Český film Čechům aneb vědecká praxe na FAMU

Nová publikace FAMU z dílny členů katedry kamery je jedním z hlavních výstupů padesátimilionového grantu. Kniha však trpí zásadními akademickými nedostatky a legitimizuje nacionalistickou a šovinistickou rétoriku.

Vrba_profil

Jakub Vrba

22.10.2016 11:24

Nedávno vyšla bohatě ilustrovaná kniha v pevné vazbě a na křídovém papíře nazvaná Živý film. Jde o jeden z hlavních výstupů z více než padesátimilionového grantu Ministerstva kultury NAKI, za kterým stojí především vyučující z katedry kamery na pražské FAMU a jehož cílem měla být metodika digitálního restaurování. Ačkoliv knihu nevydalo Nakladatelství AMU, ale reklamní a grafické studio Lepton, logo AMU najdeme hned na první stránce knihy.

Dalo by se tedy říci, že svazek je v první řadě vizitkou vědy na této škole, nevypovídá však jen o ní. Editoři této kolektivní monografie, profesoři Marek Jícha a Jaromír Šofr, překvapují čtenáře již v „prologu“ této knihy. Sami se nazývají „aktivisty výzkumu“ a zdůrazňují svoji nezávislost na „diktátu Evropské unie“. „Přece jde o naše památky, a je tedy na našich odbornících, co a jak s nimi,“ pokračují.

Národní filmový archiv totiž vypsal otevřené výběrové řízení na technické provedení digitální restaurování několika českých filmů, které vyhrála laboratoř v Budapešti, vše bylo navíc placeno z evropských fondů EHP. Jedním z ústředních argumentů celé knihy je právě teze, že české filmy mají restaurovat pouze Češi v České republice. A bez diktátu „bruselských struktur“, které zasahují „do nezávislosti profesních a autorskoprávních národních záležitostí členských států EU“. Jak se kupříkladu rovněž dočteme, „osudová je nechráněnost proti vývozům zdrojů pro restaurování do zahraničí. Kameramani [svou iniciativou] vyjadřují svoji víru, že restaurování filmových pokladů bude nadále probíhat v českém prostředí, tam kde tyto byly natočeny.“

K boji proti „maďarskému technikovi“ se přidává i Juraj Jakubisko. „Prečo tak záleží vedeniu českého filmového archívu, ktorý získava dotácie z Európskej únie, a od štátu, aby sa diela rekonštruovali v inej zemi, tak vzdialenej českej kultúre a histórii,“ ptá se režisér filmu Báthory. A zdálky možná slyšíme slova Petra Robejška o esenciálně „nekompatibilnách kulturách“.

Své téze podpírají autoři knihy prapodivným způsobem. Nalezneme zde třeba citace z Parlamentních Listů, nesouhlas diváků s digitalizací Popelky Českou televizí dokládají výňatky z diskuzí pod články na serverech AHAonline.cz a Blesk.cz. Oba servery přitom v závěrečném výčtu internetových zdrojů chybí. Najdeme tu naopak spoustu tvrzení, ať již odborných autorů knihy nebo jejich oponentů, která nejsou ozdrojovaná vůbec. Kniha obsahuje i zápisy ze schůzí, které podle všeho nebyly autorizovány.

Své téze podpírají autoři knihy prapodivným způsobem. Nalezneme zde třeba citace z Parlamentních Listů. Foto ceskam.cz

Po vydání knihy reagoval Státní fond kinematografie tiskovou zprávou, kde zavrhuje metodu, kterou autoři knihy nabízejí. Vedení FAMU odpovědělo s tím, že odmítá tvrzení SFK a žádá zúčastněné o klid na přečtení celého díla. Kniha má pravda téměř 500 stran, nicméně její valnou většinu tvoří přílohy (různé přepisy schůzek, petice, otevřené dopisy) a velmi osobité vyprávění o sporech autorů knihy s NFA a se světem. Nemám kompetence posoudit kvality digitálního restaurování nebo odbornější pasáže v knize. Problém však je, jestli má hlubší recenze této knihy vůbec smysl.

Jako celek totiž postrádá základní náležitosti odborné práce, nejde jen o pár problematických stránek. Odpovědnost za to mají její autoři, řešitelé grantu, potažmo celá škola. Zvláštní je i přístup nového děkana FAMU, který se při volbě prezentoval i svým odporem vůči sexismu na škole (řešitelský tým má mimochodem 21 členů, samé muže). Ačkoliv připouští problém s „rozsáhlým subjektivním líčením sporu s NFA“, od knihy jako celku, od způsobu, jakým argumentuje, se veřejně nedistancuje. Je možné, že k tomu má své důvody, ale svým jednáním tak přispívá nejen ke snižování nároků na vědecké práce, ale i k legitimizaci přinejmenším implicitně šovinistických argumentů.

Ona vizitka, kterou kniha (F)AMU dává, tak není moc vábná, a trpí jistými hnědými odstíny. A to je problém bez ohledu na to, jakou relevanci má samotná kritika digitálního restaurování v podání NFA.

Celá tato kauza má přitom i širší souvislosti, které AMU přesahují. Je totiž adekvátní se ptát, jestli neilustruje i širší posun společnosti ve vztahu k EU, k tomu, co pro ni znamená naše a co cizí. Autoři sami si přitom možná důsledek svých slov neuvědomují. Podobný jazyk se postupně stává mainstreamem a oni ho třeba jen reprodukují, ať nevědomky, či z pragmatických důvodů. Právě tím se ale stává normou. Psali by totiž takto i několik let nazpět? Považovali bychom dříve takovýto slovník za vědecký? Prošla by bez většího rozruchu tak vyhrocená rétorika?

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Bila

Vít Janeček - Praha

Pondělí, 24.Října 2016, 02:12:10

Pane Vrbo je to podnětný text, ale předpokládám, že budete ad hominem napadnut a diskvalifikován kvůli větě “nemám kompetence posoudit kvality digitálního restaurování nebo odbornější pasáže v knize” (ač Váš text je o jiném). Je to těžká debata...

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Odborné problematice digitalizace starších filmů Pondělí, 24.Října 2016, 18:27:21

rozumí málokdo, pro leckoho může být novinkou, že to není jen prostá otázka lepší nebo horší kvality.

Kladu si otázku, zda termín "digitální restaurace" není zavádějící. Nebyla by lepší "digitální rekonstrukce" ? Jde o pokus získat podobu filmu, kterou měl než na něm zapracoval zub času. Na rozdíl od restaurace obrazů se ale původní negativ nijak nemění, kdežto některé změny při restauraci fyzického objektu jsou nevratné.

Sken negativu zase zachová v míře dnešními možnostmi dosažitelné podobu, kterou má teď, než nastane jeho další deteriorace. V budoucnosti bude možné získat z něj kopii třeba podle jiných principů rekonstrukce.
Sdílet

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.