Nesrovnatelně důležitější než lednová přímá volba prezidenta budou podzimní volby do Poslanecké sněmovny. To už zde 30. března psal Jakub Patočka. Zjevně si to uvědomují i politické strany. Potíž je v tom, že přes hlavu nám začíná přerůstat ten aspekt výběru hlavy státu všemi občany, který měl tento proces i politiku jako takovou lidem zatraktivnit. Stalo se: jsme svědky přehnané personifikace politiky, v jejímž rámci v očích mnohých volba prezidenta zastíní i rozhodování o příštím kabinetu.

Všechno kolem nás vnímáme jako reality show. Prožíváme hledání nejlepších zpěváků a showmanů, napodobujeme cizí hlasy, vyměňujeme si manželky, společně vaříme, hubneme i napravujeme hříšné hostinské. Také od politiky pak chceme, aby se před námi odehrávala on-line, přehledně, efektně, bez dlouhých diskusí a nesrozumitelných kompromisů.

Tvorbě programů a skládání koalic nerozumíme. Baví nás ale sledovat, jak to Babiš natře Sobotkovi, Kalousek Babišovi, Zeman médiím… Politika se simplifikuje a banalizuje.

Do toho přímá volba prezidenta skvěle zapadá. Řečeno s Cimrmanem, můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Proto je nutné sledovat prezidentské klání a uvádět je do souvislosti s tím, co přináší kampaň sněmovní.