Další protinorská vlna

Norský Barnevern, tedy úřad péče o nezletilé, se stal po krátké odmlce předmětem další kontroverze uvnitř české veřejné debaty. Při hodnocení bychom měli brát v úvahu úroveň demokracie v obou zemích.

Po starší a občas znovu připomínané kauze dětí, jež v květnu 2011 manželům Michalákovým odebral norský úřad pro ochranu nezletilých, se do povědomí veřejnosti dostala novější kauza, kdy táž instituce odebrala osmiměsíční těžce nemocnou holčičku rodičům, jimiž byli norský otec a česká matka.

Proti novému rozhodnutí proběhla před norským zastupitelským úřadem v Praze demonstrace. Co víme o jejích účastnících, ukazuje zastoupení všemožných postojů. Byl tam známými tvářemi zastoupen hrubý nacionalismus, který známe z akcí proti Romům, proti Evropské unii a proti nedávným přistěhovalcům. Byl tam však reprezentován i ušlechtilý humanismus míněný zřejmě jako ochrana živého člověka před neosobním byrokratickým aparátem.

Administrativa může v mnoha případech život usnadňovat, v některých však pracuje podle ironické starořímské průpovědi fiat lex, pereat mundus (ať platí zákon, i kdyby mě zhynout svět).

Jedna účastnice nesla, soudě podle snímků v médiích, nápis Děti patří rodičům, ne státu. Těm, kdo to sdílejí, nešlo zřejmě o posouzení věcné oprávněnosti nebo neoprávněnosti rozhodnutí. Podobně se rozhoduje v různých zemích. A odborníci i úředníci se mohou v jednotlivém případě zmýlit – jejich rozhodnutí si zaslouží občanské, odborné a případně i soudní prozkoumání. Tak to může být i v posledním připomínaném případě rozhodnutí norského úřadu.

Nápis nesený demonstrantkou zpochybňuje oprávněnost jakýchkoli úředních rozhodnutí v podobných případech. Stát podle ní a stejně smýšlejících prostě nemá co mluvit do rodinných vztahů, musí být zkrátka i v tomto smyslu útlý, nemá co zasahovat do byznysu a nemá právo hájit zákazníky před podvody výrobců a prodavačů, nemá se plést do vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a vyrovnávat jejich nerovné šance na úspěch, a nemá ani vstupovat do školských záležitostí (garancí bezplatného vzdělání, rámcovými vzdělávacími programy nebo inspekcí). Podobně se odmítá i právo státu vstoupit do rodinných vztahů.

Útlý stát znamená, že my občané nemáme právo si prostřednictvím státu organizovat život a stanovovat pravidla ve prospěch člověka jako jednotlivce a lidského společenství. Reálná moc se má ponechat v rukou mocných ekonomických subjektů a jejich převodových pák. Demokracie jako samospráva občanů je podle této politické koncepce utopií.

Norský Barnevern, tedy úřad péče o nezletilé, se stal po krátké odmlce předmětem další kontroverze uvnitř české veřejné debaty. Instituce odebrala osmiměsíční těžce nemocnou holčičku norskému otci a české matce. Foto ryfylke.net

Děti zajisté nepatří státu, a to ani státu masivnímu a silnému, schopnému plnit své úkoly a hájit své občany a ostatní obyvatele. Děti však nepatří ani rodičům. Jsou přece lidmi, lidskými subjekty, jsou osobami a osoba z principu nikomu nepatří. To skončilo zánikem otrokářství. Děti nejsou majetkem rodičů. Vlastnický nárok na potomky by možná odpovídal biologicky chápané rodině. Ve společnosti, která respektuje duchovní ráz člověka, je živočišnost integrována a překonána. Mateřský a snad i otcovský pud patří k životu a je třeba s ním počítat. Přednost má však vždy jednotlivý člověk – a to i před takovým celkem, jako je rodina (a třeba taky rod nebo rasa).

Rodiče mají vůči svým dětem práva a silný stát tato práva hájí. Mají však vůči potomkům také povinnosti. Do těchto povinností mluví stát jako obránce práv. Jsou povinni pečovat o zdraví dětí v souladu s poznatky medicíny (což nevylučuje diskusi o jednotlivostech, jako je například povinné očkování nebo uplatnění alternativních léčebných metod). Jsou povinni svým dcerám a synům poskytnout nebo zajistit výchovu a vzdělání v souhlasu s demokratickými zásadami.

Demokracie není měkká, demokracie nemůže být rozbředlá. Není volným prostorem pro cokoli. Kdyby tomu tak bylo, byla by autodestruktivní. Kdyby poskytla totalitním ideologiím zcela volný prostor, připravila by si vlastní likvidaci. Je namístě, že stát zasahuje, pokud by snad byli potomci v nějaké rodině vedeni k násilí. Stát ví, a vyjadřuje to v zákoně, jak rizikové může být náboženství a snaží se (byť zatím marně) bojovat proti různým podobám náboženského extremismu. I to se může dotknout rodin.

Meze práv obyvatel vůči svým dětem a začátkem jejich povinností je (věku přiměřená) svoboda potomků a jejich fyzická a duševní integrita. Je-li vážné podezření, že dítě je pohlavně zneužíváno (a je to častější, než jsme ochotni si připustit), nebo když je pod záminkou výchovných trestů týráno, zasahuje stát u nás a zasahuje i v Norsku a kdekoli, kde platí třeba právě tradiční západní ústavní principy.

V takových případech, kdy jsou oprávněné zájmy dětí ohroženy, zasahuje u nás Orgán sociálně-právní ochrany dětí, jímž bývá v obcích s rozšířenou působností a v krajích odbor péče o děti a mládež, a podává soudu návrhy na různá opatření, v krajním případě odebrání dětí rodičům. Mimochodem podle dostupných údajů je Česká republika v Evropské unii na špičce v počtu úředně odebraných dětí a zabýval se tím už i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (který je orgánem Rady Evropy). České kauzy však obhájce rodiny proti státu, jak se zdá, tolik nevzrušují. Do toho, jak si to řešíme u nás doma, přece nikomu nic není.

Nevíme mnoho. Komu však věřit?
Norský Barnevern (zvaný tak v jazykovém stylu bokmål, v populárnějším stylu nynorsk jako Barnevernet), tedy Péče o nezletilé, se podle všeho jeví jako zdrženlivější. Jako každý úřad se tváří v tvář citově vypjatým a složitým lidským situacím může zmýlit a jeho rozhodnutí musí být možné prověřit. Chceme-li zaujmout stanovisko v současných kauzách bez nacionalistického a biologizujícího přístupu, s respektem k dítěti jako svébytnému subjektu práv, měli bychom nepředpojatě vzít v úvahu i kvalitu demokracie v Norsku a porovnat ji s tou českou.

Norsko se dlouhá léta drží na nejvyšší příčce ze 167 zemí v současnosti sledovaných pomoci indexu demokracie. Zjišťuje se pluralismus, dále občanské svobody a politická kultura v celkem šedesáti detailních ukazatelích. Norsko vede podle stavu z loňského roku skupinu čtyřiadvaceti zemí s plnou demokracií. Česká republika k nim patřívala, ale bohužel se v současnosti ocitla mezi zeměmi s porušenou demokracií například vedle Botswany, Zambie, Ghany, Namibie, Papuy Nově Guineje, Indonésie či Mongolska. Opustila seskupení, kam patří mimo jiné ostatní skandinávské země, Švýcarsko, Kanada a Velká Británie. Česká republika je v celkovém žebříčku na pětadvacátém místě s celkovým skóre 7,94 z možných 10. (Norsko má skóre 9,93). Snad nás může těšit, že poslední Severní Korea má hodnocení 1,08.

Nikdo, obhájci ani kritici norských rozhodnutí, nemáme komplexní informace. Jde o citlivé věci a zúčastněné strany mají právo na diskrétnost. Nemohu vehementně bojovat pro Norsko a proti nárokům postižených rodin. Respektuji však norská rozhodnutí, protože hájím právní svébytnost dětí a důvěřuji norským úřadům více než českým konzervativním nacionalistům, kteří by snad chtěli, aby děti byly ve výlučné pravomoci rodin.

A co si myslíte vy? Diskuse (13 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Eva10

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 18.Ledna 2016, 10:52:33

Zajímalo by mě, je-li někdo schopen na to odpovědět, zda Barnevern někdy odebral dítě muslimům, kteří v Norsku jistě také žijí. Pokud ne, znamená to, že muslimští rodiče jsou o hodně lepší než jiní, tedy méně problematičtí?

Petrasek Milan - penzista

Máme polokomplexní informace pane Štampachu Pondělí, 18.Ledna 2016, 16:29:59

Výborně jsme informováni - a nejen z internetu - o znalostech demokracie zdejších jedinců a seskupení, kteří vedou lítý boj za záchranu českých dětí ze spárů administrativy nepochopitelné skandinávské demokracie.
Dobře víme kolik z bojujících zároveň usiluje o zbrojní pas, o trest smrti, o.........., nemluvě o vysněném rozpadu Evropy na hystericky nacionalistické provinční státy bez daní, a konečně ovládané jedním z těch nejlepších neoliberálně svobodných podnikatelů.
Péče norského občana o demokratický režim je nám ale po pravdě cizí a náročná. Občas se s Nory setkávám a mám potíže sdílet zákoutí jejich pojetí demokracie, odkud se jinakost jejich zodpovědnost bere.
A to nejen když narazím na mou neznalost historie jejich demokratické tradice, nebo když padne otázka - a to i mimo přítomnost pacholátek - zda otevřít druhou láhev vína ......................bych dodal.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Sloupek Ivana Štampacha Pondělí, 18.Ledna 2016, 18:06:1

obsahuje mimo věcných pohledů také poukaz na - velmi mírně řečeno - zamlženost informací, jež česká médi nejen v kauze norské "Péče o nezletilé" veřejnosti předkládají.
Mám k textu jedinou připomínku.
Větu: "Ve společnosti, která respektuje duchovní ráz člověka, je živočišnost integrována a překonána" bych pozměnila následovně: "Ve společnosti, která respektuje duchovní ráz člověka, BY MĚLA BÝT živočišnost integrována a překonána".

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Boj J. Chalánkové a M. Zemana je nedůvěryhodný Pondělí, 18.Ledna 2016, 23:23:7

Podobně jako pan Štampach nemám přesné informace o celém případu, ale soudím, že norská demokracie je důvěryhodnější než Jitka Chalánková s Milošem Zemanem, kteří se z těchto případů rozhodli vyzískat co nejvíce politických bodů, ať to stojí, co to stojí, takže polopravdy a emotivní nepodložené výkřiky ohledně uvedených případů se vyskytují v každých druhých Událostech.

Petrasek Milan - penzista

Živočišnost, křesťanské pojetí světa a přechodník paní Šprynarové Úterý, 19.Ledna 2016, 10:34:27

Živočišnost je v křesťanském pojetí světa vyhrazena pouze říši zvířat. A z té BY SE člověk MOHL na základě svobodného rozhodnutí vymanit přijetím víry.
Tudíž jedinci ovlivňovány živočišnými pudy se nachází mimo křesťanský duchovním okruh, ve kterém je již živočišnost integrována a překonána ............ což si vymiňuje úpravu kondicionálu paní Šprynarové.

Jiří Nushart - Telč

Proboha, pane Šimso! Středa, 20.Ledna 2016, 00:30:3

Názor na to, zda dítě bylo z rodiny odebráno oprávněně či neoprávněně si přece nemůžeme tvořit na základě poměřování důvěryhodnosti Jitky Chalánkové a Miloše Zemana na jedné straně a norské demokracie na straně druhé!

To je od Vás výzva k stádnímu chování a k rezignaci na vlastní úsudek.

Jiří Nushart - Telč

Jedna demonstrantka nesla transparent. (Co všechno se dá vyvodit z jednoho nápisu na transparentu.) Středa, 20.Ledna 2016, 01:02:13

"Jedna účastnice nesla, soudě podle snímků v médiích, nápis Děti patří rodičům, ne státu. (...) Stát podle ní a stejně smýšlejících prostě (...) nemá co zasahovat do byznysu a nemá právo hájit zákazníky před podvody výrobců a prodavačů, nemá se plést do vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a vyrovnávat jejich nerovné šance na úspěch, (...).
(...) Demokracie jako samospráva občanů je podle této politické koncepce utopií."

Takže ta demonstrantka tím nápisem "Děti patří rodičům, ne státu" vlastně napadala demokracii!!!

Jiří Nushart - Telč

"Respektuji však norská rozhodnutí, protože (...) důvěřuji norským úřadům více než českým konzervativním nacionalistům." Středa, 20.Ledna 2016, 01:17:53

Proboha, pane Štampachu! Oprávněnost či neoprávněnost odebrání dítěte z rodiny nijak nesouvisí s důvěryhodností českých konzervativních nacionalistů!

Jiří Nushart - Telč

Překvapuje mě, že pan Štampach jako religionista Středa, 20.Ledna 2016, 09:05:23

a teolog přikládá slovu "patřit" (někomu) pouze vulgárně ekonomický význam.

Petrasek Milan - penzista

Na světě jsou společnosti demokratického režimu, Středa, 20.Ledna 2016, 10:44:37

které usilují o jeho pevnost třeba tím, že napomáhají dětem ze spárů brutálních rodičů.
Na světě jsou také společnosti jiného režimu, které usilují o pevnost jinakosti svého režimu.
V každém případě pane Nusharte, by norské dítě fackované v České republice zůstalo bez povšimnutí v náručí svého milujícího a fackujícího rodiče, obklopeno všeobecným nezájmem o základní předpoklady péče o demokratický režim.

Jiří Nushart - Telč

Oddělování věcí souvisejících pouze zdánlivě, vytváření účelových "příčinných" konstrukcí (k oprávněnosti či neoprávněnosti odebrání dětí v těchto konkrétních případech se nevyjadřuji !!!!!!!) Čtvrtek, 21.Ledna 2016, 12:25:36

Domnívám se, pane Petrásku, že bych měl mít možnost vyslovit nějaký názor či dokonce nesouhlas s někým, aniž bych byl ihned zaškatulkován do jedné ze dvou krabiček.

Srovnání české a norské demokracie, srovnání situace kolem odebírání dětí rodičům v Česku a v Norsku, srovnání situace týraných dětí v Česku a v Norsku, to jsou všechno zcela legitimní témata k diskusi a je záslužné o tom psát. Jakmile se však tato témata (z jakéhosi podivného důvodu) spojí s konkrétními případy, nebo lépe: jakmile se uvedou do PŘÍČINNÉ SOUVISLOSTI s těmito konkrétními případy odebraných dětí, stane se z toho vysoce toxická a třaskavá směs.

Myšlenkový postup pak vypadá takto:
V Norsku je, narozdíl od Česka, příkladná demokracie. Čeští konzervativní nacionalisté, Miloš Zeman, Jitka Chalánková a vůbec všichni ti zakuklení i zjevní fašisté, škůdci demokracie a xenofobové jsou špatní lidé. Barnevern PROTO musí mít pravdu a všichni ti, kteří o tom pochybují, jsou škůdci demokracie a špatní lidé.

Zmíněný myšlenkový postup je podle mě selháním základní logiky a novinářské práce. Pokud už bychom měli poměřovat něčí důvěryhodnost, pak by to přece měli být rodiče těch dětí a úředníci Barnevernu, nikoliv čeští konzervativní nacionalisté a norská demokracie.

Výrok "Jsem v tomto případu nestranný, ALE ... (důvěřuji norským úřadům více než českým konzervativním nacionalistům)" je pak ze stejné kategorie, jako výrok "Nejsem rasista, ALE ..." Deklarovaná nestrannost je prostě ihned vzápětí popřena a navíc se zakládá na pro ten samotný případ zcela irelevantních skutečnostech.

Pokud bychom například odhlédli od skutečnosti, že Leopold Hilsner nebyl současníkem Miloše Zemana, ale T.G. Masaryka, a představili bychom si, že prezident Zeman a Jitka Chalánková se nyní postaví na stranu Hilsnerovy obhajoby, pak bychom výše zmíněným myšlenkovým postupem nutně museli dojít k tomu, že Hilsner Anežku Hrůzovou zavraždil, a vydali bychom ho trestu smrti.

Podobně se, bohužel, tyto odebrané děti a jejich rodiče, AŤ BYLO ODEBRÁNÍ TĚCH DĚTÍ OPRÁVNĚNÉ ČI NIKOLIV (K TOMU SE NEVYJADŘUJI !!!!!), stávají rukojmími českých "demokratů" (a samozřejmě i té druhé strany, pokud případ obě strany zneužívají jen pro své zájmy) v jejich potřebě bojovat proti všem "špatným" i špatným lidem. Ty případy je nutné pokud možno objektivně prošetřit nezávislou a důvěryhodnou autoritou a rozhodnout s ohledem na prospěch dětí a s přihlédnutím k precedentnímu významu pro další možné případy v budoucnu.

O tom, co je v tom kterém konkrétním případě prospěšné pro konkrétní dítě, moc neuvažujeme. Obecně se ale dá říci, že pokud je ohrožen život dítěte nebo jeho zdravý fyzický a duševní vývoj, pak je samozřejmě namístě jeho odebrání z rodiny, pokud však dítě občas dostane SYMBOLICKY přes zadek, není to ohrožení jeho života a zdraví ani zásadní ohrožení jeho zdravého duševního vývoje.
O smysluplnosti těchto výchovných praktik lze vést diskusi, jasné je však to, že odebrání dítěte z rodiny Z TĚCHTO DŮVODŮ je pro dítě daleko zásadnější celoživotní trauma, než ono SYMBOLICKÉ plácnutí. Pokud tedy nějaký stát posvěcuje odebírání dětí Z TĚCHTO A PODOBNÝCH DŮVODŮ (a tedy nikoliv pro skutečné týrání) , chrání tím hlavně dodržování zásad, které si sám stanovil, nechrání tím ale zájem dětí. Je tedy jasné, že případy odebíraných dětí jsou vždy tragédií. Buď proto, že děti jsou opravdu v rodině týrány, nebo naopak proto, že jsou odtrženy od rodičů neodůvodněně.

Takže, jak by dopadlo norské dítě, fackované (myšleno týrané) v České republice, to prostě, pane Petrásku, nemohu předpovědět. Nejsem jasnovidec.

Petrasek Milan - penzista

Můj postoj pane Nusharte vychází z představy péče o takovou výchovu, Čtvrtek, 21.Ledna 2016, 20:41:58

která směřuje k vytváření občanské většiny, způsobilé řešení konfliktů na zásadě schopnosti vnímání protichůdných zájmů a schopnosti ústupků.
Tedy nikoliv afektivním způsobem, což zpochybňuje ba vylučuje i ono "symbolické milé plácnutí" a "už jsem řek".
Pacholátka vychovávaná bez fyzických trestů jsou navíc náchylnější odmítání fyzického násilí, jakož i preference a ochrany společnosti, ve které je násilí výhradou veřejné moci .............bych dodal k mé shůry naznačené představě o vhodné socializaci pacholátek do demokratického režimu.
Rozdílnost lze pozorovat jak mezi rodinami tak i kulturními okruhy, a lze i předvídat stabilitu demorežimu.......bych k dodanému dodal.

Jiří Nushart - Telč

"A co se dotejčí facek, Středa, 27.Ledna 2016, 12:15:54

jež (...) padají a padaly bych podotkl: Ve společnosti plné demagogických šarvátek zastírajících ideologii mocichtivých zloduchů někdy působí homeopaticky léčivě."

Já jsem Vám, pane Petrásku, odpověděl: "Nikoho však jeho (...) postavení neopravňuje automaticky k agresivitě. Považuji to za důležité zvláště v této době (...)."

Tolik k mým názorům na násilí obecně. Výchova dětí se z tohoto mého názoru nijak nevymyká. Nechci zde zabředávat do diskuse o tom, kde končí hranice "neverbální komunikace" a kde začíná násilí. Ani já to "milé plácnutí" nehodlám zde nijak obhajovat. Plácnutí přes zadek a odebrání dítěte od rodičů jsou však naprosto NESOUMĚŘITELNÉ věci. Z hlediska dítěte je jeho odtržení od blízkých osob, které považuje za "své", NAPROSTÝM ZHROUCENÍM CELÉHO JEHO DOSAVADNÍHO SVĚTA. Jsem rozhodně proti tomu, aby odebírání dětí od rodičů (proti vůli těchto dětí) bylo chápáno jako jakýsi prostředek k budování jakési utopické ideální společnosti, jak bych se snad z Vašeho příspěvku (doufám, že nesprávně) mohl domnívat.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.