Financování politických stran: nejlépe si vedou Zelení a Piráti, nejhůř ANO

Marie Mrázová

Zelení mají průzračné financování, Piráti jsou v závěsu, slušně si vede ČSSD, až na tíživý dluh. Vážnější problémy má stále ODS. Suverénně nejhůř je na tom Babišovo ANO, na paty mu dýchá Okamura. Kuriozitou jsou Realisté.

Spolek při institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy EconLab vystavil politickým stranám vysvědčení. Ekonomové z EconLabu hodnotí strany z hledisek střetu zájmů, zahraničního vlivu, finanční stability, anonymních dárců a transparentnosti. Z jednotlivých kritérií vychází průměrná známka. Cílem je alespoň přibližně změřit střet zájmů či transparentnost jednotlivých stran.

Web tradičně obsahuje i databázi všech historických darů, nově přibylo i sledování navázaných firem — střet zájmů akademici měří jako objem dotací a zakázek, které čerpají nebo dostávají firmy poskytující dary politickým stranám. „Nikoho asi nepřekvapí extrémní riziko střetu zájmů v řádu miliard tekoucí společnostem Agrofertu. Ukazujeme, že na veřejné peníze je stále významně napojená i ODS, s dalšími stranami v závěsu,“ řekl spoluautor hodnocení analytik Jiří Skuhrovec.

„Například firma vedená Ivo Muthsamem, kandidátem ODS v Královéhradeckém kraji, ročně získává od státu zakázky kolem sto milionů korun. Společnost SANS SOUCI, která podpořila KDU-ČSL částkou 400 tisíc korun, zároveň čerpala přes padesát milionů korun dotací EU . To jsou však jedny z mnoha,“ vyjmenovává Skuhrovec.

„Největší dotace čerpala SANS SOUCI z ministerstva průmyslu a obchodu, tedy politickým viděním resortu ČSSD. Na druhou stranu o zaměření dotací typicky rozhoduje vláda jako celek, tedy střet zájmů úplně vyloučit nejde,“ vysvětlil Skuhrovec Deníku Referendum. Právě možné riziko střetu zájmů je podle akademiků jedním ze zjištění dat, která nutně neukazují na problémy.

Problémy stran s finanční stabilitou

Z analýzy nejlépe vyšli Zelení a Piráti — ti mají až na dvojku ze všech oblastí jedničky. V případě Zelených je to dvojka za střet zájmů. Podle Matěje Stropnického je jejich recept jednoduchý — obezřetně hospodaří s financemi a necílí na velké dary od lobbystických skupin. „Spoléháme na příspěvky členů a podporovatelů, a nejsme tedy zavázáni partikulárním zájmům, ale těm, kteří nás podporují kvůli programu. Je to jiný typ závazku a dává nám to svobodu,“ uvedl. Hlavním zdrojem příjmů jsou pro Zelené příspěvky ze státního rozpočtu.

Piráti dostali dvojku z transparentnosti. Štěpán Štrébl z Pirátů popisuje hospodaření dokonce nad rámec vymezený zákonem. „Všechny naše účty jsou transparentní, máme dokonce i registr smluv, který fungoval dávno před tím, než se začalo mluvit o registru smluv státních institucí,“ uvedl Štrébl. „U Pirátů neseděla ve výročních zprávách čísla k sumám darů, nebylo tedy zřejmé, odkud se celkový objem vzal,“ vysvětlil Skuhrovec, proč dostali nižší stupeň.

Nejhorší známky, tedy pětky, dostaly za finanční stabilitu ANO, SPD Tomia Okamury a ČSSD. „ANO ji dostalo za vysoké napojení dárců a kandidátů na veřejné zakázky a dotace. SPD za nezveřejňování dárců a špatné fungování transparentního účtu. Všechny tři potom za vysokou zadluženost,“ vyjmenovává Skuhrovec. O nejhorší celkové hodnocení se dvěma pětkami se dělí ANO a SPD. ANO je dostalo ze střetu zájmů a finanční stability, SPD rovněž z dluhů a k tomu z transparentnosti.

„Kolik mají strany účtů celkem, nevíme, to je v principu jejich soukromá věc. Ze zákona musí ale mít dva účty transparentní - jeden na volební výdaje a jeden na příjem darů. Hodnocení odráží, jak jsou vedeny tyto dva účty. ANO na konci roku 2016 dlužilo 160 milionů, to jsou pro představu dvě maximální kampaně do sněmovny, a je to podstatně více než roční příjmy strany včetně příspěvků od státu,“ doplnil Skuhrovec.

Hodnocení stran vychází z výročních zpráv a nově zřízených transparentních účtů. Díky transparentním účtům lze letos poprvé sledovat stranické sponzory ještě před volbami, a ne až s půlročním zpožděním. Ve vedení účtů však hodnocení rovněž odhalila chyby. Dárci často nejsou řádně identifikováni, nebo zasílají peníze na špatný účet.

Strany se liší celkovým objemem prostředků, s nimiž hospodaří. Třeba Zelení mají rozpočet patnáct milionů korun, sociální demokracie 130 milionů. Podle Skuhrovce z EconLabu se v transparentnosti, přestože nakládají s rozdílnými prostředky, ale moc neliší. „Obě strany jsou zrovna celkem podobné v tom, že jsou relativně málo napojeny na byznys, většinu jejich příjmu tvoří státní příspěvek, dále pak drobnější dárci. Kromě velikosti se liší především enormním dluhem ČSSD,“ dodal Skuhrovec.

Výdaje za inzerci jsou mnohem vyšší, než strany zaplatily

Hodnocení příjmů stran se doplňuje s připravovaným hodnocením občanské organizace Transparency International, která mapuje stav korupce v České republice a zaměřuje se na výdaje a kampaně. „Cílem Transparency International a monitoringu kampaní na transparentnivolby.cz je poskytnout vhled do mozaiky politického marketingu, právě před nadcházejícími volbami. Hodnocení bude zveřejněno 12. října na našem webu,“ doplňuje David Ondráčka ředitel Transparency International.

Už nyní se ale zmiňuje o několika poznatcích. Například znají ceníkovou cenu inzerce stran v médiích a porovnali ji se skutečnými pohyby na volebních účtech. Objevili tak velké disproporce mezi zjištěnými částkami.

Některé strany pokryly prostor, jehož ceníková cena je několikanásobně vyšší oproti částkám, které odešly z jejich účtů. U Realistů se jedná o rozdíl téměř devětatřicet milionů korun.

„S informacemi je nutno nakládat nanejvýš opatrně a nevyvozovat z nich unáhlené závěry, přestože se z nich dají vyčíst jisté tendence ve vedení kampaně. Vágnost dat je ovšem také podnětem k zamyšlení nad platnou legislativou a reálným stavem politických financí,“ dodal koordinátor monitoringu v Transparency International Ondřej Cakl.