Možná jsme si tak trochu zvykli na obrazy válečné zkázy, na rozbombardovaná a vyhořená města, na postupný exodus obyvatel. To co ale vidíme na fotografiích z města, je jiná válka, v té se nebombarduje ani nestřílí. Fort McMurray je bojištěm naší války s přírodou.

To, co se nyní děje v provincii Alberta, je učebnicovým případem zpětné vazby — a bylo by dobré vzít si této tragédie poučení. Hoří více než tisíc čtverečných kilometrů porostu v okolí největších nalezišť ropných písků. To místo plasticky ukazuje na bezprostřední příčinu.

Rychlost, s jakou požár město devastoval a s jakou jeho obyvatelé prchali, předčí jakkoliv tragické válečné události. Příroda vrací úder nemilosrdně.

Lesní požáry i povodně tu byly vždy, v současné době jsou však dramatičtější a častější. Praha, New Orleans, Austrálie, Kanada - klimatická změna o sobě dává vědět čím dál tím hlučněji a čím dál tím častěji.

Kanadská vláda a kanadské hospodářství považují ropné písky za významný energetický zdroj. Těží je a zpracovávají na veliké ploše, především ve státě Alberta. Těmito zásobami ve spojení s technologií, do jejíhož ekonomického provozu bylo vloženo značné úsilí, se Kanada posunula v žebříčku ropných zásob na třetí místo za Venezuelu a Saúdskou Arábii.

Obsah bitumenu v ropných píscích variuje od osmnácti do jednoho procenta, písky, které obsahují méně než šest procent, se netěží. Získaný bitumen lze rafinovat na běžné ropné produkty jako benzín, kerosin nebo plynový olej. Tento způsob těžby ropy je však jedním z nejšpinavějších — ve srovnání s těžbou konvenční ropy zatěžuje přírodu mnohonásobně více.

Těžbě ropných písků předchází úplné odlesnění rozsáhlých území. Již tento krok uvolňuje do ovzduší velká množství oxidu uhličitého. Stovky tisíc hektarů boreálních lesů byly kvůli těžbě ropných písků proměněny na pustou měsíční krajinu.

Kanada je zodpovědná za jednu pětinu odlesněných ploch na světě. Dalším zdrojem emisí je doprava vytěženého ropného písku obrovskými nákladními automobily do zpracovatelského závodu, kde se za dalších energetických a emisních nákladů zahřívá, aby se za tepla a tlaku oddělila ropná frakce. Spálené město, které stojí uprostřed jednoho z nejméně ekologických způsobů těžby ropy v oblasti ropných písků, je mementem. Existuje jediná smysluplná odpověď: co nejrychleji ukončit těžbu a spalováním fosilních paliv.

Budou tyto škody související s globální změnou klimatu započteny jako externality fosilního energetického systému? Budeme je takto vnímat? Anebo dokonce přispějí k růstu HDP, jak k němu přispívají i jiné katastrofy?

Nyní začínají lidé v Albertě, jedné z nejbohatších kanadských provincií, ztrácet: ti, kteří doufali, že jim ropa přinese zisky, ztratili své domy a svůj majetek.

Kvůli těžbě ropy (především v Albertě) opustila Kanada své klimatické závazky z Kjóta, protože nebyla schopna je dodržet. Z klimatických důvodů dosud EU odmítá dovoz ropy získané z ropných písků — po uzavření smlouvy CETA s Kanadou bychom ale k nákupu nakonec mohli být donuceni.

Kanada disponuje velikým přírodním bohatstvím. Co by dnes asi obyvatelé Alberty dali za to, kdyby si dřív jejich vlády dřív uvědomily, že obnovitelné zdroje, vítr a hydroelektřina jim ve spojení s dřevařským průmyslem mohou zajistit spokojenou budoucnost. Bez ropy a bez požárů.