Jo Coxová byla jednou z nás
Jakub PatočkaVražda Jo Coxové je hrůzostrašnou událostí v celé řadě rovin. Byla to ochránkyně uprchlíků, obhájkyně mírumilovného spolužití rozmanitých kultur, Evropanka, sociální demokratka. A především máma dvou malých dětí.
Jméno poslankyně Jo Coxové znal do včerejška málokdo. A všichni bychom dali přednost tomu, kdybychom je nepoznali vůbec, anebo třeba až za několik let, což se mohlo stát. Jo Coxové předvídali mnozí hvězdnou kariéru. Byla pracovitá, talentovaná, idealistka s letitými zkušenostmi s občanským aktivismem; pro parlamentní dráhu měla nejlepší průpravu.
Její včerejší tragická smrt je strašlivou událostí v celé řadě rovin. Jistě i kvůli jejímu politickému a občanskému profilu, s nímž se samozřejmě dává do souvislosti. Jo Coxová vyzdvihovala přínosy imigrace, ve své první parlamentní řeči promluvila o tom, jak její yorkshirský obvod těží z toho, co mu přistěhovalci — od Irů až po pakistánské muslimy — přinesli.
Zastávala se uprchlíků. Její nejzřetelnější parlamentní iniciativou bylo úsilí o humanitární intervenci v Sýrii. Současně nabádala britskou vládu, aby přijala tři tisíce bezprizorních syrských dětí. Jako uprchlíků se — samozřejmě — zastávala i přírody.
Byla to labouristka, sociální demokratka, ale příliš rychlá srovnání tu nejsou na místě. Co bychom u nás — zvláště nyní, kdy se staletá tradice české sociální demokracie právě špiní uzavíráním družby s čínskými komunisty — dali za to, kdyby ve sněmovně zasedala v klubu ČSSD aspoň jedna osobnost, která by se k tématu přistěhovalectví a imigrace vyslovovala s takovým ryzím humanismem a smělostí, s jakou o něm mluvila Jo Coxová.
Uvědomuji si, že pokud se EU podstatně nezreformuje, nemůže se dlouhodobě v této podobě udržet. Nebo možná může, ale jen za cenu omezení demokracie.
Neměl bych ale žádnou radost z toho, kdyby někteří proevropané předstírali smutek a zatím se potichu radovali z vraždy. Asi bych si ten svůj postoj pak musel ještě promyslet. Nejsem totiž zastáncem hesla: "Účel světí prostředky." Nesvětí a nikdy nesvětil.
Proč tedy o té události psát jakékoliv články? Stačí prostě jen vyjádřit smutek a soustrast blízkým.
A na druhou otázku:
Nechtěl jsem to komentovat, nechal jsem se vyprovokovat, užil jsem podmiňovacího způsobu.
"Mluví se pochopitelně o útoku na demokracii (...) změnit je především nutné klima, z nějž se takovéto hrozby rodí.
U nás s podobnými útoky (...) zkušenost naštěstí zatím nemáme. Nejblíže tomu bylo ve své době (...) šikanování opozičních sociálních demokratů SPRŠKAMI VAJÍČEK..."
-------------
Tomáš Schejbal, účastník protidemonstrace 1.7.2015 na Václavském náměstí - za imigraci, multikulturalisnus a proti fašismu, rasismu a xenofobii, oběť policejního zásahu:
"HÁZENÍ VAJÍČKEM jsem zvolil jako formu politického protestu. Házel jsem je již jednou, poprvé to bylo v roce 2009 NA JIŘÍHO PAROUBKA. Dnes toho ale hořce lituji, protože celá kampaň "vejce pro Paroubka" byla kanalizací nenávisti pravicových voličů vůči levici obecně a fakticky pomohla posílit postavení pravice. Nic na tom nemění ani to, že stejně jako všichni ostatní jsem mu vyčítal zátah vůči Czechteku, a že jsem jako jediný házel vajíčka zleva, protože Paroubek byl v mých očích zrádce pracujících. (...) Cítil jsem potřebu tuhle chybu napravit, a tak jsem si vybral mluvčí tohoto hnutí. Nešlo ale o jednu Volfovou, na níž VAJÍČKO DOPADLO. Šlo o protest proti myšlence a představitelům celého hnutí." (z rozhovoru Tomáše Schejbala pro Parlamentní listy)
A co se tyce kampane, ta uz opet bezi. Ze smrt poslankyne bude vyuzita a take zneuzita je nesporne. Lide nejsou andele. Na obou stranach je i pekna sebranka, ba i takova ktera by se jedne sikovne vrazdy nestitila. Takze si pouze muzeme polozit otazku komu to poslouzilo. Odpovedet si muze kazdy sam.
Další vražda britského poslance. Teď, pane Kolaříku, na DR žádný článek nevyjde. „Proč taky o té události psát jakékoliv články?“ Stačí jen vyjádřit smutek a soustrast blízkým...