Chci přispět X

Otevřený dopis liberálním přátelům

Ano, situace je kritická, Česká televize v ohrožení. Ano, demokraté musí překonat názorové spory a spojit se proti nepříteli. Je třeba si ujasnit společný postup: nelze se spojovat na obraně stavu před Babišem, protože ten jej zrodil.

Milí liberální přátelé, apolitičtí demokrati, osvícení centristi a umírnění petičníci,

mnozí z vás dnes správně volají po tom, abychom se v těchto kritických časech spojili a překonali naše ideologické spory. Souhlasím, a proto bych si rád ujasnil společný postup.

Chcete chránit dosavadní demokracii, a zároveň nově reflektovat situaci lidí na dně, kteří se ve své neutěšené situaci stávají obětí populistů Babiše, Zemana a Okamury. Jenže jak by mohla taková strategie fungovat, když je dnešní situace nejchudších přímým důsledkem předbabišovských poměrů? Jak chcete chudým pomáhat, když jim současně plánujete navrátit pořádky, které zapříčinily jejich marast?

Chceme-li se spojit, pak okolo programu, který nebude recyklovat symboly světa, jenž zrodil třídu zapomenutých, jakož i její politické monetizátory Babiše, Zemana i Okamuru. Minulý svět s nimi prohrál, ten zápas je u konce. Porazit je může jen nová kvalita. Jaká? A jsme jí schopni?

Nejprve k tomu, co nás spojuje:

Vážíme si České televize. Ale ne proto, že je plná oslavovaného dialogu – nejčastěji dialogu už dvacet let těch stejných mužů, kterým se setrvačně dostává nekonečného prostoru k zacyklené hádce o to, kdo je více, nověji nebo lépe pravicový. Vážíme si České televize, ale ne proto, že je dokonale objektivní – protože dokonalá objektivita je chiméra.

Vážíme si jí proto, že ctí svou povinnost dávat prostor menšinám, subkulturám a lidem na okraji, zkrátka všem, jejichž bytí je stále více tísněné všudypřítomnou totalitou tržních zákonů, vydávaných stále ještě za přirozený pohyb přírody. Všem, kteří se nějak vzpínají triumfálnímu tažení korporátní nivelizace. Všem, pro které v soukromých médiích hlavního proudu není místo – což je vůbec definiční znak dnešních takzvaných „svobodných médií“, která takzvaně „nepodléhají žádnému vlivu“. Médií, která se stala příšernými tak nějak sama od sebe, tržně.

Vážíme si České televize proto, že jako veřejnoprávní je jednou z posledních institucí veřejného života, která něco jako veřejný život vůbec předpokládá. A existuje-li něco jako veřejný život, který má mít svůj odraz na veřejné obrazovce, musí existovat i jeho veřejný zájem; takový, který převyšuje naše soukromé zájmy, aniž by je utiskoval.

Pokud se televize stane státní, dostane se do rukou politiků a změní se v nástroj politického boje. Pokud se stane soukromou, dostane se do rukou marketingových specialistů a zařadí se do regálu konzumního přepínání po bok Primy, Novy či Barrandova, které nemají zájem veřejný, ale především svůj, a tím je výhodný prodej těkavé pozornosti diváků reklamním agenturám.

Abychom veřejnou Českou televizi opravdu zachránili – a ne si jen hýčkali svoje krásné přesvědčení, že ji snad nějak zachraňujeme podepisováním petic, skandováním Havlova poselství nebo varováním před režimem, který neexistuje pomalu tak dlouho, jak existoval –, musíme my, přátelé demokracie, v první řadě společně stanout po jejím boku právě v těch polohách, ve kterých je tak výjimečná: musíme sami začít uvažovat veřejnoprávně častěji než soukromě.

Vaše dojetí může být skutečně, ale je stále jen soukromé. Foto Facebook demonstrace

Nezáleží tedy ani tak na tom, jestli se vy, demokrati všech tříd, od pracujících po elity, začnete zčista jasna „zajímat“ o osudy lidí v kapitalistických suterénech. Váš samotný zájem je zase jen „soukromý“ a těm nejslabším nemůže v konečném zúčtování přinést víc než dočasnou almužnu, která nepřekročí horizont charity: a v ní se především sám dárce stává „lepším člověkem“, aniž by se proto lepším stával svět.

Věřím, že vaše dojetí je skutečné, ale je stále jen „soukromé“ a lidem na dně samo o sobě nijak nepomůže. Je to jen prvotní otřes, který musí především otřást vaším smýšlením o tom, jaké kroky si vyžaduje skutečná, „veřejnoprávní“ spravedlnost. Až skončí čas dojímání, musíme společně požadavek veřejnoprávnosti rozšířit na celou společnost:

Rapidní navýšení minimální mzdy, která dnes stále ještě sotva stačí na živobytí, vyvlastnění chátrajících budov z rukou spekulantů a plošné zavádění sociálního bydlení ve stovkách opuštěných budov ve všech krajích, kde se stále ještě na ubytovnách vydělává na chudých. Dále masová výstavba dostupných nájemních bytů pro rodiny, které dnes pracují skoro polovinu veškerého času jen na to, aby se neoctli na ulici. Potom radikální navýšení zdanění korporací, pro které je naše slavná demokracie hlavně zdrojem obřích zisků bez povinnosti splácení nákladů. Taky systémové docenění péče, protože dokud starost o druhé prohlubuje lidskou bídu, nežijeme ve svobodném světě ale v pekle. A v neposlední řadě zřízení státního fondu pro nezávislou žurnalistiku, protože sama veřejnoprávní média, která jsou pod permanentním tlakem politiků, českou demokracii nespasí.

Takto by mohly vypadat reálné kroky, které mohou reálně zlepšit jak životy těch, kteří dnes v naší zemi spíše přežívají, než skutečně žijí, tak i těch, kteří třeba na dno dosud nedopadli, ale o to víc se bojí každého zítřka, který může náraz přinést. Takové kroky vyžaduje skutečná, systémová a dlouhodobá pomoc lidem, k nimž se dnes po dekádách přehlížení obracejí tázavé pohledy kulturních elit, stále však stejně neochotných vykročit ze soukromého safespacu, ve kterém se nepředstavitelně drsný svět tam venku jeví spíš jako dojemný odraz v oknech benefičního galavečera, než jako výzva k přehodnocení svých dosavadních postojů.

Nuže, milí demokrati, stav je zkrátka přesně takový, jak ho vy sami v posledních letech tak často sugestivně kladete: situace je vážná, musíme se spojit pro záchranu demokratické pospolitosti, jak ji známe. Musíme uhájit největší výdobytky demokracie. Všechny ideologické spory, které mezi sebou máme, teď musí stranou. Nesmíme si dovolit štěpit síly, protože na to nepřátelé demokratických pořádků čekají.

Tak co vy na to, můžeme s vámi počítat?

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pondělí, 19.Března 2018, 19:49:10

Poslední otázka je nesmyslná. Pro skupinu nazvanou "liberální přátelé, apolitičtí demokrati, osvícení centristi a umírnění petičníci" není otázka, zda pan Bittner se svými kamarády s nimi může počítat při pokusu o záchranu demokratické pospoloitosti společnosti, ale naopak, zda liberální přátelé a spol můžou počítat s panem Bittnerem.

Petr Bittner pro ně má velkorysou nabídku: pojďme překonat ideologické rozpory tím, že se mnou budete ve všem souhlasit.

Uvidíme, jaký bude zájem.













Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Dobrá idea, ale špatné provedení Úterý, 20.Března 2018, 13:44:43

K obnovení ústavního liberálně demokratického režimu je potřeba demokratická levice i demokratická pravice. V současné situaci má jistě smysl uvažovat o jejich spolupráci při trvání na dodržování ústavy, při obraně veřejnoprávní televize i při čelení podivnostem, které plodí koalice ANO, SPD a komunisté, ale krokem ke spolupráci jistě není nátlak na partnera, aby přijal mé názory, priority, přesvědčení. Demokratická pravice je na tom nyní mnohem lépe, protože je jí jasné, že musí být v opozici vůči Babišovu a Zemanovu režimu, zatímco demokratická levice, zejména ta, co v sociální demokracii, neví co má dělat. Pokud chce DR mluvit za demokratickou levici a nabídnout spolupráci demokratické pravici musí to udělat jinak a lépe, než zde. Tedy vymezit společné pole spolupráce a ujasnit si ideové a programové diference ve kterých se budou obě či více stran spolupráce vzájemně respektovat.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Já to vnímám jako výmluvu Úterý, 20.Března 2018, 14:13:57

pro to, že pan Bittner České televizi pomoci nechce.

Martin Profant - Praha 7

Pavlovi Kolaříkovi Úterý, 20.Března 2018, 14:52:44

To je docela sympatický předpoklad, totiž, že Petr Bittner alespoň ví, co nechce. Obávám, že je příliš optimistický a že jedná pouze o automatické provalení nedostatečně strávené ideologie.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Vnucování vlastní ideologie? Úterý, 20.Března 2018, 19:45:15

Vůbec by nezaškodilo si uvědomit, že tady proti sobě tak jako tak stojí dvě různé ideologie: na straně jedné stojí koncept formálně občansko-politický, na straně druhé koncept substanciálně-sociální.

Jestliže tedy z hlediska pozice formálně občansko-politické se ty požadavky na vzájemnou spolupráci podle představ P. Bittnera jeví být nepřípustným kontaminováním cizím elementem, pak z hlediska pozice opačné se ta pozice formálně politická jeví být natolik nicotnou a vyprázdněnou, že sotva stojí za to pro ni nějak angažovaně bojovat.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Úterý, 20.Března 2018, 22:47:49

Nestojí. Petr Bittner neprovádí ideologickou kritiku deetatizace veřejných medií jako mocenského nástroje vykořisťovatelského establishmentu, jen nepovažuje právě toto veřejné dobro za tak významné, aby za jeho podporu nevydíral pro prosazení jiných veřejných dober. NIc ideologického, jen hloupé, zvláště v zemi, ve které si ti vyloučení - Romové, starodůchodci, samoživitelky -- už jendou vyzkoušeli, že bez svobodných medií, která by o nich mluvila, je jejich situace mnohem, mnohem horší.

Představa, že svoboda má význam jen pro bohaté elity, to není levice, ale fašismus. A pokud si jeho nositel namlouvá, že je levicový, tím hůře.

Pokud ty formální svobody přiopadají vyprázdněné Bittnerovi, ještě to umím, při jeho mládí pochopit (ne omluvit) u vás, který zažil, jaké to je bez nich, tomu nerozumím.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 21.Března 2018, 18:16:5

Já jsem - pro pořádek - nevyslovil v žádném případě nějaké vlastní stanovisko; já jsem se jenom snažil osvětlit, že ten na první pohled natolik "ujetý" postoj P. Bittnera má přece jenom své platné odůvodnění.

Co se těch médií týče, pak on to zřejmě vidí tak, že těch "svobodných médií" se ti chudí nenajedí.

A dost možná to vidí i tak, že když se on teď k těm svým "liberálním přátelům" přidá a půjde s nimi bojovat za ta svobodná média, tak až bude tento boj vybojován a on naopak tyto své liberální přátele požádá, aby spolu s ním šli bojovat ještě i za práva těch chudých, tak že se od nich dočká pouze nechápavých pohledů: "Cože?... Máme přece svobodná média, tak co po nás ještě chceš?!"

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 22.Března 2018, 09:08:0

To rozlišení formálně občansko-politického a substanciálně-sociálního mi přijde výstižné.

Podobná situace byla ke konci výmarské republiky, kdy komunisté považovali za své úhlavní nepřítele sociální demokraty nechtěli se proti nacismu s nikým spojovat s heslem "Nach Hitler kommen wir".

V Německu byla ovšem mezi válkami revoluční situace a na počátku republiky to dokonce vypadalo spíše na revoluci komunistickou Dnes u nás žádná levicová revoluční síla není, takže je ten postoj upřednostńování materiálně-sociálního méně racionální než tehdejší postoj německých komunistů. Na druhé straně ovšem Babiš či Zeman snad mají do Hitlera daleko.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.