Starého psa novým kouskům nenaučíš. To bylo na počátku roku 2013 jasné. Přesto se v přímé prezidentské volbě zúžil výběr na dva veterány — Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga. První uspěl, druhý nikoliv, oba však zůstali sami sebou. Bohužel.

Do očí to bije zejména u řádné hlavy státu, která nadřazuje své osobní zájmy, pocity a názory nad zájmy a ústavní pořádek České republiky. Pozná se to podle toho, jak okázale nebere ohledy na vládu, parlament ani veřejné mínění.

Samozřejmě, že největší neplechu Miloš Zeman dělá šířením strachu a nenávisti na pozadí humanitární krize. V týdeníku Reflex například 8. října poukázal na „mladé, dobře živené muže s iPhonem v kapse - a možná, že tam mají ještě něco jiného“. Imigraci připouští pouze „legální“. Předpokládá, že každý Syřan si nechá od Asadovy vlády i povstalců dát do dokladů bumážku a na české ambasádě si vystojí frontu na vízum? A na kterou ze svých dvou vlád by se měli obracet třeba Libyjci? Hlavně že prezident není xenofob: vždyť připouští naplnění unijní uprchlické kvóty českými krajany z Ukrajiny!

Málo klaunů, hodně šašků. Kde jsem to jen teď slyšel…?

Ale jsou povolanější, kteří ať se vyjadřují k prezidentovu vztahu k uprchlíkům. Mně neméně vadí jeho sklon stavět ostatní ústavní aktéry a občany před hotovou věc, a to i v otázkách zahraniční politiky, byť reálné kompetence má slabé a je z ústavy „neodpovědný“. Například velvyslance, kteří pro svůj seniorský věk nesplňují kritéria daná služebním zákonem, neodvolá, i kdyby se vláda na hlavu stavěla. „Suše jsem ministru zahraničí sdělil, že podle ústavy velvyslance jmenuje a odvolává prezident a nikdo jiný než prezident.“ Tečka. Ke služebnímu zákonu má tedy přístup stejný jako k zákonu vysokoškolskému.

Pak tu máme zprivatizovaný Hrad a hradní slavnosti. Za svého kancléře Zeman strpí člověka bez bezpečnostní prověrky, poradce mu dělá byznysmen prohrávající soud se státem. Na oslavu 28. října zve, koho uzná za vhodné, jako by se nejednalo o státní akci, ale soukromý večírek. Anebo už opět platí „stát jsem já“?

↗

Na oslavu 28. října zve, koho uzná za vhodné, jako by se nejednalo o  státní akci, ale soukromý večírek. Anebo už opět platí „stát jsem já“? Repro DR

Pozváni nebyli nepohodlní rektoři nebo norská velvyslankyně (ta za to, že nefandí zvyku českých politiků zvedat co chvíli telefon a žádat o „službičku“ nezávislé úředníky). Vyznamenání vedle nezpochybnitelných hrdinů a pracantů dostali i otevření Zemanovi fanoušci, včetně těch s kontroverzní minulostí. Zatímco třeba nejmenování některých profesorů odůvodnil prezident cejchem spolupráce s komunistickou Státní bezpečností, při připínání medailí na hruď podobný handicap nevadí.

Obávám se, že tyto přešlapy nelze zastínit ani vcelku uměřeným Zemanovým projevem, v němž se dopustil jen několika drobnějších faulů, například vůči environmentálním aktivistům.

Opět jsem tudíž na sociálních sítích zaznamenal postesknutí, o kolik by bylo lépe „pod“ Karlem Schwarzenbergem. Jenže - bylo by?

Odcházející předseda TOP 09 a „stínový prezident“ vidí ve svých spoluobčanech „poseroutky“. To není o moc vlídnější soud než ten známý Zemanův o podílu „debilů“ na složení společnosti.

Schwarzenbergovi nelze vyčítat autoritativnost, nýbrž poddajnost. Stačí vzpomenout na euroskeptické vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase.

V rozhovoru pro Lidové noviny potom 21. října ještě předvedl svůj vztah k zákonům a pravidlům, ne nepodobný tomu Zemanovu. Drobným živnostníkům by prominul dvojí účetnictví a schovávání příjmů. „Jsem realista, jinak to v malé hospodě nejde. Když mám volbu, zda stát přijde za rok o 40 tisíc na daních, nebo na vesnici zanikne hospoda, jsem rozhodně pro tu hospodu,“ říká v zápalu boje proti elektronické evidenci tržeb Schwarzenberg. Asi mu ani nedochází, že jednak prosazuje, aby zákony platily jen pro někoho, a jednak maří kampaň soukromníků proti evidenci tržeb, v níž slýcháme, že oni přece nešidí ani náhodou. A co až budou chtít výjimku ze zákona zaměstnanci? Také mnohé z nich daně vážně zatěžují.

Zeman i Schwarzenberg si žijí ve svých vlastních světech. Jeden nás do něj vtahuje skrze svěřenou funkci, druhý naštěstí jen prostřednictvím rozhovorů pro média. A zezadu už zase pomrkává Václav Klaus.

To si opravdu nezasloužíme prezidenta, který ctí mantinely, dělbu práce a i tu část společnosti, jež jej nevolila?