Kdo má dodnes na rukou krev Kena Saro Wiwy?

Josef Patočka

Svět si dnes připomíná dvacáté výročí politické vraždy nigerijského spisovatele Kena Saro Wiwy. Za jeho smrt nese zodpovědnost i firma Shell, jejíž zájmy nigerijská junta sledovala. Co se od té doby změnilo?

Dnes přesně před dvaceti lety nechala Nigerijská vojenská diktatura generála Saniho Abachy po nespravedlivém a vykonstruovaném procesu oběsit devět lidí: spisovatele Kena Saro-Wiwu a osm jeho přátel a kolegů. Čím se provinili? V roce 1990 založili a vedli nenásilné Hnutí za přežití národa Ogoni (Movement for the Survival of the Ogoni Peple — MOSOP), obyvatel delty Nigeru, od padesátých let vykořisťované a strašně ničené těžbou ropy. Tu prováděly zejména západní společnosti, v čele s nechvalně proslulou firmou Shell.

Za nesouhlas s devastací delty Nigeru těžbou ropy zaplatilo svými životy devět Ogoniů: Ken Saro-Wiwa, Barinem Kiobel, Saturday Dobee, Paul Levura, Nordu Eawo, Felix Nuate, Daniel Gbokoo, John Kpuinen a Baribor Bera. Foto Archiv autora

Ken Saro Wiwa, oceňovaný básník, spisovatel a zakladatel nigerijského PEN klubu, musel sledovat, jak se jeho domovina pomalu stává takřka neobyvatelnou. Půda, nasáklá ropou, přestávala rodit. Vodní ekosystémy, jež po léty živily Ogonijské rybáře, kolabovaly. Mangrovové lesy umíraly. Vzduch byl zamořen spalováním zemního plynu, jehož věčné ohně proměnily noci v neustávající soumrak. Zvýšila se dětská úmrtnost, Ogoniové trpěli astmatem, kožními nemocemi, rakovinou. Ztráceli možnost žít svým tradičním způsobem života a z horentních zisků Shellu a nigerijské vlády neviděli než zlomek.

×
Diskuse
JV
November 10, 2015 v 16.06
Zločiny byznysu
Díky za připomenutí tohoto hrůzného činu. Vražda Ken Saro Wiwy, jeho přátel a strašný osud lidí kmene Ogoni je dokladem toho, jakého zla je schopen byznys spojený s politickou mocí.

Před dvaceti lety jsem tuto kauzu bedlivě sledoval. Tehdy jsem nevěřil, že by bylo možné aby Ken Saro Wiwa se svými přáteli takhle dopadli. Stalo se... Bylo to přesně tak, jak autor článku, pan Josef Patočka, popisuje.

Jiří Vyleťal