BRICS v multipolárním světě

Geo-ekonomický blok s návem BRICS zahrnuje Brazílii, Rusko, Čínu a Jihoafrickou republiku. Jaký je jeho současný politicko ekonomický význam, s jakými problémy s potýká a s jakými vyhlídkami se naopak skrze svou spolupráci pyšní?

Zhruba před patnácti lety se začalo mluvit o bloku zemí BRICS, tedy Brazílie, Ruska, Indie, Číny a JAR. Tento blok představuje dvě pětiny obyvatel celé planety a pětinu globálního ekonomického výkonu. Zprvu šlo o mediální konstrukt některých ekonomů, kteří vycházeli z geopolitické blízkosti těchto zemí. Tyto země se skutečně postupně stávaly tahounem světového ekonomického růstu. Až v krizovém roce 2009 v Jekatěrinburgu se ale sešel první summit vrcholných představitelů tohoto bloku. Nadšení pro globální protiváhu Západu bylo tehdy veliké. Byl zde také vyřčen neskromný cíl pro BRICS: stát se do roku 2050 dominantním světovým uskupením.

Podle nominálního objemu hrubého domácího produktu je dnes Brazílie jako největší latinskoamerická ekonomika na devátém místě na světě, Rusko je třinácté, Indie sedmá a JAR dvaatřicátá. V součtu je to větší objem, než má dnes světová jednička – Spojené státy. Poněkud odlišně to vypadá ve srovnání ekonomické úrovně měřené ekonomickým výkonem na hlavu a v přepočtu na paritu kupní síly (PPP). Tady se země BRICS umísťují dokonce za Českou republikou i většinu zemí EU. Brazílie je v HDP na hlavu PPP na čtyřiasedmdesátém místě na světě, Rusko na padesátém místě, Indie dokonce až na sto pětadvacátém místě, Čína je jednaosmdesátá a JAR devětaosmdesátá.

Srovnání ekonomické úrovně potvrzuje, že kvalitativně zatím země BIRSC na nějakou globální dominanci zdaleka nedosahují. Jejich výhodou je surovinové bohatství Ruska, nenasytná poptávka Číny a potenciál Indie a Brazílie, které unikají osudu tradičně rozvojových zemí. Před krizí v roce 2009 dosahovaly tyto země dvojnásobného růstu oproti průměru globální ekonomiky, přičemž na dynamiku zemí BRICS byly navázány i sousední země. Jasné ale bylo, že takový růst nemůže trvat věčně. A problém byl i v tom, že kromě Číny ostatní země bloku nepoužily svou vyšší dynamiku k výraznější modernizaci svých ekonomik.

Po světové krizi má největší problémy s růstem Rusko – v roce 2015 je srovnatelný HDP o pouhá dvě procenta vyšší než v roce 2008 (letos je odhadován propad o 3,8 procenta HDP). Hlavní příčinou propad ceny ropy, která tvoří celou třetinu ruského vývozu. Pro případ že nedojde k růstu ceny ropy, tak centrální ruská banka pracuje s výhledem propadu ekonomiky v roce 2016 o další procento. Problémem je i oslabení rublu a patnáctiprocentní inflace, která ničí kupní sílu obyvatelstva. Zemi zatěžují náklady připojení Krymu, prodražit se může i pokračování války v Sýrii. Rusko ve snaze po obnově své velmocenské pozice zvyšuje své výdaje na zbrojení, v roce 2014 to však podle dat SIPRI bylo stále jen pět procent všech globálních výdajů.

V potížích je nyní i Brazílie, kde už druhým rokem pokračuje recese. Pro rok 2015 je predikován ekonomický propad 2,8 procenta HDP. Po skandálu v ropném gigantu Petrobras spadla brazilská měna oproti dolaru o celou třetinu. Inflace se tu pohybuje ročně kolem šesti procent. Agentura Fitch snížila rating brazilské ekonomiky n BBB-. V příštím roce předpokládají mezinárodní instituce pro Brazílii ještě pokles o jedno procento HDP.

Indická ekonomika je zvláštní případ. Je poměrně nezávislá na ostatních zemích BRICS a jejich kolísajícím ekonomickém vývoji. Zachovává si už léta stabilní růst. V současné době dokonce předstihla svojí dynamikou i zuřivý růst Číny. Letos má její růst dosáhnout 7,5 procenta HDP a v příštím roce dokonce 7,8. Pětiprocentní inflace je daná zejména dražšími potravinami (letos byl slabý monzun), což je v přelidněné Indii nesmírně důležitý faktor.

V součtuznamená sdružení BRICS větší objem, než má světová jednička – Spojené státy. Odlišně to vypadá ve srovnání ekonomické úrovně měřené ekonomickým výkonem na hlavu. Foto Archiv redakce

Hlavním pilířem bloku BRICS je Čína. Z té se v posledních dvaceti letech stala středně rozvinutí průmyslová země, která ovšem díky svému rozměru dosahuje globálního významu. Její ekonomika před světovou krizí dosahovala kolem jedenáctiprocentního tempa růstu. Od té doby postupně zpomaluje. V letošním roce je odhadován růst 6,8 procent HDP, odhady na rok 2016 uvádějí hodnotu 6,3. Výrazně klesl dovoz (letos už o pětinu) Vnitřní dluh finančního sektoru dosáhl dvou set procent. Šanghajská burza ztratila asi polovinu své hodnoty. Výrazně byl devalvován juan (CNY), kterému na to, aby mohl být globální rezervní měnou, chybí plná konvertibilita.

Čína jako globální velmoc v posledních letech výrazně zvyšuje své výdaje na zbrojení. Pokud v roce 1988 dosahoval pouhého procenta globálních výdajů, tak v roce 2014 to bylo již dvanáct procent. Je to více než dvojnásobek dnešního Ruska. A spolu tím Čína rozjíždí i svůj kosmický program. Pro období 2016-220 uvažuje Čína o šestiprocentním růstu, ale rovněž o daleko větší péči dalším transformačním proměnám a větším důrazu na domácí spotřebu, ekologii, a údajně i odstranění zbývajících privilegií státních firem a úplné uvolnění konkurence na vnitřním trhu.

Přes všechny zmíněné potíže se BRICS stává jedním z globálních center multipolárního světa. Vždyť Čína se co do velikosti ekonomiky stala světovou dvojkou a drží cca pětinu dluhu USA. Tím vzrostl její vliv, ale také se vytvořila vzájemná provázanost se zbytkem světa. Celý BRICS je prostě jen polem rozvoje, které se prostě nemůže vyhnout problémům globální ekonomiky. Ano, jeho existence zjevně znamená definitivní konec snu o americké unipolaritě. Ti, kteří by BRICS vynášeli jako nového mesiáše, ale musí počítat s tím, že jejich antihegemon je součástí stejného systému. A má vlastní oligarchické elity, které mají své vlastní globální ambice.

Země BRICS mají za sebou fázi extenzivního růstu. Nyní je otázkou, jak zvládnou rozvoj intenzivní. V létě vznikla v Šanghaji jejich společná New Development Bank se základním kapitálem v hodnotě sto miliard dolarů, coby pokus o globální protiváhu Mezinárodního měnového fondu. To samozřejmě neznamená odpoutání od Západu, spíše jde o snahu po zrovnoprávnění. Specifickým asijským projektem je pak Šanghajská organizace spolupráce, která před lety vytvořila vazbu Ruska, Číny a zemí Střední Asie, a k níž se nově připojila i Indie.

Spojené státy už ale finišují se založením největší zóny volného obchodu na světě (Transpacific Partnership, TPP), která zahrnuje na čtyřicet procent světové ekonomiky a to v oblasti Tichomoří. Vedle zemí amerického kontinentu (Kanada, USA, Mexiko, Chile) zahrnuje tato zóna čínského konkurenta Japonsko, ale i Vietnam, a také Austrálii a Nový Zéland. Je tedy přinejmenším zřejmě, že další vývoj globalizace v multipolárním světě nebude přes existenci BRICS nějaký jednorozměrný souboj Východu a Západu. A že návrat k časům bipolarity se nechystá.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.