„MDMA tlumí činnost centra v mozku, které uvolňuje hormony způsobující strach. Pomáhá pacientům prožívat emoce, aniž by je přehltily,“ popisuje Michael Mithoefer zásadní terapeutické účinky 3,4-methylendioxy-N-metamfetaminu, účinné látky v extázi známé jako MDMA. Ačkoliv si dodnes lidé představí ve spojení s MDMA hlavně rozšířené zornice zpocených nadšenců na tanečních večírcích, v Americe začal výzkum možných terapeutických účinků látky už po její kriminalizaci na přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Tehdy zároveň vznikla nezisková organizace MAPS, v doslovném překladu Multidisciplinární asociace pro psychedelická studia. V současnosti MAPS koordinuje třetí klinickou studii léčby Posttraumatické stresové poruchy právě pomocí MDMA. V prvních dvou studiích MDMA pomohlo asi čtyřem pětinám pacientů. Pokud bude podobně úspěšná i studie třetí, mělo by se v roce 2022 stát MDMA pro psychoterapii ve Spojených státech amerických legálním. O psychoterapii pomocí populární taneční drogy jsem si povídala na Mezinárodní transpersonální konferenci s párem psychoterapeutů z MAPS, s manžely Annie a Michalem Mithoeferovými.

Jaký je rozdíl mezi pocity lidí, kteří si dají MDMA v klubu, a kteří si dají MDMA na terapii?

Annie Mithoefer (A): Pacienti po MDMA rozhodně nemají chuť vstát a tančit — to se stává zřídka. Možná se cítí podobně skvěle jako lidé na party, ale místo tance se vracejí v čase a pracují se svým traumatem. Za terapií je hodně práce, zážitek mění i prostředí, v němž sezení s pacienty probíhá.

Michael Mithoefer (M): Máme zkušenosti i s lidmi s posttraumatickou stresovou poruchou, kteří si dali MDMA na party a předpokládali, že se budou bavit. Jenže se jim vybavily vzpomínky na trauma, na což nebyli připravení a snažili se je zapudit.

My pacienty připravujeme. Připravujeme je na to, že to není jako dobrý nebo špatný trip. Co přijde, to přijde — a můžou přijít i špatné zážitky. Vysvětlujeme jim, že to nejsou špatné zážitky, spíš těžké zážitky, a že je to součást léčení. Když přijde těžký zážitek, nesnažte se ho zapudit nebo změnit, plně ho prožijte, říkáme. Nabádáme je, aby strávili co nejvíce času uvnitř sebe. Mezitím se staráme, jestli mají pohodlí. Přes oči mají klapky, v uších sluchátka s hudbou. A když se cítí připravení, mohou s námi zážitek probrat.

Jak tedy probíhají přípravná sezení?

A: Po lékařských vyšetřeních máme tři devadesátiminutová přípravná sezení. Na těch se snažíme poznat pacienta a zároveň chceme, aby poznal nás. Může se zeptat na cokoliv nejen o nás, ale i o zážitcích ostatních účastníků studie. Někteří už více či méně mluví o svém traumatu. Věříme, že jsou schopni říct nám vše, co potřebují, aby se cítili před sezením s MDMA bezpečně.

Samozřejmě s nimi mluvíme o tom, jak bude sezení probíhat, o načasování léku či kontrol tlaku a pulsu. Upozorňujeme, že až začne lék působit, mohou pocítit úzkost, a že v tu chvíli je nejlepší uvolnit se, zpomalit, pracovat se svým dechem. Snažíme se jim vysvětlit, co se v jejich těle bude dít. Zmiňujeme některé myšlenky Stanislava Grofa o vlivu zážitků z minulosti, z dětství či dospívání, upozorňujeme je na „jiný druh zážitku“, který mohou mít.

M: Mluvíme trochu o tom, co Grof nazývá transpersonálním nebo mystickým zážitkem, který neumí běžná psychologie dobře vysvětlit. Chceme, aby si nemysleli, že takové zážitky jsou šílené. Mohou se dít a mohou být důležitou součástí procesu.

Pacienti si vzpomínku znovu uloží bez spojení s bolestí

Co způsobuje transpersonální zážitky? Jsou to pouze představy?

M: To je dobrá otázka — nevíme. Jsou to pouze představy, nebo jsou snad v místnosti andělé? Pacientům vysvětlujeme, že to není důležité. Podstatné je respektovat to jako důležitý prvek zásadního zážitku.

A: A kde se bere sen? Z kolektivního nevědomí? Z vašeho vědomí? Se sny se v terapiích také pracuje — bez ohledu na to, kde se berou.

Mimo transpersonální zážitky: můžete lépe vysvětlit, jak je možné, že lidé vnímají své trauma díky MDMA jinak?

M: Ani tomu úplně nerozumíme. MDMA tlumí činnost centra v mozku, které uvolňuje hormony způsobující strach. Mění vztahy mezi některými sítěmi v mozku. Pomáhá pacientům prožívat emoce, aniž by je přehltily — lidé s posttraumatickou stresovou poruchou jsou buď emocemi přehlcení, nebo naopak emočně ploší. S MDMA si pacienti často přesně vzpomenou, co se stalo. Mysleli si, že si pamatují celé trauma, ale s MDMA se jim vybaví další momenty a vidí traumatický zážitek uceleně.

A: Zásadní je utlumení strachu. Lidi s posttraumatickou stresovou poruchou jsou plní strachu, je pro ně děsivé vracet se k traumatu. Ale s MDMA si mohou trauma znovu projít, přemýšlet o něm. Někdy si více uvědomí přítomnost, uvědomí si: Jsem vlastně v pohodě, přežil jsem, a co se mi děje v hlavě, je věc minulosti. Někteří pacienti nám to popisovali slovy: prošel jsem své složky a udělal v nich pořádek.

M: Důležitá je i proteosyntéza, která v mozku probíhá během ukládání vzpomínek. Pacient měl vzpomínku spojenou s bolestí. Poté, co ji znovu prožije jako bezpečnou, si ji zároveň znovu uloží, a to bez spojení s bolestí či úzkostí.

Sezení s MDMA jsou tři. Jak se terapie vyvíjí od prvního sezení ke třetímu?

A: Někdy lidé začnou vnímat překážky, které jim brání žít svůj život. Někdy jim MDMA pomůže s překážkami a traumatem pracovat. Někdy jim připomene události z dětství, které se na vzniku traumatu podílely, vidí, že traumatické dětství je přimělo k nástupu do armády nebo ke snaze o funkční rodinu. Někdy vidí vzorce svých vztahů, to, jak se se svými vztahy vyrovnávají. Ale tyhle věci se nedějí ve stejném pořadí. A ne vždy lze vývoj mezi prvním a třetím sezením přesně identifikovat.

M: Jedna žena z naší studie byla před sedmi lety znásilněna. Vykoušela tolik terapií, tolik léků. Řekla nám: Vím, že můžu být za mnoho věcí vděčná. Přežila jsem, manžel mě podporuje, moje děti jsou v pořádku. Ale nedokážu nic z toho cítit. Během prvního sezení s MDMA tyto pozitivní okolnosti začala konečně cítit a traumatem si prošla až na dalším sezení. Zdá se, že až díky těmto pozitivním pocitům byla schopná traumatu čelit.

Ale terapie není pouze to, co se stane na sezení s MDMA. MDMA pouze katalyzuje proces. Někteří pacienti zažijí důležité pocity až týdny či měsíce poté.

Co se tedy děje po sezení s MDMA?

A: Pacienti stráví noc na klinice. Následující ráno máme první „integrační sezení“, na němž s námi mohou mluvit o doznívajícím zážitku. Vidíme, jak je jim fyzicky i emočně, jestli jsou dostatečně stabilní, aby šli domů. Poté si s nimi každý den po dobu jednoho týdne telefonujeme, pozorujeme, jak jim je, zda proces pokračuje. Následují další dvě integrační sezení, kde jim pomáháme vzít si, co se naučili, a vrátit se do života. Můžeme jim dát třeba hudbu, která se jim na sezení líbila a která jim bude připomínat prožité uvolnění.

MDMA hrazené zdravotní pojišťovnou

Nemají občas lidé poté, co serotonin vyprchá z jejich těla, deprese?

M: V naší studii si vzala jedna skupina placebo a druhá MDMA, obě prošly stejnou terapií. Týden poté se se špatnou náladou potýkala častěji skupina, která dostala placebo.

A: Lidé, kteří jdou na party, často nevědí, co berou, a k tomu pijí. Pro lidi, co si dají MDMA na party, může být těžký příchod domů, kde ztrácí spojení s přáteli. Blízkost člověka, který vám může naslouchat, je důležitá, proto máme následující den integrační sezení.

M: A lidé na party nemají čas si odpočinout. My máme často sezení v pátek, takže pacienti před sebou mají víkend, během něhož nemusí mnoho dělat — a pouze se zaměří na sebe. I oni se mohou samozřejmě cítit špatně, ale uvědomují si, že ty pocity dávají smysl, jsou součástí léčby.

Nemáte špatnou zkušenost s tím, že by se lidem udělalo během sezení špatně?

M: Několik lidí zvracelo, ale nebyl to velký problém.

A: Jeden člověk musel do nemocnice kvůli srdeční arytmii. Vypadal v pořádku, krevní tlak měl v pořádku, ale rozhodli jsme, že bude lepší to zkontrolovat v nemocnici. A byl v pořádku.

M: Srdce samozřejmě před sezením kontrolujeme — tenhle člověk měl arytmii už předtím. S lidmi, kteří mají srdeční choroby nebo vysoký tlak, děláme testy navíc. MDMA totiž krevní tlak ještě zvyšuje.

Nemají lidé tendenci vzít si MDMA znovu a navázat na skvělý pocit i po sezení?

M: Na to se nás ptal i Úřad pro kontrolu potravin a léčiv, když jsme žádali o povolení ke studii. Obávali se, že stvoříme lidi závislé na extázi. V první studii, kde jsme pracovali s jednačtyřiceti lidmi, si dala extázi znovu jedna osoba. Absolvovala pouze dvě sezení, protože v první studii jsme měli povolení jenom pro dvě, ne pro tři. Řekla nám, že se pokusila přivodit si stejný zážitek, ale že to nefungovalo a že už to nikdy neudělá. Pacienti vnímají MDMA pouze jako součást terapie.

Pokud bude v roce 2022 MDMA pro účely psychoterapie legalizováno, jak moc bude dostupné pro pacienty v americké federaci?

M: Úřad pro kontrolu potravin a léčiv bude muset přesunout MDMA z jedné tabulky do druhé. Pro mnoho států to bude automaticky znamenat legalizaci, ale některé se budou muset rozhodnout samy.

A: Neznamená to ale, že půjdete do lékárny a koupíte si MDMA. Budou tu speciální kliniky s trénovanými psychoterapeuty a farmaceutická společnost, která bude MDMA prodávat klinikám a kterou bude úřad pravděpodobně regulovat.

Bude terapii pokrývat zdravotní pojištění?

A: Snad ano.

Posttraumatickou stresovou poruchou trpí přes šedesát procent dětí v Palestině

Co tradiční způsoby léčby posttraumatické stresové poruchy? Jak jsou efektivní a jaké mají následky?

M: Léky jsou povoleny pouze dva, sertralin and paroxetin, ale ty neléčí. Léčí terapie. Na legální existující terapie reaguje pouze polovina lidí, někdo více, někdo méně, a mnoho lidí je nesnáší vůbec dobře. Když po někom chcete, aby popisoval svoje trauma znovu a znovu, pravděpodobnost úspěchu se snižuje. Nechci, aby zmizely ostatní terapie, ne každý potřebuje MDMA. Ale MDMA může pomoct lidem, kteří jsou opakovanou snahou projít si znovu traumatem přehlceni až retraumatizováni.

A: Bude tu pouze další způsob, jak pomoct lidem. Někteří z našich pacientů brali dlouhý seznam léků, které nepomáhaly, a oni trpěli posttraumatickou stresovou poruchou deset let a více.

M: V naší první studii trpěli lidé touto poruchou průměrně devatenáct let.

V USA trpí posttraumatickou stresovou poruchou až osm procent lidí. Jak je to možné?

M: V USA je podíl lidí s poruchou vyšší než v Evropě. Ale někde je ještě mnohem vyšší: například v Sýrii. Několik let stará studie prokázala, že jí trpí přes šedesát procent dětí v Palestině.

Spolupracujete s dalšími státy. Jak to funguje v zahraničí, setkáváte se s více překážkami?

M: V Kanadě to probíhalo podobně jako v USA, teď se dohadujeme s Izraelem — tam už máme povolení a studie brzo začne. Jedna z našich kolegyň je z Kolumbie, takže pojede trénovat psychoterapeuty tam. A zrovna včera se mi ozvali z Chile.

Jednání s Evropskou lékovou agenturou bude podle mě komplikovanější, ne však skutečně obtížné. Větší výzva bude jednání s Čínou — i kvůli kulturní a jazykové bariéře. Už jsme trénovali i jordánské psychoterapeuty, ale jordánská vláda nakonec povolení stáhla.

Co musí terapeuti umět?

M: Dobrým tréninkem je znalost holotropního dýchání, naše terapie vychází z práce Stanislava Grofa. Máme ale i terapeuty, kteří se věnují terapii kognitivně-behaviorální, expoziční nebo terapii EMDR.

A: Terapeuti musejí dokázat pracovat sami se sebou a svými pocity.

M: Musejí dokázat zůstat s pacientem přítomní po dlouhý čas. A musejí mít intuici.

Někdy se měníme v otce a matku

Mají zkušenost s MDMA?

A: V rámci jedné studie podstupují sezení s MDMA a s placebem i terapeuti. Je to legální a důležitá součást tréninku.

Proč obvykle vede MDMA terapii pár psychoterapeutů?

A: Je to osmihodinové sezení, dlouhý čas na to být u pacienta sám a plně přítomný.

M: Jde i o pocit bezpečí. Lidé, kteří byli sexuálně zneužiti jedinci jednoho nebo druhého pohlaví, se mohou cítit bezpečněji. Dvojice muž—žena se pro spoustu lidí zdá být nejlepší oporou. My dva se občas měníme v otce a matku pacienta.

A: Ale pracují u nás i páry žen psychoterapeutek.

M: Za účelem studie musí být model co nejvíce standardizovaný. Jakmile bude MDMA pro psychoterapii legalizováno, bude mnohem jednodušší v tomto ohledu experimentovat. V Torontu dělají kognitivně-behaviorální terapii s párem pacientů, s oběma partnery s posttraumatickou stresovou poruchou najednou. Tento model začínáme používat i v MDMA terapii a zdá se efektivní.

Může MDMA pomoct lidem otevřít se a věřit si obecně?

M: Měl jsem MDMA párkrát jako terapeut. A myslím, že MDMA je velmi užitečná látka — a že nepomáhá pouze léčit. Pomáhá třeba komunikovat.

Mělo být MDMA kriminalizováno?

M: Rozhodně ne. Válka s drogami nepomáhá nikomu. Nevím, kdy se to změní. Ale věřím, že se to změní, že jednou vyhlásíme válce s drogami mír.