Prekarizace není legrace

Jiří Guth

Nahrazování plnohodnotných pracovních míst částečnými úvazky a úbytek plnohodnotných zaměstnaneckých poměrů není nutností ani přírodním zákonem. Prekarizaci práce bychom měli umět předcházet, nebo ji nějak systémově kompenzovat.

Pojem prekarizace zatím nemá žádný elegantní český ekvivalent. „Zneplnohodnotnění“ je sice jednoslovné, ale určitě ne elegantní. Prekarizace totiž znamená nahrazování plnohodnotných pracovních míst různými částečnými úvazky a plnohodnotného zaměstnaneckého poměru obchodním vztahem — nákupem potřebného výkonu či výstupu od živnostníka.

Není to totéž co outsourcing, protože do prekarizace nezahrnujeme nákupy služeb od specializovaných firem, ale právě jen od živnostníků čili v českém úředním žargonu od osob samostatně výdělečně činných. Není to ani jen tzv. švarcsystém, protože součástí jsou také částečné a dočasné úvazky (což je pracovní poměr). Podstatou prekarizace je právě zneplnohodnotnění pracovního poměru, a to různými způsoby. Pro takovou práci se v cizích jazycích užívá označení „prekérní“, které ale v češtině není tak docela vhodné. Neutrální — zastírající, chcete-li — pojem je „atypické zaměstnání“.

×