Uhnilé zuby a oči pro pláč

Situace dentistických profesí v USA ukazuje, kam až může vést privatizace zdravotnictví. Maximalizace zisků a minimalizace nákladů nejsou prospěšné ani pro pacienty a v důsledku ani pro zubaře.

Při neustálých pokusech o demontáž sociálního státu se tyto tendence objevují vedle oblasti sociální také ve zdravotnictví. Snahy o rozbití celého systému soudržnosti začaly nenápadně platbou třiceti korun za návštěvu lékaře a pokračovaly pokusy o slučování pojišťoven a privatizaci nemocnic. Naposledy se ukázalo, že známé firmy z ministerstva zdravotnictví privatizují tkáňovou banku v Brně.

K tomu se v minulých dnech přidali zubaři. Tlačí na to, aby se napříště plomby neplatily ze zdravotního pojištění, ale za každou jednotlivou v hotovosti, protože prý na nich zubaři prodělávají. Nejsem odborník a nedovedu posoudit, kolik stojí plomba, zda jde o čas nebo o náklady na materiál. Jistě to však budou vědět ve zdravotních pojišťovnách. Nikdo z nás si jistě nepřeje, aby někdo na své práci prodělával, i když v tuto chvíli nechám stranou úvahu, zda také v jiných oborech jsou lidé, kteří svojí prací vytvářejí hodnoty, honorováni tak, jak si zaslouží. Je ale dobré se zamyslet nad tím, kam tato cesta může vést.

Už dnes existují ti, kteří čtyři sta korun na plombu nemají. Nedávno se mi dostal do ruky odborný časopis Sestra. Je v něm rozhovor dr. Václava Větvičky z University Louisville v Kentucky s českou zubní techničkou Gitou Borlandovou, která se tam provdala, a s manželem si zařídili firmu na zubní protézy.

Paní Borlandová popisuje, jak to v USA vypadá. Zubní profese se začaly specializovat na jednotlivé obory. Dříve zubař dělal všechno tak, jak je tomu u nás, později došlo k dělení. Ceny se začaly zvyšovat. Důvodem byly také množící žaloby. Lékaři jsou dnes prakticky jednou nohou u soudu. Aby snížili riziko, rozdělili si je. Prý zejména v ekonomicky nejistých dobách chodí někteří lidé k zubaři jenom proto, aby jej mohli zažalovat a pomáhají jim v tom zástupy právníků, lačnících po penězích.

Systém, založený na maximalizaci zisků a minimalizaci nákladů tam vede k tomu, že zubaři brání zubním technikům k vyšší kvalifikaci, protože by byli dražší na úkor jejich zisků. Není už vůbec důležité, jak kvalitní jsou jejich výrobky, ale kolik stojí. To vede k tomu, že se zubní protézy často vyrábějí v Číně nebo jiných asijských zemích, jsou špatné kvality a jsou vyrobeny z pochybných materiálů, takže lidé mívají zdravotní potíže. Protože jde v první řadě o zisk a ne o člověka a jeho zuby, bývá běžnou praxí, že zubař má čtyři křesla, o pacienty se starají jeho asistentky a on na konci ve třiceti sekundách zkontroluje jejich práci a inkasuje peníze.

Poplatky jsou tak nehorázné, že si je většina lidí nemůže dovolit. Dobrý a kvalitní zubař se nedá sehnat a ani drahá platba za ošetření nezaručuje kvalitu. Tak přibývá lidí, kterým uhnívá pusa, a mají bolesti. Existují kliniky, které se snaží těmto lidem pomáhat, ale stále jich ubývá. Kvalitní zubaři existují, ale je jich málo a nikoho dalšího už nepřijímají. Paní Borlandová konstatuje, co víme. Že nejhorší je zavést do zdravotnictví tržní systém. Pak zcela přestává záležet na zdraví. U nás podle ní mají lékaři lepší vzdělání i kvalitu. Zatím. Zdá se však, že mnozí jsou uhranuti americkým příkladem. Začíná to nenápadně platbou za plombu. Pokud budou úspěšní, zůstanou nám v mnoha oborech „uhnilé zuby“ a oči pro pláč.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.