Doleva, doprava, či dobře?

Zdeněk Bárta

Bez ohledu na to, zda je politika levicová, nebo pravicová, by neměla postrádat základní prvek solidarity a ke společenským problémům by měla přistupovat především racionálně.

Politici ucházející se o naše hlasy v nadcházejících volbách se nám snaží vnutit zjednodušené pravolevé hodnocení politiky. Rozumnější je však posuzovat jejich partaje ne podle proklamací, ale podle jejich vůle zajistit dobrý život co největšímu okruhu občanů. Levopravé dělení je často matoucí — za posledních dvacet let u nás mnohé „pravicové“ principy zastávali levicoví politici (privatizaci bank) a naopak (viz vztah naší „pravice“ k občanské společnosti).

Důležitější je taková politika, která je prostě rozumná. V takovém Dánsku dosahují například téměř nulové nezaměstnanosti „pravicovou“ možností libovolné výpovědi ze zaměstnaneckého poměru spojenou ovšem se štědrou „levicovou“ podporou nezaměstnaných, kterou jim zajišťuje stát spolu s velkorysým programem jejich rekvalifikace.

Pro posouzení optimální správy země je vedle vymahatelnosti práva důležitý vztah k jakkoli handicapovaným občanům — zdravotně, sociálně, etnicky atd. Obě tyto zásady nalezneme již v základech našeho západního pohledu na správu země, v naší židokřesťanské tradici. Za stovky ostatních míst Starého i Nového zákona citujme alespoň Ježíšovo: „… v Zákoně je nejdůležitější: právo, milosrdenství a důvěra“ (Mt 23,23). Celou Biblí i celou židovsko-křesťanskou tradicí zní jasný cantus firmus v jiných náboženstvích nevídaný a neslýchaný: zásadní je pomoc člověku, který je v nouzi. Prokazovat lásku vdovám a sirotkům, vězňům, nemocným a jakkoliv trpícím patří k podstatě biblické víry.

×
Diskuse
April 8, 2010 v 12.38
Nevím, zda skutečně platí, že solidaritě chudých s bohatými, mladých se starými atd. není nic levicového nebo pravicového (tedy přesněji řečeno: myslím si, že je to navýsost levicové, ale autor to možná myslí nějak jinak a bylo by potřeba o tom diskutovat), ale jsem si jist, že v současné ČR se odehrává zásadní boj o sociální stát, který má podobu sporu levicových a pravicových stran. Pravicové strany jej chtějí demontovat způsobem, který autor celkem přesně popisuje v sloupku, levicové strany jej "konzervativně" brání (a ano, zapomínají přitom na ochranu životního prostředí). Vyvozovat z toho, že nezáleží na tom, zda je strana pravicová či levicová, zdá se mi být zcela postavené na hlavu a nehodné vzdělání autora. Lidé, kteří, jsou na onu solidaritu opravdu odkázáni to ostatně dobře vědí, a podle toho též volí...

Co se týče malých stran, k jejichž "sympatickým sympatizantům" Zdeněk Bárta patří, je dnes jasným zastáncem sociálního státu KDU-ČSL, nikoliv už SZ - ta je dnes stranou se sebou spokojených, spíše bohatších městských liberálů (kteří chtějí myslet také zeleně) a její současný ekonomický program je mixem středových, pravicových i levicových opatření (snad právě tohle může někdo považovat za "překonání" pravo-levého schématu..), ovšem tváře, které SZ reprezentují a zkušenosti s ní ukazují, že mentalita SZ je liberálně pravicová - dokladem budiž spolupráce ekonoma Zámečníka na tvorbě ekonomického programu SZ, viz http://www.denikreferendum.cz/clanek/2570-ekonom-zamecnik-stihl-pripravit-program-zelenym-i-ods .

Pravo-levé schéma už posílali do hrobu mnozí, ale politologové ukazují, že stále platí, zvýrazněně pak od nástupu neoliberální ekonomické doktríny. SZ se ráda dívá na pravo-levé schéma svrchu (podobně jako se havlovská inteligence dívá svrchu na českou politiku), ale praxe ukazuje, že stará beránkovská SZ se chovala levicově, kdežto bursíko-liškovská SZ se chová ekonomicky pravicově. Jednou z velkých výhod onoho schématu je aspoň základní předvídatelnost chování, kdežto líbivé vyvazování z něj vede často k nepředvídatelnosti...
TT
April 8, 2010 v 14.35
Sociální stát není nikterak přesvědčivou levicovou koncepcí. Již Rakousko Uhersko a říšské Německo budovaly sociální státy od poloviny 19. stol, jistě také jako reakci na sílící sociální demokracie a dělnická hnutí. Poválečný sociální stát v Německu budovala pravice, zatímco nastupující levice o jednu válku dříve nechala své protivníky likvidovat teroristickými skupinami.
Levicové vlády ve Skandinávii se vydaly vlastní cestou, ale jejich eugenické experimenty a aktivity tajných služeb mají k levicovému ideálu také dost daleko.
Sociální stát je jen náplast na hrabivost mocných a přestává fungovat v globální ekonomice, protože národní státy nemají mezinárodní nástroje na kontrolu a krocení kapitálu.
Změna systému je nutná, ale nebudou ji provádět politické síly - levicové, pravicové či zelené, pro které jedinou představou politiky je spojení s kapitálem a nikoli s občany – ať již mají či nemají sociální rozměr.