Facebookoví vládci z Indie
Lukáš SenftInternet není nástrojem digitální demokracie. Spíše odráží nerovné rozdělení moci v reálném světě. Privilegované užití virtuálního světa podporují klikací farmy v Indii i americký Bílý dům.
Jak by řekl sametovým hlasem herec Pavel Soukup: „O internetu je rozšířena řada polopravd a mýtů. A mnozí se jimi řídí.“ Jedna z nejoblíbenějších pověr vítá sociální sítě a vůbec internet jako příslib digitální demokracie. V této utopii si uživatel sedí u počítače, nakupuje a platí bitcoiny a schvaluje zákony kliknutím myši.
U toho se chechtá, jak mazaně obchází staré vládní struktury a regulace trhu. Připomíná tak obézního Američana, který rychlostí chůze frčí na pojízdné sedačce supermarketem a u toho mává vlajkou Konfederace.
Problém totiž přichází už se samotnou identitou na sociálních sítích. Za jakým profilem se skrývá skutečný občan a který je jenom falešnou nástrahou? Na nejistotu chce upozornit dánský umělec Constant Dullaart se svým projektem „Možnost armády“.
Vyzývá, aby se uživatelé na Facebook přihlašovali pod jmény vojáků z 18. století, které najímala Británie v boji proti Americe během války o nezávislost. Chce tak vytvořit provokativní armádu mrtvých žoldáků. Proč? Podobné šiky placených pěšáků se totiž už nyní pohybují na internetovém bojišti.
Zuckerberg z chatrče
Každý přece slyšel o „klikacích farmách“. U nich si firmy zaplatí lajky, které nepochází od skutečných jedinců, ale jsou vytvořeny skrze falešné profily. Taková služba dává smysl: třicet jedna procent potenciálních zákazníků nejprve zkontroluje počet fanoušků výrobku na sociálních sítích.