasu nespokojených. Po tolika letech, co se podílí na vládě v zemi, je ostatně na čase… Finálový výsledek byl čtyřiapadesát procent pro Tomáše Goláně, šestačtyřicet procent pro Michaelu Blahovou.

Třicetiletá válka tady neskončila

Pojďme se ještě podívat na některé zajímavé aspekty těchto voleb. Ačkoliv se může jižní Valašsko jevit jako celek s víceméně podobnými vlastnostmi, jsou zde rozdíly, které se projevily a projevují také ve volbách. I proto, že jde o region s nejvyšší religiozitou v zemi.

Už od doby pobělohorské je Valašsko rozděleno na obce s převahou katolíků a obce vyznání převážně protestantského. Katolíci mají nejsilnější zázemí v nejjižnějším cípu volebního obvodu, tedy na Valašskokloboucku a Hornolidečsku. Ukázkovým příkladem je obec Lačnov, kde získala lidovecká kandidátka Michaela Blahová ve druhém kole rekordních čtyřiadevadesát procent a Tomáš Goláň šest procent hlasů. Přepočteno na počet osob v Lačnově volili Goláně jen čtyři lidé…

Pokud se ovšem přesune o pár kilometrů severněji, v podstatě jen „za kopec“ do evangelické obce Ublo, napočítáme tady naopak jen čtyři hlasy pro Michaelu Blahovou. Tomáš Goláň tady měl rekordní zisk osmaosmdesát procent ku dvanácti.

Podobně vysoké procento dostal i v okolních vesnicích na Vizovicku. Ve zdejších lidech tak po staletí přežívá nedůvěra ke všemu katolickému a možná i kus toho valašského rebelantství.

Smutný rekord

Po doplňovacích volbách logicky vznikla debata, jak moc je při tak nízké volební účasti senátorský mandát legitimní. Spíše než věc senátora je to nicméně především problém voličů.

Smutným rekordmanem je v tomto směru obec Hošťálková, kde přišlo ve druhém kole k urnám 2,82 procenta voličů. Celkem padesát lidí, kteří své hlasy rozdělili přesně na polovinu mezi Blahovou a Goláně. Mimochodem, katolický a evangelický kostel jsou tady také zhruba stejně velké.

Nezájem voličů je silnou municí pro kritiky smysluplnosti senátu. I přes vcelku mohutnou kampaň se tentokrát voliče zmobilizovat nepodařilo. Pokud nejsou senátní volby spojeny s jiným hlasováním, nefunguje to.

Stojí za to si připomenout lednové doplňovací senátní volby na Trutnovsku, kde ve druhém kole hlasovalo devětapadesát procent lidí. Ale jen díky tomu, že byly spojeny s volbami prezidentskými.

V Trutnově to tehdy vyhrál Jan Sobotka z hnutí STAN. To byla dobrá zpráva. Stejně, jako nynější úspěch Tomáše Goláně. Uvidíme, zda se jim podaří přispět ke změně poměrů v senátu a zvýšit jeho renomé v povědomí lidí.