Ochránci hlásí výskyt kočky divoké na Šumavě. Nežije tu několik set let

Kočka divoká je po vlkovi další ze vzácných úlovků ochránců z Pošumaví. Patří mezi druhy, které byly ještě zhruba v polovině 18. století běžným obyvatelem našich lesů. Její vymizení způsobil výrazný úbytek přirozených pralesovitých porostů.

(vd)

10.01.2017 14:49

Kocka_divoka4

Přirozeným prostředím kočky divoké jsou níže položené teplejší oblasti s listnatými a smíšenými lesy. Foto Hnutí DUHA

Fotopasti Rysích hlídek Hnutí DUHA natočily v Pošumaví dvě videa šelmy, která podle ochránců nápadně připomíná kočku divokou. „Vzhled i chování zvířete na záznamu odpovídají vzácnému zvířeti, které z naší přírody vymizelo před dvěma sty lety. „Videa pocházejí z okraje Chráněné krajinné oblasti Šumava. Tamější nové záznamy se řadí k necelé desítce údajů z celé České republiky,“ hlásí ochránci přírody.

Zooložka Správy Národního parku Šumava Elisa Belotti říká, že záznamy mohou ilustrovat postupný návrat této šelmy do naší přírody. Podle ní ale vypovídají také o rozvoji monitorovacích technik pro sledování skrytě žijících šelem a rozšiřování mapovaného území. „Donedávna bylo jen velmi obtížné zjistit výskyt kočky divoké v naší přírodě, situace se ale změnila s rozvojem fotopastí.“

„Šumava je pro život koček divokých svým drsným horským klimatem nevhodná, ale její podhůří by jim už mělo co nabídnout. Nejnovější pozorování kočky divoké je další vlaštovkou, která živí naději na znovuosídlení jižních Čech touto fascinující šelmou. Důkaz o trvalém výskytu, tedy o rozmnožování na našem území, totiž stále chybí,“ říká Jana Pospíšková, odbornice na kočku divokou.

Záběry pocházejí z okraje Chráněné krajinné oblasti Šumava. Foto Hnutí DUHA

Tamější nové záznamy se řadí k necelé desítce údajů z celé České republiky. Zvíře zachycené fotopastmi prochází na značkovacím místě, v jednom případě je také vidět typické kočičí značkovací chování, které je všeobecně známé od domácích koček či rysů. „Nalezení genetických vzorků by mohlo přinést zajímavé informace o původu šelmy,“ slibují si ochránci.

Kočka divoká patří mezi druhy, které byly ještě zhruba v polovině 18. století běžným obyvatelem našich lesů. Její vymizení způsobil výrazný úbytek přirozených pralesovitých porostů a systematické pronásledování člověkem. Lidé v kočce divoké viděli predátora myslivecky obhospodařované pernaté zvěře.

Monitoring kočky divoké je obtížný. Její teritorium je malé, má rozlohu sotva pár kilometrů čtverečních a komplikuje jej její skrytý způsob života a nízká početnost. Také je obtížné určit, zda je zaznamenané zvíře kočka domácí či její tajemný a vzácný příbuzný.

Přirozeným prostředím kočky divoké jsou níže položené teplejší oblasti s listnatými a smíšenými lesy. Zde vyhledává především okraje lesů, malé mýtiny, v lese ukryté louky a nerušené lesní lemy s bohatou strukturou křovin. Kočka divoká loví hlavně hlodavce.

Kočka divoká je ikonickým druhem kampaně Česká divočina Hnutí DUHA. Ekologická organizace usiluje o rozšíření a ochranu přirozených lesů ponechaných samovolnému vývoji, které jsou pro vzácnou šelmu klíčovým územím. Jsou důležité i pro řadu druhů vázaných na odumírající dřevo a různé vývojové fáze lesa.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.