Český film Čechům aneb vědecká praxe na FAMU
Jakub VrbaNová publikace FAMU z dílny členů katedry kamery je jedním z hlavních výstupů padesátimilionového grantu. Kniha však trpí zásadními akademickými nedostatky a legitimizuje nacionalistickou a šovinistickou rétoriku.
Nedávno vyšla bohatě ilustrovaná kniha v pevné vazbě a na křídovém papíře nazvaná Živý film. Jde o jeden z hlavních výstupů z více než padesátimilionového grantu Ministerstva kultury NAKI, za kterým stojí především vyučující z katedry kamery na pražské FAMU a jehož cílem měla být metodika digitálního restaurování. Ačkoliv knihu nevydalo Nakladatelství AMU, ale reklamní a grafické studio Lepton, logo AMU najdeme hned na první stránce knihy.
Dalo by se tedy říci, že svazek je v první řadě vizitkou vědy na této škole, nevypovídá však jen o ní. Editoři této kolektivní monografie, profesoři Marek Jícha a Jaromír Šofr, překvapují čtenáře již v „prologu“ této knihy. Sami se nazývají „aktivisty výzkumu“ a zdůrazňují svoji nezávislost na „diktátu Evropské unie“. „Přece jde o naše památky, a je tedy na našich odbornících, co a jak s nimi,“ pokračují.
Kladu si otázku, zda termín "digitální restaurace" není zavádějící. Nebyla by lepší "digitální rekonstrukce" ? Jde o pokus získat podobu filmu, kterou měl než na něm zapracoval zub času. Na rozdíl od restaurace obrazů se ale původní negativ nijak nemění, kdežto některé změny při restauraci fyzického objektu jsou nevratné.
Sken negativu zase zachová v míře dnešními možnostmi dosažitelné podobu, kterou má teď, než nastane jeho další deteriorace. V budoucnosti bude možné získat z něj kopii třeba podle jiných principů rekonstrukce.
Sdílet