Nadace Brücke/Most by neměla skončit, jako by nikdy nebyla

Jan Šícha

Nadace Brücke/Most funguje od roku 1997, jejích aktivit se zúčastnily statisíce lidí. Ke konci roku utlumuje činnost a zavírá pražskou kancelář. Své poslání však rozhodně nevyčerpala.

Prozradit veřejné tajemství asi není hřích. Zvláště když čas do konce roku může posloužit k tomu, aby se ještě někdo zmátořil. Nadace Brücke/Most sídlící v Drážďanech patří po léta k nevýraznějším institucím v česko-německém dění. Platil ji jeden člověk, přesněji řečeno na počátku profesor Prof. Dr. Helmut Köser se svou matkou. Pak se ucházela o nejrůznější granty. Nadace založené na předpokladu úroků z nadačního jmění jsou v době, kdy jsou úroky mizivé až záporné, minulostí. Minulostí ale není potřeba toho, co nadace dělá a koncem roku dělat přestane.

Kulturní dny i secesní koupelna

Nejdříve krátká informace pro ty, kdo to nezažili. V Drážďanech u Labe, nedaleko mostu zvaného Modrý zázrak, stojí secesní vila. Most tvoří složitá železná konstrukce. Je krásný. Vznikl v roce 1893. Vila patří nadaci Brücke/Most. Na pozemku směrem k Labi nadace postavila domy s ubytovací kapacitou a ke konání seminářů. Celková ubytovací kapacita je kolem šedesáti lidí.

Nadaci Brücke/Most patří secesní vila, v jejíž věži je na nepřístupném místě uložen text Česko-německé deklarace. Foto WMC

Nadace vznikla roku 1997. Prošly tudy stovky skupin. Největší akcí české kultury v zahraničí jsou Česko-německé kulturní dny, které také iniciovala nadace Brücke/Most. Letos se koná devatenáctý ročník. Návštěvnost festivalu je taková, že lze mluvit o statisících lidí, kteří se s prací nadace za dvacet let její existence setkali. Oblíbeným místem v secesní vile je velká koupelna. Dá se v ní sedět a rozprávět, zatímco se někdo ze skupiny ráchá. Myslím, že tato koupelna patří k nejoblíbenějším místům v česko-německé relaci. Ve věži vily je na nepřístupném místě vložen text Česko-německé deklarace.

Nadace založila pražskou kancelář Pragkontakt. S úmyslem, aby cesty německých studentek a studentů nevedly jen za levným pivem, ale také za kvalitním programem. Kancelář nabízí prohlídky, setkání s pamětníky i odborné přednášky.

Co s těmi, kdo dávají, a už nemohou?

Nadace Brücke/Most disponuje tradicí, věděním i infrastrukturou. V německy mluvících sousedních zemích je zvykem, že když někdo po určitou dobu provozuje veřejně prospěšnou aktivitu, najde pak institucionální podporu ze strany státu. Udržet Nadaci Brücke/Most je více v českém zájmu než v německém. Drážďany mají výbornou univerzitu (mimochodem, jen v jejích menzách, učebnách a tělocvičnách byla nacpána asi tak polovina z celkového počtu uprchlíků, kolik jich měla přijmout Česká republika), jsou nejúspěšnějším městem někdejšího východního Německa. Z Prahy je to do Drážďan blíže než do Brna. Bylo by prima si připustit, že pro někoho je mentálně z Brna blíže do Vídně než do Prahy a z Prahy do Drážďan blíže než do Brna, ale to je jiná otázka.

České republice by se vyplatilo udržet si důležitou nadaci v podstatě za humny. I ona humna jsou daleko. Civilizační rozdíl, který chtěla nadace přemostit, v některých aspektech zmizel, v jiných se velmi prohloubil. Přestala nás pálit minulost a otevřely se celé nové krajiny vzájemného neporozumění. Od technologií přes pojetí lidské důstojnosti, politické odpovědnosti až po fungování zdánlivě navzájem příbuzných politických stran. Nadace Brücke/Most používala po celou dobu kulturu jako komunikační nástroj. A často se jí dařilo.

České pojetí institucí je tradičně nevšímavé. Přijde, je, když zajde, tak zajde. Profesor Köser dostal ocenění od českého ministerstva školství, kultury, zahraničí, v Německu Spolkový kříž za zásluhy a Řád za zásluhy Svobodného státu Sasko. Dlouho dával, už nemůže. Bylo by logické, aby pokračovali ti, kdo mohou, tedy zúčastněné státy. Hlavně Česká republika, která takovou nadaci potřebuje víc.

Ozvete se vy, kdo jste z Nadace Brücke/Most profitovali?

Nikdy jsme jako médium neskrývali, že vítáme a podporujeme aktivity občanek a občanů. Vy, kdo jste se za ta léta účastnili seminářů, dostávali honoráře za vystoupení a užívali si slavnostně oblečené publikum i slušné rauty (přestože se v protestantském Sasku nejí tak dobře jako v katolickém Bavorsku), ozvěte se. V institucionálních i finančních možnostech České republiky je aktivity nadace udržet. Nenechat padnout věc, která si vybudovala své pevné místo. Pište vládě, hejtmanům, kteří se prezentovali během Česko-německých kulturních dnů. Křičte. Třeba se ještě někdo zmátoří. Tato nadace by neměla zmizet, jako kdyby nikdy nebyla.