V Českých Budějovicích byl otevřen první „mléčný bar“ — což považuji za matoucí označení a držel bych se spíše kalku mlékomat. Na rozdíl od podobného zařízení v Pelhřimově je tento mlékomat přístupný nepřetržitě po čtyřiadvacet hodin sedm dní v týdnu. Stojí u hypermarketu TESCO mezi Výstavištěm a sídlištěm Vltava. Mléko do něj dodává zemědělské družstvo Podkleťan z Křemže, vzdušnou čarou asi 15 km vzdálené.

Zařízení má „větší ambice“ než jen prodej mléka, ale pravou část, určenou k automatickému prodeji jakýchkoliv produktů, zatím zaplňují láhve. Prázdné láhve, ovšem vymytelné a opakovaně použitelné - to už záleží na spotřebitelích. Jednolitrové z PET za 10 Kč, skleněné za 14 Kč a půllitrové tuším za 12 Kč. Vzhledem k tomu, kolik lidí jezdí na nákupy do hypermarketu autem, mají ty trvanlivější skleněné láhve dobrou šanci.

Poprvé jsem nakupoval v úterý 1. prosince 2009 kolem půl jedenácté dopoledne. U mlékomatu skoro pořád někdo byl, ale o žádné frontě se mluvit nedá. Leda o hloučku diskutujícím nad výhodami, nevýhodami a hlavně obsluhou stroje. Ta není zrovna jednoduchá, například jen volba z asi 50 položek, které ale vyplňují jen zmíněné tři druhy lahví. Přesněji, v několika případech jsou u lahví přibaleny ještě nějaké podlouhlé pestré balíčky, možná brčka. Ovládací panely jsou poněkud nepřehledné a některá použitá písma neprakticky malá. Otvory pro vhození mincí nejsou úplně intuitivně umístěné, a když k tomu přidáme, že nejsou označeny vůbec nebo jen v italštině, není to celé zrovna uživatelsky příjemné. Oba automaty, na láhve i na mléko, přijímají pouze mince, mlékomat dokonce ani nerozměňuje.

Čepování mléka je plně automatizované a díky občasným obláčkům páry (kvůli čištění trysek) působí vyloženě hygienicky. Lze nakupovat i do vlastních přinesených nádob, ale doporučuji předem vyzkoušet — na kastrol nebo třeba ešus není mlékomat zařízený, chce to láhev. Mlékomat umožňuje dvojí dávkování, jeden litr a půl litru. Cena samotného mléka je 15 resp. 8 Kč. Mléko bylo vyloženě lahodné a „plnotučné“ a doma se velmi osvědčilo pro namnožení jogurtu z Krásného Údolí u Toužimi. „Živé“ jsou i bílé jogurty z Madety, ale jejich chuť je o něco kyselejší a v horku více osvěžující.

Zemědělský publicista Petr Havel upozorňuje na možná zdravotní rizika tohoto způsobu prodeje na svém blogu. Pokud není syrové mléko uchovávané v chladu do cca 8 stupňů Celsia nebo naopak pasterované či dokonce převařené, mohou se v něm namnožit škodlivé streptokoky nebo stafylokoky, jejichž přítomnost nelze v praxi vyloučit. Na českobudějovickém mlékomatu je čitelné, i když ne kdovíjak upoutávající upozornění na potřebu převaření a uchovávání v chladu. Jak moc to budou zákazníci dodržovat, těžko říci. Nevidím to až tak černě jako P. Havel, ale určitě stojí za zvážení prodávat mléko pasterované.

Mlékomat v Českých Budějovicích je od firmy TOKO, která pro změnu sídli asi 244 km daleko. Ta má ve své webové vitríně i přehlednou mapku provozovaných a připravovaných mlékomatů, ale pro spotřebitele by jistě bylo užitečnější, aby měl pohromadě informace o mlékomatech i od jiných výrobců. Soudě podle toho, jaký ohlas zatím má každá instalace u více či méně nazelenalých „městských liberálů“, dovolím si odhadnout, že se časem dočkáme praktického webového přehledu v profesionálním provedení.

Nadšené ohlasy jsou zatím z velké části neseny mělkým ekonomickým šovinismem podporujme české zemědělce, vždyť to potřebují. Shodou okolností naopak typický nadnárodní maloobchodní řetězec umožnil praktické umístění „recenzovaného“ zařízení.

Mlékomaty nemohou odstranit současnou nadprodukci mléka v České republice a v Evropě. Mimo jakoukoliv pochybnost je ale možný přínos tohoto způsobu prodeje ke krátkým ekonomickým cyklům. Když mezi producentem a spotřebitelem je co nejméně obchodních mezičlánků a co nejmenší fyzická, geografická vzdálenost, je to dobře pro společnost i pro životní prostředí.