Z údajů Sdružení nájemníků České republiky plyne, že jsme v oblasti nájemního bydlení druhou nejdražší zemí Evropské unie. „Vyšší náklady na bydlení mají pouze v Dánsku. Tam je ale jiný spotřební koš, tedy výrazně levnější potraviny a spotřební zboží vzhledem k příjmu,“ upozorňuje Milan Taraba, předseda Sdružení nájemníků ČR.

Nejhorší je podle něj situace ve velkých městech. Právě tam totiž náklady na bydlení překračují čtyřicet procent z celkových příjmů domácnosti. Tuto hranici přitom Evropská Unie považuje za známku předraženého nájemného. Nejohroženější skupinou jsou dle expertů osamocení senioři, kterých u nás podle posledního sčítání lidu žije přes 177 tisíc v nájemních bytech.

Nejvíce, okolo třiceti tisíc, jich je v hlavním městě, přes deset tisíc seniorů žijících v samostatné domácnosti nájemního bytu pak eviduje Brno. „Již nyní vydává většina seniorů žijících v nájemních bytech většinu svého důchodu na náklady spojené s bydlením. Vzhledem k tomu, že většina seniorů není schopna si v případě zvýšení nájmu zajistit vyšší příjem, každé případné zvýšení nákladů pro ně může znamenat vážné finanční a často i existenční problémy,“ zdůrazňuje Tomáš Kunc ze společnosti Senior Safe, která pomáhá seniorům v otázkách bydlení i péče o domácnost.

Za problematický považují odborníci především zákon o jednostranném zvyšování nájemného z roku 2006, který znamenal skokový růst nájemného v nájemních bytech. Z loňské konference o sociálním bydlení, kterou pořádala Rada seniorů ČR, vyplývá, že v hlavním městě se mezi lety 2006 a 2012 cena nájemného na metr čtvereční průměrně navýšila až čtyřikrát, tedy z 37 korun na téměř 150 korun.

Výše důchodu se však v Praze ve stejném období zvýšila dle zjištění Rady seniorů pouze 1,3krát. Ceny nájmů navíc vzrostly i v dalších letech. Například v roce 2014 došlo k navýšení nájemného v celostátním průměru o jeden procentní bod.

Pomoc státu, kterou mohou senioři v případě, že nezvládají náklady na bydlení, využít, však není dle odborníků dostatečná. Na doplatek na bydlení mají nárok pouze senioři s příjmy do 3 575 korun měsíčně. Tuto podmínku splňovalo v roce 2014 dle údajů Rady seniorů ČR pouze zhruba 13 tisíc lidí. Také vyplácení příspěvku na bydlení je problematické.

„U příspěvku na bydlení uplatňují některá pracoviště Úřadu práce v rozporu se zákonem majetkový test. Normativy na bydlení jsou plošné často pro celá města a není řešen náklad na konkrétní byt, ale na průměrné hodnoty přiměřeného bytu,“ vysvětluje Taraba. V případě, že senior překračuje normativní náklady na bydlení pro byt o normativně stanovené velikosti, která činí 38 m² pro jednu a 52 m² pro dvě osoby, tak ztrácí na příspěvek nárok. Senioři tedy paradoxně doplácejí na to, že žijí ve velkých bytech s vysokými náklady.

Menší byty, které by mohly být řešením obtížné finanční situace některých seniorů, však obzvláště ve městech chybějí. Z konference o sociálním bydlení vyplývá, že převis poptávky po malometrážních bytech se pohybuje kolem šestadvaceti procent. Za rovnovážné prostředí je přitom v Evropské unii považován čtyř až sedmiprocentní převis nabídky nad poptávkou.

Pouze v Praze tak chybí více než dvanáct tisíc malometrážních bytů, na pět tisíc jich schází v Brně, více než čtyři tisíce malých bytů pak postrádá Ostrava.

Senioři se tudíž mohou v krajních případech dostat do dluhové pasti. „Nejohroženější skupinou jsou nemocní senioři, kteří mají omezené příjmy, ale jejich náklady se vzhledem k nutnosti zajištění zdravotních pomůcek, léků, a případně i sociální nebo zdravotní péče zvyšují,“ uvedl Kunc.

Hledat tak musejí jiné možnosti úspory. „Pokud nájemce v bytě sám trvale bydlí, může dát část bytu do podnájmu třetí osobě i bez souhlasu majitele. Senior tak může sdílet byt například s příbuzným, který se o něj v nemoci postará a pomůže mu zvládat náklady na bydlení,“ říká advokát Jan Mandát.