Immaculata (neposkvrněná), to je tradiční přízvisko Panny Marie. A tak se také jmenovala Marie Immaculata Brandisová, členka dodnes žijící staré tyrolské šlechtické rodiny (někdy psané Brandejsové), doložené již ve třináctém století, jejíž život popisuje například tento deset let starý skvělý článek v Reflexu.

Tato pozoruhodná žena (1895, Úmonín — 1981, Reiteregg, Rakousko), známá jako Lata, byla československá dostihová jezdkyně, dosud jediná žena, která zvítězila (roku 1937) ve Velké pardubické steeplechase, nejstarším a nejtěžším překážkovém dostihu evropského kontinentu, který založil její strýc Oktavián hrabě Kinský.

Protože celá rodina optovala po mnichovském diktátu pro českou národnost — její bratranec Zdenko Radslav Kinský byl navíc mluvčím zástupců české šlechty, kteří odevzdali roku 1938 do rukou prezidenta Edvarda Beneše protest proti chystanému odtržení českého pohraničí — byla nacisty na její majetek uvalena nucená správa. Immaculata reagovala tak, že zcela odmítala s kýmkoliv mluvit německy. 5. května 1945 slyšela na chuchelském závodišti výzvu rozhlasu o pomoc a okamžitě odjela do Prahy, kde v lazaretu pod Vyšehradem ošetřovala raněné a kde ovšem také zažila ostudné lynčování Němců.

Po válce jí a jejím dvěma sestrám zabavil nyní již český úžasný režim, vzešlý z Benešových dekretů (na které nedáme dopustit), majetek a vystěhoval ji spolu se sestrami do chaty v nedalekém Bojově — zděné na půl cihly, na kopci, bez koupelny, bez vody a elektřiny, na kraji chatové kolonie, kde žily na pokraji bídy. Zejména zimy znamenaly pro tři osamělé stařenky takřka boj o holé životy.

Každá nová zima byla těžší a těžší, až jedna z nich, Kristina, nastydla, dostala zápal plic a koncem listopadu 1979 zemřela. Zimu po smrti Kristiny přečkala Lata se sestrou jen s vypětím všech sil. Na tu další si netroufaly. Proto se Jana přechodně odstěhovala do Líšnice a pro Latu si v září 1980 přijel synovec Ernst Haan, syn jejich nejstarší sestry Terezie, a odvezl ji do Reitereggu ve Štýrsku, kde zemřela 12. května 1981. Dožila se téměř šestaosmdesáti let. Zemřela na zápal plic stejně jako její dvojče Kristina.

A tuhle úžasnou a noblesní ženu Immaculatu si dalo do názvu svého „charitativního“ klubu s utajeným financováním několik zbohatlických cuchet se značně makulativní (poskvrněnou) slámou v botách! Máloco je tak příznačné pro to, čemu se v jidiš říká chucpe a co je tak typické pro naši současnou společenskou atmosféru. Ach jo!