Nejvyšší správní soud potvrdil pokutu za klamavou reklamu, podle expertů je častá

Radek Kubala

Nejvyšší správní soud potvrdil pokutu čtyři sta tisíc firmě Endala za klamavou reklamu. Podle expertů se podobné reklamy vyskytují v českém mediálním prostředí často, postihovány jsou ty nejkřiklavější.

Nejvyšší správní soud (NSS) potvrdil pokutu čtyři sta tisíc za klamavou reklamu společnosti Endala. O pokutě původně rozhodla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Společnost proti rozhodnutí podala žalobu u Městského soudu v Praze. Podle Rady se žalobce porušení zákona dopustil zadáním reklamního spotu na přípravek Ginko biloba, ve které sice firma uvedla správnou cenu výrobku, nicméně neuvedla, že k ceně bude připočteno poštovné a balné.

Soud své rozhodnutí opřel o dřívější případy, ve kterých rozhodoval podobným způsobem. „Ochrana je spotřebiteli poskytována již v okamžiku jeho prvního kontaktu s nabídkou prodávajícího, neboť cena je výchozí a určující informací, podle níž spotřebitel vybírá zboží. Nelze tedy přistoupit na argumentaci, že zájemci o koupi zboží jsou informováni o jeho skutečné ceně v průběhu objednacího procesu dříve, než učiní závaznou objednávku,“ vysvětlila tisková mluvčí NSS Sylva Dostálová.

Soud ve svém rozhodnutí odkázal i na předcházející případy, kdy za podobných okolností stvrdil správnost pokuty. Podle expertů i mluvčí soudu jsou podobné klamavé reklamy poměrně časté.

„Skutečně postižených případů klamavé reklamy v médiích bývá několik desítek ročně. Většinou jsou však postihovány pouze nejkřiklavější případy. Sofistikovanější reklamy většinou pozornosti uniknou,“ řekl Deníku Referendum předseda Spotřebitelského fóra Kryštof Kruliš.

Klamavou reklamu od přípustné reklamní nadsázky odlišuje podle Kruliše takzvaný test průměrného spotřebitele. Konkrétně zda by spotřebitel s průměrnou schopností kritického uvažování nad obsahem reklamy dokázal konkrétní údaj považovat za nadsázku či za reálnou informaci o nabízeném produktu. „V případě každé reklamy je tedy potřeba její klamavost individuálně posoudit a vztáhnout ke schopnostem průměrného spotřebitele,“ uvedl Kruliš.

Nejčastěji klamavým reklamám podléhají osoby s méně rozvinutým kritickým vnímáním obsahu. „Může jít například o starší osoby nebo děti. Zvláště závažné proto je, pokud se klamavá reklama objevuje v pořadech zaměřených specificky na takové skupiny. Vliv má i rozsah informací o daném produktu,“ dodal Kruliš.

Kromě upoutávek na různé prodejní akce takzvaných šmejdů se prvky klamavé reklamy objevují také v případě, kdy věhlasné značky v různých zemích Evropské unie poskytují výrobky s odlišným obsahem.