Afghánistán: první Obamův omyl?
Petr SalamonBarack Obama je kvůli rozhodnutí posílit vojenskou přítomnost své země v Afghánistánu kritizován nejen protiválečnými aktivisty, ale i vlivnými členy své vlastní strany a mnoha úředníky.
Guardian včera přinesl stručné shrnutí okolností americké války v Afgánistánu. Pro rozpočet USA znamenala prozatím náklady ve výší 243 miliard amerických dolarů. Pětatřicet tisíc dalších vyslaných vojáků má tuto sumu navýšit o pětatřicet miliard.
Ekonomika USA je nyní v krizi, státní rozpočet ve velkých dluzích a Obamova administrativa musí financovat náklady probíhající zdravotní reformy, která je jedním z hlavních bodů jeho programu. Další zátěží pro americký rozpočet budou případná opatření proti změně klimatu. Válka v Afghánistánu stále víc ztrácí podporu americké veřejnosti.
Obama podle návrhu generála Stanleyho McChrystala, velitele amerických vojsk v Afgánistánu, mění vojenskou taktiku. Jednotky budou chránit především centra osídlení. Tím má americké vojsko získat podporu afghánských občanů. Zpráva Guardianu cituje některé analytiky z Washingtonu, kteří tuto taktiku považují za nevhodnou.
Města dle jejich názoru nebude možno chránit, protože se do nich začíná sílící Tálibán infiltrovat a čím dál víc obsazuje jejich okolí. Mnozí očekávají, že v nadcházejících týdnech budou opoziční afgánské ozbrojené skupiny stále více posilovat svůj vliv.
Shrnující zpráva Guardianu zmiňuje také problémy s afghánským prezidentem Hamidem Karzáím, kterého USA musí podporovat. Stabilita v zemi, která je cílem americké přítomnosti v Afghánistánu, je totiž závislá právě na něm. Jeho vláda je obviňována z velké korupce a ze spolupráce s válečnými zločinci. Probémy Američanů navíc ohrožují současnou vládu sousedícího Pakistánu, která politiku USA podporuje.
Dva nepřátelé: Tálibán a USA
Na Obamův krok reagovala afghánská politička Malalaj Joya, která bývá označovaná za „nejodvážnější ženu v Afgánistánu“ a je známou kritičkou Karzáího vlády. Perex článku, který zveřejnila na Guardianu, zněl: „Pokud Barack Obama ohlásí eskalaci války, zradí své vlastní poselství o naději a prohloubí bolest mého lidu.“
Současného amerického prezidenta dokonce obvinila, že chce pokračovat v Bushově válečném zločinu. Pokud prý nechtěl navazovat na politiku George W. Bushe, měl ho dostat před válečný soud a z funkce tajemníka pro obranu odvolat jeho člověka Roberta Gatese. Ten je v této funkci ovšem dodnes.
„Mí lidé, chudí Afghánci, kteří poznali jenom válku a nadvládu fundamentalismu, jsou poškozováni bojem dvou svých nepřátel: Tálibánu a USA/NATO,“ napsala. Jako velký problém spatřuje kromě války i korupci a obchodování s drogami. Zmiňuje se o tom, že dle Transparency International je její země druhou nejzkorumpovanější na světě.
Vidět živý přenos klíčového projevu Baracka Obamy, jakým bylo jeho vystoupení teď při přebírání Nobelovy ceny v Oslu, je rázu evangelijní příležitosti. Budoucí povinné mediální analýzy mají sice široké námětové pole dané obecností tématu „mír“, ale - domnívám se v upřímném obdivu - rejstřík oponentských stanovisek je jakoby předem vyprázdněný politicko-filosofickou mohutností řečníka.
Mír jako vlastnost válek, jejichž sepětí s existujícím světem dosud trvá „napříč času“ (cit.) - přesné výchozí povědomí vůči paušalizujícím pacifistům za každou cenu proti s nachystanými transparenty „Ne ...“, jakmile jde o zbraně a jejich prostředky.
Principiální podmíněnost míru netoliko přiznanou bilancí sil a zájmů, též takovými okolnostmi, jak jsou lidská práva nebo sociální až environmentální konkrétní situace. Vidím v takto hierarchizovaných myšlenkových úrovních přesněji odpovídající polohu Klausů jen jako politikářů sebeopojených doživotím mentora se slabikářem pro první kapitalistickou ...
Kompaktnost míru s lidskou religiozitou a jí formalizovanými náboženstvími je další - a přesvědčivě předestřený jako hluboce pojímaný - problém i pro představitele světové mocnosti, který si dává záležet na viditelnosti toho, co označuje odpovědností. Máme-li v té souvislosti na mysli tradici v pojetí americké politiky opřené o demokracii, pak si povšimněte, že Obama jmenuje dvakrát (jen dle paměti) osobnost J.F.K. a potom ovšem M.L.Kinga.
Rétor se střízlivě zvednutou paží vstříc dobré vůli posluchačů. Jsem rád, že jsem se působení tohoto muže dožil. V tom globalizačně vyvýšeném povědomí pro mne znamená srovnatelně jako pro život občana (a život vůbec beztak) v tomto mém českém domově takový Masaryk (zajímá-li vás to).
Milan Štěpánský, Praha