Brněnské nádraží je především tématem sociálním

Spor o brněnské nádraží je učebnicovou studií ztráty kompetence veřejné politiky analyzovat a hájit veřejné zájmy. Modernizace nádraží ve stávající poloze je především zájmem lidí odkázaných na veřejnou dopravu: typických voličů ČSSD.

Před nadcházejícím referendem o brněnském nádraží vedu desítky různých debat s lidmi na ulicích. Někomu je to jasné hned a někdo se udiveně ptá: proč vám vlastně na tom brněnském nádraží tak strašně moc záleží? Odpověď je jednoduchá: je to jedna z nejlepších věcí na Brně, a to zejména díky své poloze na okraji historického centra města. Na život ve městě má zásadní příznivý vliv, že nádraží prorostlé s velice slušným systémem městské veřejné dopravy tvoří přirozené, nejen dopravní, ohnisko.

Na nádraží dojíždí každý den asi třicet tisíc lidí, další desetitisíce studentů jej využívají několikrát do měsíce a součástí života je i pro spoustu dalších lidí, pro něž zůstala veřejná doprava hlavním prostředkem pohybu. Co si budeme povídat, i pro většinu z nich je motivace k využití veřejné dopravy primárně sociální, anebo třeba jako mnozí penzisté automobilem jezdit zkrátka už nemohou.

Pro všechny tyto lidi by přesun nádraží znamenal zásadní ztrátu komfortu. Předpokládá se, že přesun nádraží by cestování prodloužil v průměru o patnáct minut na jedné cestě.

Dopad by přesun měl ale i na lidi, kteří primárně jezdí automobily, anebo jen po Brně veřejnou dopravou. Nutnost řešit obslužnost nového nádraží by se promítla do celkového snížení kvality veřejné dopravy v Brně. A očekává se, že snížení kvality veřejné dopravy, jak městské, tak příměstské by vedlo k dramatickému nárůstu dojíždějících či po městě pojíždějících automobilů.

Je tu i hledisko účelného vynakládání zdrojů. Podle řady expertů jsou argumenty o nedostatečné kapacitě současného nádraží smyšlené. Za minulého režimu, v době plného výkonu brněnského průmyslu na nádraží denně dojíždělo více než dvakrát tolik lidí v porovnání s dneškem. Nádraží se navíc snadno dá rozšířit o další koleje, technická řešení jsou známa.

Podpora připravovaného referenda v ulicích Brna. Výloha obchodního domu Vichr. Foto Nádraží v Centru

Zbývá tedy argument vysokorychlostních tratí. Ten ale mnozí špičkoví experti označují doslova za „účelovou demagogii“. Jednak vysokorychlostní vlaky – soupravy railjet – na současné brněnské nádraží už dnes přijíždějí co dvě hodiny. Jednak pokud jde o nějaký nový ještě zásadně rychlejší systém, v tuto chvíli nejsou vůbec známy jeho parametry, a předpokládá se, že ještě dlouho známy nebudou. Navíc ani není jasné, zda by vůbec našel využití.

Buď jak buď existují nejrůznější představy o tom, jak propojit jakýkoli typ vysokorychlostní železnice se stávající polohou nádraží. Ale především: nelze kvůli stovkám hypotetických pasažérů za dvě tři desetiletí zásadně zhoršit kvalitu cestování a života desetitisícům lidí v přítomnosti.

Idea přesunu nádraží je tedy megalomanským nesmyslem zrozeným za časů komunistického plánování, a nikoli náhodou klub KSČM v brněnském zastupitelstvu patří k vytrvalým obhájcům odsunu, od osmé pětiletky nic nezapomněli, ani se ničemu novému nenaučili. Své nové obhájce našel přesun nádraží v pozemkových spekulantech napojených na ODS, v kmotrech z této strany, kteří si už přičinlivě pronajali historickou budovu v předtuše možného komerčního vyžití, a ve stavebních firmách, které se těší, že by v přesunuté poloze prolévaly beton za miliardy – z rozpočtu EU.

U jiných stran je podpora přesunu nádraží nesrozumitelná: a je především učebnicovým dokladem toho, jak hluboká propast se rozevřela mezi odbornou komunitou a politikou a jak veřejná politika pozbyla základní kompetenci analyzovat a hájit veřejný zájem.

Přitom se nejedná o příklad lokální či malicherný. Projektovaná stavba nádraží v odsunuté poloze má být obludné monstrum pět set krát 150 metrů na dvoumetrových betonových pylonech. Měla by vyjít na nejméně dvaadvacet miliard, přičemž skokové vícenáklady lze jedině předpokládat. Jedná se o investici srovnatelnou se středně velkou elektrárnou. A upřímně řečeno už z toho důvodu je prakticky vyloučeno, že by se odsun uskutečnil: i když u nás by se dost bláznů asi našlo, Evropská unie si nechá vysvětlit, jaký je to nesmysl.

Asociální ČSSD v Brně
Ze všech politických stran nejméně srozumitelná je podpora přesunu nádraží u sociálních demokratů, protože je to právě jejich voličská základna, která by případným odsunem byla nejtíživěji zasažena. Byly časy, kdy si to sociální demokracie v Brně dobře uvědomovala.

V roce 2001 tehdy opoziční ČSSD vedla městskou dopravní komisi, jejímž garantem nebyl nikdo jiný, než pozdější primátor Roman Onderka. Závěry dopravní komise jednoznačně mluvily pro rekonstrukci nádraží v centru: „Dá se předpokládat, že dnešní majitelé pozemků jižního centra očekávají čistý zisk z prodeje pozemků... Jiné veřejné zájmy jsou jim na překážku,“ tvrdila ČSSD v roce 2001. Také o tři roky později podporovala referendum i polohu v centru.

Po té, co se i díky takovéto zásadovosti Roman Onderka stal v roce 2006 primátorem, rychle ovšem otočil a s ním celá ČSSD v Brně. Změnu postoje ale nikdy nevysvětlil. Fakt, že se sociální demokracie v Brně mění z obhájkyně zájmů sociálně slabých, ve stranu papalášů hájících své vlastní zájmy a zájmy firem, které chtějí vysávat veřejné rozpočty, neunikl voličům a ČSSD tak do roku 2014 ztratila v Brně více než třetinu voličů i vliv.

Namísto toho, aby analyzovala příčiny a hledala poučení, namísto návratu ke svým principiálním postojům z přelomu století, tak dnes v zákrytu s ODS, jejíž klub v brněnském zastupitelstvu vypadá jak expozitura organizovaného zločinu, pokračuje v politice, která ji stála veřejnou podporu. Jen blázen ovšem doufá, že přístup, který opakovaně vedl k prohře, přinese najednou úspěch.

Brněnské nádraží je primárně tématem sociálním, a mnozí lidé ho tak intuitivně prožívají. Sociální demokracie, která podporuje odsun nádraží je ve stejné pozici, jako by na celorepublikové úrovni například brojila proti konci levné práci s argumentem, že to je konkurenční výhoda. To by se přece nemohlo stát, že ne? Takhle pošetile si odhánět voliče totiž může jenom strana, kterou mrzí, že jich má pořád ještě moc.

Sociální demokraté v Brně se sice naoko zbavili Onderky, ale nepochopili, že především musí znova začít hájit zájmy svých voličů. Je možné, že v Brně i v příštích komunálních volbách nebude podstatnější téma nežli podoba modernizace nádraží. A liknavý přístup brněnské koalice, v němž zejména Žít Brno svým přezíravým přístupem k nadcházejícímu referendu zrazuje vlastní voliče, by sociální demokracii skýtal dobré šance. Jenomže to by musela myslet politicky, chtít hájit zájmy svých voličů a chtít takto uspět.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.