Srdce Petra Nečase

Změny ve vedení ODS nejsou nijak převratné, Petr Nečas, jeden z hlavních symbolů této strany, může pokračovat ve stávajícím směřování, anebo se vrátit ke starým Klausovým pořádkům.

Nástupem Petra Nečase se začalo hovořit o tom, že se ČSSD poněkud zkomplikovala kampaň, respektive negativní reklama, kterou vůči ODS vedla. Velmi často se argumentovalo tím, že do čela se dostal člověk, který se nezapletl do afér, nepodporuje žádné lobbistické prostředí, říká se mu dokonce „pan Čistý“. ČSSD tím ztratila přirozeného a čitelného soupeře, a musí hledat novou strategii, jak na ODS, píší některé deníky. Ovšem je třeba znovu opakovat, že vyměnit místopředsedu za předsedu není přece žádná velká změna. Naopak, kosmetická, nanejvýš symbolická.

Jedním z hlavních projevů volebních kampaní je jejich personifikace. Mnohdy se lépe uchopí nějaké téma prostřednictvím lídra, pokud se chceme vymezit vůči politickým soupeřům, pak nám to půjde lépe rovněž skrze opozičního lídra. Respektive se jej snažíme oslabovat. S tím už přišla v roce 2006 sociální demokracie a ukázat Mirka Topolánka jako zkorumpovaného, ne příliš moudrého a zároveň vypočítavého a odtrhnutého od problémů běžných občanů se ČSSD snažila celé volební období. Stačí vzpomenout billboardy, kde Marek Dalík vodí Mirka Topolánka jako loutku nebo na billboard obou pánů ve smokincích a s doutníky s textem „Vy umíte pracovat, my umíme vydělávat“. O tyto výhody měla prý sociální demokracie přijít a první dny po odstoupení předsedy ODS z voleb horko těžko hledala téma, jímž by Petra Nečase oslabila. Jak vidíme, nebylo nijak těžké s něčím takovým přijít, byť se nabízejí i jiné, více kreativní možnosti. Zvláště editoři v Mf Dnes se pokoušeli navodit dojem, že je ČSSD z rošády ve vedení ODS bezradná.

Samozřejmě platí, že negativní reklama má své zákonitosti a také poněkud omezené možnosti, jak ovlivnit cíl našeho snažení. Pokud jde o pravidla, negativní zacílení na konkurenčního lídra je jedním z mnoha a mnoha nástrojů politického marketingu a rozhodně není ničím, co by způsobilo radikální změnu v počtu odevzdaných hlasů. Sociální demokracie v tomto směru z nástupu Petra Nečase nemusí být rozhodně nervózní.

Skutečnou pozici nového lídra ODS podle mne nejlépe dokládá prezidentská volba. Pozorným divákům České televize neunikla čtveřice postav, ústřední byly dvě: Ivan Langer a Martin Bursík. Ano, šlo o onu scénu, kdy ministr vnitra mj. vyhrožoval, „kdo půjde bručet“. Hovor poslouchali ještě Karel Schwarzenberg a také Petr Nečas. Když se ministra Nečase v Lidových novinách ptali na Langerova slova, odpověděl: „Nemám ve zvyku poslouchat cizí hovory.“ Právě tato věta ilustruje razanci změny, která se teď v čele strany ne/odehrála. Při vší úctě totiž k ničemu podstatnému nedošlo a ani dojít nemohlo. Vždyť Petr Nečas je řadu let jedním z hlavních symbolů ODS. Pouze některá média se snaží tvrdit něco opačného.

Minulý týden jsem tu psal o nebezpečí, které by hrozilo rozpadem ODS. Petr Nečas má pouze tři možnosti, jakým způsobem vést ODS. Ovšem jen za předpokladu, že se stane předsedou řádným, tedy potvrzeným kongresem. Zaprvé: neudělá nic a ODS se bude dál řídit setrvačností, kdy hlavním hybatelem bude tzv. nebezpečí koalice ČSSD-KSČM. Zadruhé: nový předseda se pokusí navázat na některé snahy Mirka Topolánka, třeba na jeho vcelku pozitivní vztah k Evropské unii. Zatřetí: vrátí se k duchu Klausovy ODS. Právě tato třetí možnost se nyní zdá velmi pravděpodobná. Vždyť něco podobného si přeje prezident republiky, aby se ta „nová“ ODS podobala té „staré“. A Petr Nečas? Václava Klause, jak sděluje v novinách, si nevymazal „ani z paměti, ani ze srdce“. Tato láska má kořeny patrně hodně hluboké.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.